Horská chata navržená jako rodinné dědictví: Vytvořili ideální místo pro večery u táboráku a hry na schovku
Na divokém břehu kanadského jezera a obklopena lesy se nachází rezidence La Flèche – současná interpretace horské chaty, která spojuje eleganci, pokoru a hluboký respekt k místu. Její štíhlé, ostře řezané střechy míří k nebi jako šíp, zatímco použité materiály – dřevo, kámen a ocel – odkazují na tradiční architekturu oblasti a pevně kotví dům do dramatického skalnatého terénu.
Dům pro generace
Horská chata La Flèche nebyla navržena pouze jako rekreační objekt – její smysl je hlubší. Architekti z MU Architecture vytvořili prostor, který má sloužit jako rodinné dědictví, místo pro setkávání napříč generacemi.
Dům propojuje zimní radosti lyžování s letními vodními sporty, a to vše s výhledem na ikonický vrchol Mont Tremblant.

Střízlivá hmota s výraznou stojatou falcovanou střechou ustupuje do pozadí, aby nechala vyniknout horizontu. Zdroj: Raphaël Thibodeau
Zakotvená ve svahu
Horská chata o ploše přes 700 m² se rozprostírá na dvou úrovních prudce svažité parcely. Vzhledem k omezené zastavitelné ploše bylo nutné provést výbuchy skály, přičemž vytěžený kámen byl znovu využit na opěrné zdi a terénní úpravy.
Projekt musel zohlednit i složitý odvod dešťové vody, a celý koncept krajiny počítá s tím, že se příroda časem znovu rozroste kolem stavby. Místní předpisy chrání zdejší faunu – včetně jelenů, kteří se volně pohybují po pozemku – a zakazují například jakékoli vnější osvětlení.
Architektura jako gesto
Silné a dynamické střechy domu připomínají šíp (francouzsky la flèche) nebo harpunu a tvoří rytmický, sochařský prvek celé stavby. Jejich teleskopické vrstvení vytváří dojem pohybu a energie.
Minimalistické přesahy střechy i skrytá technická řešení podtrhují preciznost provedení. Pod ocelovým pláštěm se objevují teplé dřevěné podhledy, které dodávají stavbě další rozměr a smyslovou hloubku.
Fasáda domu je obložena dřevem a kamenem, které přirozeně ladí s okolními barvami lesa a země. Celkový dojem je harmonický, elegantní a neokázalý – přesně v duchu filozofie studia MU Architecture.

Dvě paralelní osy – masivní jídelní stůl a mramorový ostrov – strukturují prostor, zatímco řada keramických lamp ho zjemňuje do intimní scény. Zdroj: Raphaël Thibodeau
Útočiště v lese
Začátek zážitku nastává už při příjezdu – klikatou lesní cestou, která ústí u klidného vstupního ochozu chráněného proti hmyzu výsuvnými sítěmi. Horská chata se zde otevírá směrem k jezeru v plné kráse.
O něco dál pak masivní dřevěné dveře mezi dvěma skleněnými stěnami označují hlavní vstup. Už zde se dům ukazuje jako promyšlené útočiště, které spojuje komfort s výhledem.
Vstupní hala s dřevěnými lamelami a výtvarnými díly se plynule otevírá do obytného prostoru s výhledem na horizont. Za nenápadnými panelovými dveřmi se skrývá praktická šatna s přístupem do garáže. Dřevěné prvky se opakují i na skrytém schodišti s výhledem dolů na obytnou zónu.
Pro společné chvíle i soukromí
Hlavní obývací prostor dominuje monumentální kamenný krb a teplý dřevěný podhled. Výhledy na jezero a horu Tremblant jsou dechberoucí a doprovázejí každý pohyb v interiéru. Mezi obývacím pokojem a jídelnou se nachází podsvícený vestavěný bar, který zároveň slouží jako sochařský předěl i funkční prvek.
Dřevěný strop se zde lomí v komplexní geometrii – v obytné části je níže a intimnější, nad kuchyní se zvedá až k dramatickému světlíku. Kuchyň je prostorná a plná světla, s velkým ostrůvkem a pásovým oknem, které umožňuje sledovat příjezd hostů.
Na cestě k hlavní ložnici se skrývá apartmán pro hosty s vlastním výhledem do lesa. Samotná ložnice nabízí krb, panoramatický výhled a koupelnu otevřenou do prostoru. Kamenná sprcha připomíná jeskyni, vana je orientována k oknu a zrcadlo odráží horizont. Samozřejmostí je šatna s čalouněnými dveřmi a soukromý balkon.

Dřevo na stropě a surový kámen krbu vytvářejí haptický kontrast, který prostor zahřívá. Prosklené zábradlí nechá vyniknout dlouhou osu domu a vede pohled až k rámovanému výhledu do přírody. Zdroj: Raphaël Thibodeau
Schodiště v hlavní roli
Centrálním prvkem celého domu je schodiště s proskleným zábradlím, které při sestupu odhaluje další části interiéru. V dolním podlaží se nachází tři ložnice, dětský pokoj s palandami, rodinný pokoj a herna s kulečníkem a barem. Nechybí ani sauna, posilovna otevřená do zahrady, vinotéka či garáž pro terénní vozidla.
Z kuchyně se přirozeně vystupuje na venkovní terasu s grilem, jídelním stolem a venkovním krbem. Tato zóna je přirozeně napojena na hlavní osu domu a propojuje kuchyň s ložnicovým křídlem.
Dolní terasa zapuštěná do svahu nabízí vířivku a ohniště. Jemná zahradní úprava využívá původní druhy rostlin a zachovává divoký charakter místa. Schody vedou až k malému zrenovovanému srubu na břehu – ideálnímu pro dětské hry nebo tiché chvíle osamění.
Galerie:
- Dlouhá linie domu se zakusuje do svahu a otevírá se výhledům přes skleněné zábradlí. Kombinace kamene a teplého dřeva kotví stavbu v krajině; večerní světlo proměňuje terasu s ohništěm v přirozené centrum života.
- Střízlivá hmota s výraznou stojatou falcovanou střechou ustupuje do pozadí, aby nechala vyniknout horizontu.
- Dvě paralelní osy – masivní jídelní stůl a mramorový ostrov – strukturují prostor, zatímco řada keramických lamp ho zjemňuje do intimní scény.
- Dřevo na stropě a surový kámen krbu vytvářejí haptický kontrast, který prostor zahřívá. Prosklené zábradlí nechá vyniknout dlouhou osu domu a vede pohled až k rámovanému výhledu do přírody.
- Hrubá struktura kamene stojí proti jemné křivce čalounění. Vysoké prosklení promění každé roční období v promítané umění.
- Prostor spojuje obytnou část s hernou; rytmus nízkých bodových světel vede pohled k výraznému, téměř grafickému mramoru. Kombinace světlého dubu, černých detailů a skla dává chodbě galerijní klid, ale nepřipravuje ji o domácí atmosféru.
- Grafický mramor dodává prostoru charakter, zatímco otevřené police a herní stůl z něj dělají společenské srdce pro večery s přáteli.
- Monumentální mramor dodává vznešenost, zatímco dřevěné židle a textilní čalounění přinášejí hřejivost. Dvě paralelní linky — vaření a stolování — podporují plynulý společenský provoz.
- Monumentální světlík a horizontální okno zalévají interiér denním světlem, které nechává vyniknout čistým liniím a žilkování kamene.
- Mramorové plochy a teplé dřevo stropu vedou kompozici do hloubky. Kuchyně funguje jako páteř dispozice a elegantně propojuje pracovní zónu s obývacím ohniskem.
- Hrubší textura dřeva kontrastuje s hladkým sklem vitríny i klidem vodní hladiny venku. Závěsný cluster keramických svítidel vrství světlo do jemných zón – prostor je formální i přirozeně domácký, připravený na dlouhé večeře s rozhledy.
- Přesný tesařský detail a diagonální kladení prken vytváří plastickou „skládanku“, do níž je vyřezán světlík.
- Truhlářsky čisté řešení maximalizuje kapacitu i úložný prostor. Teplé dřevo a jednoduché linie udržují pokoj vzdušný a nadčasový.
- Vertikální lamely rytmizují světlo i stín a vedou pohled k plně integrovaným skříním. Bezrámové plochy a podlahové i stropní detaily působí čistě, dlouhá madla dávají měřítko i eleganci.
- Strop z teplého dřeva přetéká ven a propojuje interiér s terasou. Stinné arkády rámují výhled, zatímco jemné textilie nábytku zvou k dlouhému podzimnímu posezení.
- Rozšířený přesah střechy tvoří přirozený pokoj pod širým nebem – se zapuštěným osvětlením, chráněný před deštěm i sluncem.
- Architektura ostrých hran a měkkých výhledů. Štíhlé přesahy střechy vytvářejí sochařské stínění a chráněný venkovní obývák.
- Široké prosklení rozpouští hranici mezi interiérem a horizontem. Jemné textury koberce a přehozů vyvažují velkorysost výhledu příjemnou útulností.
- Tón v tónu, výrazná kresba dřeva a měkké tkaniny vytvářejí akusticky i vizuálně klidné zázemí. Měděné akcenty svítidel dodávají jemný šperk.
- Monochromatická paleta kamene a měkké liniové světlo vytvářejí lázeňskou atmosféru, kde vyniká sochařská silueta volně stojící vany.
- Černá kamenná podlaha, obklad s výraznou kresbou mramoru a teplé dřevěné podhledy vytvářejí sofistikované, ale hřejivé zázemí.
- Dlouhá prosklená fasáda klouže podél svahu a zrcadlí barvy podzimu. Vysoké přesahy chrání před sluncem i deštěm, takže dům působí lehce – téměř jako by se dotýkal terénu jen špičkami.
- Z výšky je patrné, jak stavba jemně sleduje linii břehu; večerní světlo zasklených ploch kreslí po vodě měkké odlesky. Dům působí pokorně, přesto sebevědomě – jako tichý rozhovor mezi lesem a jezerem.
Text: Lucia Blažiová
Foto: Raphaël Thibodeau