Dům, v němž se pamatovalo na budoucnost

Majitelé chtěli dům na celý život. Takový, který splní jejich představy o rodinném bydlení a zároveň bude úsporný, pohodlný a praktický. Manžele Gablasovy jsme poprvé navštívili minulou zimu, kdy už byly hrubá stavba i všechny technologické detaily více méně hotové. Při dokončování domu a zařizování interiérů je však čekala ještě spousta práce. V září jsme opět nastartovali naši redakční fabii a vyrazili na návštěvu. Byli jsme vskutku zvědaví, jak se daří zajímavému domu a jaké jsou zkušenosti jeho obyvatel s energeticky úsporným bydlením. V kuchyni voněl hruškový koláč a bylinkový čaj a v předsíni nás vítal zvědavý junior. Gablasovi vypadali zabydlení a spokojení. „Ještě tu není všechno hotovo. V koupelnách se musí sem tam něco dokončit, na horní terase je dlažba jen ve stadiu plánů, prádelna ještě není taková, jak má být, knihovnu máme navrženou, ale k realizaci jsme se ještě nedostali, a to ještě nemluvím o zahradě…“ uvedla mě na pravou míru sympatická paní domácí. Pravda je, že na první pohled domu nic nechybělo. „Snažíme se postupně všechno dotahovat tak, jak jsme si to naplánovali, ale nejde to hned. Všechno chce čas a peníze. Ale bydlet se tu dá, a dokonce se nám tu bydlí úžasně,“ dodala s úsměvem.

Vítejte…

Do domu se vchází krátkou chodbičkou, v níž si můžete odložit kabáty. „Vstupní dveře nejsou speciální, ale uzavřená předsíň tvoří chladnou, přechodovou zónu,“ naznačuje hned na začátku pán domu logiku tepelného zónování domu. Až za druhými dveřmi se tedy před návštěvníkem otevře obytný prostor – přes světlem zalitou halu s galerií a schodištěm je vidět do otevřené kuchyně a obývacího pokoje. „Náš požadavek – mít v domě galerii – dovedli architekti k dokonalosti návrhem prosklené střešní nadstavby, která by prostor zvýšila a prosvětlila,“ říká pán domu. „Ze středu domu byste viděli nebe. Stavbu by to ale prodražilo, takže jsme museli sáhnout po kompromisu – prostor prosvětlují jen velká okna v poschodí.“ Návštěvníka jako by sám dům vedl dále – kolem kuchyně s jídelnou do obývacího pokoje a případně až na terasu a do zahrady. „Nemáme tu žádné módní výstřelky, snažili jsme se, aby zařízení bylo nadčasové. Kdoví, jak se budeme za pár let dívat na to, co je teď supermoderní,“ vysvětluje pan Gablas. „Proto jsme si za základ zvolili neutrální barevnost – tyto barvy jsou praktické a člověka tak rychle neomrzí. Na barevnost jsme si nechali udělat i studii feng-šuej. Podle těchto doporučení jsme vybrali například odstín podlahy či dominantní barvu pro doplňky do jednotlivých místností.“ Kromě hlavních denních prostorů je v přízemí ještě pokoj pro hosty, momentálně využívaný jako pracovna, a technologická místnost, jakási strojovna a serverovna v jednom. V ní se nachází ovládání inteligentní elektroinstalace, řídicí jednotka pro systém vytápění, tepelné čerpadlo i akumulační nádrž na teplou vodu a vytápění.

Nahlédnutí do soukromí

Poschodí je vyhrazeno pro klidnou noční zónu, tedy dětským pokojům a ložnici, které doplňují šatny a koupelny; na otevřené galerii je naplánována čítárna s knihovnou. V poschodí je, poněkud netypicky, i prádelna, lépe řečeno místnost na domácí práce. „Ačkoli se většinou umísťuje prádelna do přízemí nebo do sklepa, my jsme si v tomto nechali poradit od architektů,“ vysvětluje pan Gablas. „Prádlo se musí prát co možná nejblíž k jeho zdroji – svlékáme se v ložnicích, tedy v poschodí, a tady se i ukládá čisté prádlo do skříní nebo šaten. Není tedy důvod nosit ho nahoru dolů na praní.“ V této místnosti se počítá s pračkou, sušičkou a místem na sušení prádla, paní domu zde bude mít i svůj stůl na šití. „Toto je jedna z věcí, které ještě nejsou úplně dokončeny. Dům vyžaduje hodně času i peněz, takže něco musí ještě chvíli počkat,“ uzavírá pán domu.

Dům spojený se zahradou

Pro paní domu byla nejdůležitější terasa, která by se dala celoročně využívat a dala by životu v domě další rozměr „Nechtěla jsem jen přístřešek před domem. Naše terasa je jakoby součástí interiéru, je přístupná z obýváku i z jídelny a všechny čtyři stěny má prosklené,“ vede nás paní domácí ke svému oblíbenému místu. Posuvné nebo shrnovací dveře lze otevírat a zavírat podle potřeby. V pěkném počasí se může terasa spojit s kuchyní a jídelnou a otevřít až na zahradu, když prší, fouká nebo se trochu ochladí, mohou tu sedět chráněni před nepřízní počasí – a přitom nejsou uvnitř. „Terasu využíváme opravdu intenzivně,“ dodává paní Gablasová. „Jídáváme tady vždycky, když je jen trochu slušné počasí.“ Prostřednictvím terasy je tak i zahrada plně využívanou součástí domu.

Pro pana Gablase byl v tomto případě prvořadý manželčin sen o příjemném rodinném bydlení, i když byl jen těžko slučitelný s pasivní výstavbou. „Posuvné a skládací zasklené dveře se reálně nedaly izolovat a utěsnit tak, aby splňovaly požadavky pasivního standardu, takže jsem se snažil najít nějaké přijatelné řešení. Terasa, nebo spíše zimní zahrada, proto tvoří jakýsi meziprostor či přechodovou zónu, pokud jde o vytápění. Tepelná izolace se tedy zlepšila tím, že jsme přidali další bariéru. Předpokládám, že když bude venku -10, na terase bude asi +5 °C. Ještě přesně nevím, jak se dům bude chovat. Na podobné otázky mi totiž u nás nikdo neuměl jednoznačně odpovědět. Jediná možnost byla vyzkoušet to. Už po roce používání jsem přišel na mnoho věcí, některé se ještě ukážou později.“

Praktická zahrada

Velká zahrada je doménou domácí paní a rájem pro děti. „Nechtěli jsme tak velkou zahradu, ale shodou okolností jsme koupili dva úzké a dlouhé pozemky – jeden by byl totiž málo na dům, dva však už znamenaly velikou zahradu. Ale snažili jsme se udělat ji účelně, abychom se v ní nenadřeli a mohli si ji příjemně užít. Při výběru rostlin jsem proto dala přednost trvalkám, které nejsou náročné na péči. Zahrada k domu prostě patří. Možná by stačila o cosi menší, ale máme ji a máme z ní radost,“ dodává s úsměvem paní domu.

Zahrada je rozdělená na dvě části – blíže k domu je okrasná část určená pro hry a společné rodinné aktivity. Dominuje jí velký a udržovaný fotbalový trávník, část zabírá zpevněná plocha. „Původně jsem nechtěla v zahradě žádný beton, ale zpevněná plocha se nám nakonec velmi osvědčila,“ sedá si paní Gablasová na zídku lemující dlažbu. „Je to takový letní společenský prostor na grilování, zároveň je to sportoviště, kde děti hrají basketbal; mají zde i tenisovou stěnu. V létě tu byl bazén – neničila se pod ním tráva, nebylo kolem bláto… Kromě toho se díky ní zahrada rozdělila, takže jsme směrem k opěrným zídkám mohli vytvořit dva mírné svahy, aby to tady nebyla taková potupná rovina.“

Část zahrady dále od domu má přírodnější ráz – trávník je zde spíše loukou s květinami a lučními koníky a seká se jen dva- až třikrát v roce. Od přední části ji oddělují okrasné javory se zajímavě zbarvenými listy a původní zahradní chatka, z níž bude časem domek pro návštěvy a možná i něco jako výminek. Gablasovi totiž myslí i na to, jak jednou budou vracet svůj pohádkový třetí groš… Domek zútulňuje zadní část zahrady a návštěvy tu jednou budou mít pohodlí i soukromí. Kromě prolézaček či pískoviště pamatovali domácí i na to, aby měly děti po celý rok čerstvé ovoce: „Vzadu v zahradě jsou maliny a rybíz, vysadili jsme různé ovocné stromy a hroznové víno tu už bylo. Nešlo nám o zásoby. Jen aby bylo celé léto do čeho zakousnout.“

Nejen o šetření

V tomto domě si jeho majitelé mnohé věci dělali sami. „Jistě, dá se tak dost ušetřit, pokud je člověk trochu zručný,“ uznává pán domu, „ale úspora peněz nebyla prvořadá. Velmi důležitý byl pro nás i dobrý pocit a hrdost na věci, které jsme dokázali udělat – s manželkou jsme tapetovali, sami jsme si navrhli a zrealizovali celé vnitřní vybavení šaten, spolu s tchánem jsme udělali terasu… Občas jsme se i pohádali, ale většinou pro maličkosti. Teď už se jim jenom zasmějeme, i když v tom okamžiku nám připadaly jako nejdůležitější na světě. Člověk to občas potřebuje, je to taková psychohygiena. Důležitá pro nás byla i rodinná sounáležitost. Myslím, že rodinu to sblíží, když mají lidé za sebou kus pěkné práce a společné chvíle, které jsou strávené opravdu intenzivně, nejen existováním vedle sebe. Budeme mít na co vzpomínat.“

Dům i na stará kolena

Gablasovi plánují ve svém domě prožít ještě mnoho let a podle toho si ho i navrhli – kromě toho že se pokusili zhmotnit si v něm co nejvíce ze svých snů o příjemném bydlení, mysleli i na to, kolik je bude stát jeho provoz. Mysleli na pohodlí i na účty, které budou platit z důchodu. „Snažili jsme se provést různá opatření, aby nás provoz domu stál co nejméně,“ vysvětluje pán domu. „Kromě úspor energie na vytápění a ohřev pitné vody například svádíme dešťovou vodu do trativodní šachty, takže méně platíme vodárnám.“ Dalším úsporným a zároveň ekologickým opatřením je třídění odpadu. „Vzadu na zahradě je velký kompostér. Má asi šest kubíků a předpokládám, že se naplní za tři roky. Takový dům vyprodukuje obrovské množství odpadu, například už jen při kosení.“

Pán domácí však myslel na budoucnost i jiným způsobem – všude v domě jsou rozvody připravené tak, aby ho v budoucnosti nepřekvapil žádný nový požadavek. Například v dětských pokojích je několik zásuvkových lišt s připojením na televizi i na počítač: „Jsou všude, kde by potenciálně tato zařízení mohla být, aby se nemusely tahat kabely přes místnost, připravené jsou i kabely na reproduktory – například kvůli hrám. Kabely mě vyšly řádově na stovky korun a do stěn jsme je zabudovali v rámci ostatních stavebních prací. Taková příprava tedy stála jen minimum proti tomu, kolik problémů mi může ušetřit v budoucnosti.“ Podobné myšlení o krok dopředu uplatnil pan Gablas i v zahradě: „Původní studna je připojená na vodovodní šachtu, v níž se sbíhají všechny zdroje vody. Takže se mohu rozhodnout, jestli budu zalévat vodou ze studny, nebo městskou vodou, zda použiji takzvanou šedou vodu na splachování záchodů a podobně. Teplou vodu z kolektorů mohu v budoucnosti využít v zahradní sprše nebo v bazénu – když bude čas a potřeba, mohu je snadno doplnit. Investice do takové přípravy je zanedbatelná v porovnání s tím, co by mě stálo, kdybych rozvody musel dělat dodatečně. Když už byl trávník rozkopaný kvůli zavlažování, přidal jsem jen pár izolovaných hadic. Ať čekajíc počkají, až přijde jejich čas.“

Inteligentní znamená pohodlné i úsporné

Na pohodlí obyvatelů domu mají svou zásluhu i inteligentní elektroinstalace – například snímač automaticky zapne bezpečnostní osvětlení schodiště či chodby, když jdou děti v noci na záchod, a světlo automaticky zhasne po nastavené době. Pán domu nedá na takové pohodlí dopustit: „Když u branky zazvoní návštěva, mohu si obraz z kamery promítnout na monitoru televize a dálkovým ovladačem ji pustit dovnitř. Na dálku se mohu kdykoliv podívat, co se v domě děje. Jsou to věci, které možná vypadají jako sci-fi, ale před patnácti lety se i uzamykání auta dálkovým ovladačem považovalo za luxus a dnes si už auto bez toho nikdo nekoupí. V dnešních autech se běžně využívají inteligentní elektroinstalace, tak proč je nemít i v rodinném domě? Díky nim se dají logicky provázat různé funkce: například když se setmí a v místnosti rozsvítím, automaticky se zatáhnou žaluzie; v ložnici se žaluzie automaticky vytáhnou přes týden v půl sedmé a o víkendu v půl osmé; jedním tlačítkem v poschodí u ložnice se dají zhasnout všechna světla v přízemí, abych kvůli zhasínání nemusel večer běhat po domě… Jde o pohodlí. Mnohé věci, které si člověk vymyslí, se mohou naprogramovat.“

Inteligentní systémy se podílejí i na úsporách energie – ať už je to automatické zhasínání světla nebo regulace vytápění. „V celém domě je v místnostech, kde by se mohlo zapomenout zhasnout, naprogramovaný interval, po němž se automaticky zhasne, a při odchodu z domu spolu se zapnutím alarmu automaticky zhasnou všechna světla, mohly by se vypínat i některé spotřebiče, respektive zásuvky. A protože jsou tu inteligentní systémy, dá se všechno kdykoli podle potřeby přeprogramovat,“ vysvětluje pan Gablas. Inteligentní systémy mají na starosti i regulaci vytápění. „Běžným příkladem je naprogramování systému tak, aby se spolu se zapnutím alarmu snížil výkon vytápění. Tento efekt se však projeví jen při víkendových výletech nebo dovolených, protože dům má poměrně velkou tepelnou setrvačnost a jednodenní vypnutí topení znamená jen minimální úsporu.“

Je to pasivní dům?

Původně chtěli postavit pasivní dům, jak to tedy nakonec dopadlo? Podařilo se jim splnit všechna kritéria? Nedalo mi nezeptat se. A odpověď pána domu byla upřímná: „Nechtěli jsme jít hlavou proti zdi a postavit pasivní dům za každou cenu. Důležitější pro nás bylo, aby se nám v domě příjemně žilo. I za cenu toho, že nesplníme striktně a do puntíku všechny požadavky na energeticky pasivní dům. Takže je to dům inspirovaný pasivní výstavbou – některé věci se nám na pasivních domech líbily a ty jsme použili, jiné nám nevyhovovaly. Hledali jsme střední cestu, kterou jsme se snažili přiblížit energetické úspornosti pasivního domu. Je to tedy nízkoenergetický dům velmi vysoké kvality, a ačkoli nesplňuje všechna kritéria k tomu, aby mohl být označen jako energeticky pasivní, jeho spotřeba energie je opravdu velmi nízká. Já osobně jsem přesvědčen, že měření skutečné spotřeby tepla na vytápění prokáže, že jsme dosáhli 15 kWh/m² za rok, což je kritériem pro označení domu za energeticky pasivní. Ale to se uvidí až v březnu, přesně po roce měření.“

Tři ze čtyř

Dům Gablasových splňuje tři ze čtyř kritérií pro energeticky pasivní domy – má kvalitní okna (Ug = 0,7), mimořádně dobře tepelně izolované obvodové konstrukce (25 cm polystyrenu) s minimalizováním tepelných mostů a využívá řízené větrání s rekuperací tepla. „Jediná podmínka, kterou jsme nesplnili, je vzduchotěsnost,“ kompletizuje výčet vlastností domu pan Gablas. „Ani jsme ji neměřili, protože jsem si vědom několika prohřešků. Kromě posuvných dveří na terasu je tu i krb a digestoř s odvodem vzduchu do exteriéru. Krbu jsme se nechtěli vzdát, protože pro nás znamená teplo rodiny, a digestoř je tu proto, že kuchyň je součástí velkého obytného prostoru a nechtěl jsem, aby bylo vaření cítit v celém domě. Cirkulační digestoři jsem moc nevěřil. I když jsou obě zařízení vybavena klapkami, těsnost se u nich zabezpečit nedá, protože by to bylo technicky a finančně neúnosně náročné. Takže jsme se rozhodli pro kompromis. Vzduchotechniku jsme nechali nastavit tak, aby počítala s drobnými ztrátami komínem. Krb nám však za to stál a přináší nám mnohem více pozitiv a tepla, než představují zmíněné ztráty. Jeho negativní vliv na vzduchotechniku se projeví jen v nejchladnějších obdobích roku, kdy se v krbu bude topit, čímž se tepelné ztráty nahradí,“ zdůvodňuje své rozhodnutí pán domu. Reálná potřeba tepla v domě je tedy možná vyšší, než stanovuje požadavek na energeticky pasivní standard, ale spotřeba energie bude určitě mimořádně nízká – a o to Gablasovým šlo.

Na rozdíl od typických energeticky pasivních domů tu vytápění nenechali jen na vzduchotechnice a ani na krbu, do kterého se může, ale nemusí přikládat. Zdrojem tepla je i stropní a podlahové vytápění (stropy se v létě mohou použít k chlazení), do něhož se voda ohřívá buď kolektory, nebo tepelným čerpadlem – podle momentální situace všechno řídí počítač. „Použili jsme velkoplošné systémy vytápění, aby mohla být teplota otopného média co nejnižší. Přiváděný čerstvý vzduch, předehřátý v zemním výměníku a dohřátý rekuperací, má asi 18 °C, otopná voda má teplotu 28 °C a běžná teplota v domě je kolem 23 °C. Nikdy tu tedy není tak teplo, abychom tu mohli chodit nalehko. Ale pocit tepelné pohody nezávisí jen na teplotě vzduchu. Když ze stěny nesálá chlad, nemáte pocit chladu, ani když prostor není až tak vytopený,“ dělí se o své zkušenosti pan domácí. Díky kombinaci vytápění teplým vzduchem a sálavého vytápění a také díky inteligentním systémům lze v jednotlivých místnostech dosáhnout různé teploty, což není pro pasivní domy běžné: „Chceme-li mít například v ložnici chladněji, bez topení udržíme teplotu kolem 18 °C, a kde je to potřeba, dotápíme podlahovým vytápěním na asi 23 °C.

Stavba jako důkaz

Potřeba tepla pro vytápění se počítala klasickou metodou sčítání tepelných ztrát a také pomocí nástroje s označením PHPP (Passivehaus Projektierung Paket – výpočtový nástroj pro určení energetické bilance budov). „Vyšla nám potřeba na energetický zdroj s výkonem 6 kW, kterou reálně pokrývá tepelné čerpadlo s příkonem 1,5 kW. Tedy dům s podlažní plochou asi 300 m² vytopíme s menší spotřebou energie, než má varná konvice nebo žehlička,“ tvrdí pán domu. „Samozřejmě výpočty jsou výpočty, ale praxe může být jiná. Výpočty jsou prováděny pro ideální stav a ve skutečnosti je možné, že zateplení není zhotoveno dostatečně kvalitně, že jsou tu tepelné mosty, které nebyly identifikovány… To vše spolu s netěsnostmi zvyšuje spotřebu. Kromě toho poměrně intenzivně využíváme terasu, takže i tepelné ztráty při otevírání dveří jsou dost velké. Krb je však nejen náš prohřešek proti vzduchotěsnosti, ale i naše pojistka – když přiložíme, za hodinu je dům vyhřátý, protože vzduchotechnika roznese teplo rovnoměrně do všech pokojů.“

Pan Gablas je však přesvědčen, že se mu i navzdory prohřeškům proti teoretickým předpokladům podaří dokázat měřením skutečné spotřeby, že splnil nejdůležitější kritéria pro energeticky pasivní dům, která souvisejí s mimořádně nízkou spotřebou energie – do 15 kWh/m² za rok na topení, do 50 kWh/m² za rok na topení a teplou vodu. „Objektivní měření podle mě mluví za všechno,“ říká. „Měříme přesně energii spotřebovanou v tepelném cyklu. I když nedokážu přesně oddělit energii na vytápění od energie na ohřev teplé vody, takže konečný ukazatel úspornosti 15 kWh/m² a rok nebudu moci aplikovat, ale podle dnešních odhadů se celková spotřeba domu bude pohybovat v rozmezí od 30 do 40 kWh, což je velmi dobré číslo. V tom je samozřejmě zahrnutá i příprava teplé vody. Spotřebu energie měříme speciálním elektroměrem. Za rok budu přesně vědět, jaká je reálná roční spotřeba energie v domě. Cílem je přece dosáhnout minimální spotřeby a všechny výpočty by měly být jen prostředkem, jak se k tomuto cíli dostat,“ uzavírá nakonec.

A na závěr ještě zkušenost příjemné paní domu po šesti měsících bydlení ve vysněném domě: „V létě tu bylo velmi příjemně. Dům se nepřehříval a díky přívodu vzduchu přes zemní registr tu i v těch největších vedrech byla příjemná teplota a čerstvý vzduch. Když se na podzim tak prudce ochladilo, byla tu na návštěvě moje matka. Přišla z bytu, v němž se netopilo, a byla velice překvapená, jak tu máme bez topení příjemně. Je to jistě díky tomu, že dům je dobře izolovaný, a také díky řízenému větrání a dalším opatřením. Ale první opravdová zima je teprve před námi, takže ta nejdůležitější zkouška dům ještě čeká.“

TEXT: Erika Kuhnová
FOTO: Soňa Sadloňová