Dům s příchutí řeky

Reklama

Lidské bytosti touží po pohodlí moderního bydlení, mění tvář krajiny, přemýšlejí, jak si vylepšit každodenní život současnými technologiemi. Potom přijde chvíle, kdy někteří poodstoupí, zvednou hlavu a několika tahy přisoudí místu podobenství, v nichž se připomenou obrazy dávné země…

Na městě leží těžké parno, červenec se převaluje v úzkých uličkách, lidé se odtahují i sami od sebe – jen aby se nepřilepili. Vily a rodinné domy na svahu vysoko nad městem to dělají přesně naopak. Ty mohutnější se svou hmotou jen taktak nedotýkají sousedních staveb. Úzkou smyčkou na šířku jednoho auta, s nejistotou ztraceného turisty kráčíme mezi podivně rozparcelované pozemky až na konec přístupové cesty. Krajina se náhle otevře a před námi je výhled na město protkané korytem řeky a plochami zeleně. Nad civilizací kreslí kopce lenivé křivky. Stojíme na pozemku, který je v mírném sklonu rozčleněn do tří teras. Na těch výše položených vyrostla vila čelem obrácená k údolí. Pod jejíma nohama se zrcadlí hladina bazénu orámovaná palubovkou z dřeva ipe.

Vodní znamení
Ze zahrady k terase domu vedou schody z dřevěných hranolů, které se jako naplavené řekou poskládaly mezi rostlinné společenství udržované skalky. Členitost zahrady a fasády domu, kterou před sluncem chrání přesah pultové střechy, se zastavila na vodorovných liniích a jednoduchém architektonickém tvaru budovy. Obě poschodí vily klidně a vodorovně plynou tak, jak jim to určili architekti a krajina. Blízkost řeky se připomíná i v rytmickém střídání bílé omítky a vodorovného dřevěného obkladu na vysunutých kubusech fasády.

Interiér se do volného prostoru otvírá velkými prosklenými plochami na jihozápadním průčelí. Otevřený vztah s okolím potvrzují terasy v přízemí i poschodí včetně rozměrných nárožních oken, která odlehčují hmotu domu a poskytují domácím záviděníhodné výhledy z jídelny a obývacího pokoje v přízemí a z ložnice rodičů v poschodí. Zadní trakt budovy zakotvil v horní části pozemku.

Hlavní vstup je zapuštěn do severní fasády. Jím se vchází do haly se čtvercovým půdorysem. Travertinová dlažba na podlaze, etno lavice a opět čtverec masivního rámu zrcadla, které ještě více umocní dojem ze setkání přírodních živlů – použitých materiálů.

Hned u vstupu se našlo místo pro sezonní šatník, první koupelnu s toaletou a sprchovým koutem. Převládá tu umírněnost přírodního kamene, stěny zdobí mozaika, hmotu odlehčují skleněné prvky. Později se tato konstelace přírodních materiálů a odstínů opakuje nejen v koupelnách, ale i ve všech místnostech, které nepatří výlučně dětem. Všechny dveře jsou osazeny na celou světlou výšku místností s efektem skrytých závěsů.

Z haly se podélná podlaha chodby z dubového masivu rozbíhá směrem do otevřeného prostoru společenské zóny. Zastaví na kraji podesty a přenechá místo obývacímu pokoji a jídelně, které architekti a interiérová designérka Zuzana Milková spojili do vícefunkčního celku.

Přizpůsobivost
Hrubá stavba domu byla v plném proudu, když se majitelé začali shánět po architektovi, který by dal dobrý základ interiéru jejich budoucího domu. Chtěli sice moderní bydlení, ale bez tvrdých kontur, s lidským rozměrem tak, aby akceptovalo rodinný život a malým dětem nebránilo užívat pohodlí domu. Ve svých představách se shodli s architektkou Zuzanou Milkovou. „Do tvorby interiéru jsem mohla vstoupit už během realizace hrubé stavby. Nebyl tedy problém doladit dispozici domu, která v zásadě odpovídala požadavkům klientů. O málo jsme posunuli příčky u koupelen, průzorem prosvětlili šatnu v přízemí, dohodli umístění a tvar krbu na čelní fasádě objektu.

Zařizování koupelen a hlavně kuchyně nám zjednodušila skutečnost, že jsme předem určili rozmístění interiérového zařízení a napojení na instalační rozvody,“ ocenila včasnou spolupráci architektka. „Naplánovala jsem moderní interiér, který vyšel z principů minimalismu, ale neztratil na měkkém výrazu díky zvolenému podkladu. Dohodli jsme se na poctivých přírodních materiálech a na přírodní barevné škále. Tím se pocitově zateplila prostá forma nábytku. Šlo o naplnění požadavku klientů na útulné, ale funkční bydlení v prostoru moderního domu,“ říká architektka Zuzana Milková o způsobu, jakým zařizovali prostornou vilu. Domácí žertem tvrdí, že jsou spokojení a zabydlení ve stylu útulného minimalismu. „Reprezentační, pro většinu lidí neosobní a chladný styl vyloučili moji klienti hned na začátku,“ doplňuje architektka.

Z vyprávění domácích bylo cítit, že by jim nebylo po vůli důsledně hlídat nezaplněný interiér před dětmi a starat se o množství lesklých a chladných ploch. Ty působí efektně, ale malým dětem, které potřebují poznávat a vnímat materiály a povrchy nejen pohledem, ale i dotykem, by takto pojatý minimalismus neudělal nejlepší službu. „Zvolili jsme materiály, které jsou obnovitelné a přirozené i pro ty nejmenší. Když se masivní nábytek u dětského řádění poškodí, lze ho zacelit.“ A i kdyby ne, masiv dostane časem a soužitím s lidmi příjemnou patinu. Na tu se nespoléhali při koupi policového systému se čtvercovým rastrem ze světlého týkového dřeva. Vypadalo přirozeně už v prodejně. Jde o jeden z mála kusů nábytku, který se nedělal na míru. Pokud měl stát jako knihovna a současně i dělicí prvek mezi obývacím pokojem a vstupem ke schodišti, musel se přizpůsobit svislému nosnému prvku. Stolař přesně vyřízl otvor a posunul část boční stěny dovnitř police. Dobře zvládnuté řemeslo se osvědčilo i při ukládání palubovky z dubového dřeva a obkládání stěn v srdci domu tmavým dřevem. Než dubové desky spočinuly na podlaze, několikrát okusily drsný kartáč a napouštění oleji a vosky. „Po takové úpravě je povrch méně náročný na údržbu než u lakovaných podlah. Lze ho lokálně opravit.“

Přírodně
Aby dřeva nebylo příliš, plochá obrazovka a reproduktory skryté za fotografiemi s jazzovým tématem se vznášejí nad nízkými lakovanými skříňkami. Křesla značky Gervasoni dali speciálně očalounit potahem, který zapadá do barevné škály a přispívá k souladu použitých materiálů. Podobné cti se dostalo i pohovce a taburetu Flexform. „Potahy na nábytku lze sejmout a vyprat. Interiér není jen na koukání, ale má především sloužit bezproblémovému bydlení,“ ubezpečují nás architektka a domácí.

„Otevřená dispozice společenské části přízemí byla příležitostí k vytvoření alespoň sedmi možností, jak zajímavě zařídit interiér dobře zvoleným nábytkem. Ten se dá rozestavit podle okolností a nasměrovat buď na obrazovku, nebo na krb. Nábytek se snadno přesouvá, a tak se přizpůsobuje momentálním potřebám.“ Konferenční stolek lze rozložit na několik samostatných částí, které pevně dosednou na čtvercový povrch velkého taburetu. Dřevěnou podlahu před krbem vystřídala betonová, která vzdoruje vysokým teplotám.

Pás prosklení na jihozápadní straně domu přerušuje krb. Jednoduchý tvar konstrukce, která chrání tah do komínu, obložili marockým kamenem. Čelo krbu zdobí otisky mušlí a ornament z nánosů pravěkých moří. Vodní živel se připomíná i v doplňcích. Nad vysunutým ramenem kuchyňské linky visí talíře s motivem ryb, na podlaze se časem objeví koberec s tématem vody. Ta je bytostně blízká majitelce domu, která ještě nedávno stála na nejvyšších stupních za sportovní výkony v synchronizovaném plavání.

Železný povrch jinak týkového jídelního stolu prošel díky epoxidové vrstvě procesem rezivění: zářezy a škrábance se ošetřují lokálním přeleštěním. V železném tématu pokračuje plastika Havran od výtvarníka Andreje Margoče, která hlídá výhled od jídelního stolu do zahrady. Kuchyňskou linku ve tvaru písmene U obložili dubovou dýhou se stříbřistým odstínem. Do pracovní desky z porfyru osadili indukční varnou desku hned u obvodové stěny. Takové umístění bylo nejpraktičtějším způsobem, jak se pomocí digestoře zbavovat kuchyňských výparů.

V poschodí
V poschodí pod okny v ložnici a koupelně jsou sedátkolehátka, z nichž se nejlépe vnímá otevřený prostor nad krajinou. Opět se čisté bílé plochy stěn a velké prosklené průhledy střídají s kresbou dřeva a přírodním ornamentem kamene. Svítí se zde lampami z dílen skandinávských designérů, spí se na čalouněném lůžku s vysokým čelem a šatstvo se odkládá do prostorného šatníku, který se ukrývá za posuvnými dveřmi po obou stranách postele. Majestát vany s jejími hladkými oblinami našel zajímavý kontrast ve vymývaném povrchu stěny z indického mramoru; z jejího reliéfu vystupují žíly a žilky tvrdšího kamene. Z měkčího povrchu ubylo díky speciální úpravě. Kámen tak přirozeně zestárnul. Drsné povrchy podlah a stěn v koupelně se koupou ve slunečních paprscích, které sem dopadají vysokým oknem.

Koupelnu zařídili i dvěma kruhovými umyvadly, která v jeden celek spojuje jednoduchá skříňka. Za výpravnou stěnu, o niž se opírá bělostný oblouk hluboké vany, umístili WC a malou parní saunu. „Barvy a materiály se ve svých přírodních odstínech objevují ve stejné míře v ložnici i v koupelně. Jedinou odlišností jsou povrchy v koupelně, které musejí odolávat vodě a vlhku,“ upozorňuje Zuzana Milková. Prostor vskutku vytváří dojem celku; plyne bez optických excesů až do exteriéru. Z ložnice mají výstup na terasu, z níž je vidět na vodní hladinu jejich bazénu orámovaného palubovkou ze dřeva ipe.

Terasa současně chrání interiér prvního poschodí proti přímému pronikání slunečních paprsků. V poschodí mají děti svou hernu, ložnici a vlastní koupelnu. Herna a ložnice se časem změní v chlapecký a dívčí pokoj. Zatím teritoriální dělení podléhá společným zájmům malých sourozenců.

Projektant stavby: VPU Letkonzult, s. r. o.
Architekti: Ing. arch. Tibor Varga, Ing. arch. Igor Semizorov, Ing. arch. Tibor Varga st. (stavba), Mgr. art. Zuzana Milková (interiér)
Investor: soukromá osoba
Začátek výstavby: 07/2006
Ukončení výstavby: 06/2008
Užitná plocha: 414,23 m2
Zastavěná plocha: 219,10 m2
Obestavěný prostor: 1 860 m3
Hlavní dodavatel: LUMA – SK

Marína Ungerová
Foto: Dano Veselský

Článek byl uveřejněn v časopise HOME.

Reklama
Reklama

Komentovat