Italský byt z 19. století po rekonstrukci: Nad vlakovou stanicí v Římě a s DJským pultem

Dokonalý balanc

Díky tomu, že architekt je zároveň i svým vlastním klientem, se opět jednou podařila jedinečná proměna – dokonalý balanc mezi domácí atmosférou a obdivuhodnou architekturou staré stavby.

A nyní se podržte: jde o loft s přímým výhledem na přijíždějící a odjíždějící vlaky. Nové bydlení architekta je v druhém poschodí budovy z konce 19. století přímo v centru multietnické čtvrti Esquilino a jen kousek od náměstí Piazza Vittorio v Římě.

Tři francouzská okna v obýváku a studiu nabízejí výhled na travertinovou zeď s věží, ze které železničáři kdysi řídili vlakovou dopravu. Tuto zeď začátkem 20. století navrhl architekt Angiolo Mazzoni.

Barvy jsou funkcí

Centrální otevřený prostor vede na jedné straně do studia, které je kompletně otevřené do chodby a může se podle potřeby proměnit na pokoj pro hosty a na druhé straně do noční zóny.

Studio je definováno modrou barvou, jež připomíná moře Sardinie, odkud pár pochází, a typickou barvu řeckých domů, kde často tráví dovolenou. Modrá barva pokračuje až do chodby, kde barevně přerušuje jednotný světle zelený odstín podlahy, který pokrývá zbytek bytu.

Uvnitř se nachází pracovní stůl, křeslo Wassily od Knollu, policová stěna a výklenek s rozkládacím gaučem mezi koupelnou a šatnou. Dvě vintage světla, umístěná v opačných rozích, osvětlují klenbový strop, který je tu omítnutý v neutrální barvě a zdůrazňuje sochařský efekt modré, jež obklopuje místnost.

Kromě pohovky z matrací a polštářů, uložené v modré nice, má pracovna i vlastní toaletu. Je ukrytá za dvířky výklenku. Zdroj: Seven H. Zhang

Jak vypadal původní byt?

Byl tmavý a stísněný, s úzkými chodbami a nízkými sádrokartonovými stropy. Architekti v první řadě rozšířili prostory, vytvořili otevřenou denní zónu, obnovili původní cihlový klenbový strop a sjednotili místnosti podlahou bez struktury a v neutrálním odstínu.

Jednotlivé zóny odlišili barevností. Oproti původní dispozici má nová podstatně méně dveří a vytváří pocit otevřenosti a všestrannosti.

Dýdžeji i doma

Nenápadnou, ale nutnou součástí loftu je konzole s mixážním pultem, deskami a CD, vyrobená z třešně malované práškovou barvou. Nad ní visí barokní nástěnná lampa Chalk z bílého lnu od značky Servomuto.

Neutrální barva stěn zdůrazňuje cihlový klenbový strop. Kruhový difuzér vzduchu s výduchy se jako nit táhne celým bytem. V předsíni ho osvěžuje neonové světlo na míru, které vyobrazuje úsměv, symbol acid housu – další pocta vášni k hudbě, která spojuje majitele.

Stylová kombinace červené skříňky a DJ pultu v obývacím pokoji Zdroj: Seven H. Zhang

Z ložnice srdce domu

Centrum prostoru, kde původně byly ložnice, dnes slouží jako denní zóna. Na jednom konci se nachází kuchyně navržená na míru a pokrytá dvěma kontrastními materiály (ocelí na zásuvkách a pracovní desce a březovým dřevem na skříňkách na stěně, sloupech s ledničkou a špajzu).

Velký vintage stůl s kostkovanou deskou slouží pro večeře s přáteli i jako dramatické pozadí obýváku.

Denní zóna

Dominantou obývacího prostoru je černý kožený gauč, za kterým stojí jídelní stůl s bílo-modrou deskou se šachovnicovým vzorem. Odráží eklektický charakter celého bytu.

O to jednodušší je kuchyňská linka na konci místnosti. Kombinuje světlé dřevo a nerez ocel, ze které jsou spodní skříňky. Atmosféru bytu umocňuje původní klenbový cihlový strop.

Obývací pokoj

Obývací část denní zóny vzdává hold „řemeslu“ domácích – jejich dýdžejství a sbírce vinylových desek. Všimněte si otevřené kovové police, která lemuje reproduktory z ořechového dřeva.

Pod okny stojí konzole s mixážním pultem, vyrobená z třešně. Odpočinkový prostor designéři doplnili konferenčním stolkem a starožitnými kancelářskými křesly, která objevili na bleším trhu v Berlíně.

Ložnice

Ložnice s hlavní koupelnou je oddělená od obýváku a má výhled na tišší soukromý vnitřní dvůr. Je navržená v podobném duchu jako studio: je to do hořčicova zbarvený box, který nabádá k odpočinku.

Stěna za postelí je tvarovaná tak, aby vznikla police na knihy a na svítidla Nemo Lampe de Marseille. Vzorově pestrý design ložnice dotváří velká skříň se závěsy s motivem toile de jouy.

Barevné zóny vytvářejí balanc mezi pokojem a energií Říma. Zdroj: Seven H. Zhang

Výhledy

„Z balkonů na jedné straně vidíme na chrám Minervy Medicy a zahrady Horti Licianini v oblasti Castelli Romani v pozadí a na druhé straně na malý kostel svaté Bibiany, který přestavěl mladý Gian Lorenzo Bernini. Kostel vypadá jako malý záchranný člun, který se prodírá mezi kolejemi. Za nimi ční masivní profil věže vodojemu. V pozadí se mísí hluk projíždějících vlaků se zvuky tramvají, a tak si připomínáme důvod, proč jsme se rozhodli žít právě zde. Je to překvapivá směs chaosu a úžasu, které jsou esencí Říma,“ říká architekt Matteo Soddu.

Koupelna

Koupelna u ložnice je charakteristická velkým obloukem, pod kterým je umyvadlo. Její stěny pokrývají malé obkladačky ve třech odstínech – žlutém, růžovém a amarantovém.

Tyto barvy nejsou samoúčelné – slouží k rozlišení různých funkčních zón. V zrcadle je vidět dva průzory, které přivádějí do koupelny přirozené světlo z ložnice.

Obrazy a dekorace

Originální detaily, vintage zařízení a odvážná paleta barev vytvářejí loft, který dokonale odráží eklektickou a tvořivou osobnost majitelů a je plně v harmonii se čtvrtí, kde se nachází – byt je fascinující a plný kontrastů. Uhádnete, který z majitelů se objevuje na obrázcích v různých podobách?

Majitelé apartmánu

Když architekt Matteo Soddu spolu s partnerem Sergiem tento prostor viděli poprvé, byl v dost žalostném stavu.

Když však objevili výhledy na travertinové stěny stanice Termini s řídicí věží, kterou navrhl architekt Angiolo Mazzoni začátkem 40. let, tato překvapivá směs „chaosu a úžasu“ je přesvědčila, aby zůstali.

„Po letech společného bydlení se chutě, představivost a potřeby sbližují, takže jsme vycházeli ze široké společné základny. Neshody se většinou omezily na detaily. Stačí se pozřít na neonový smajlík nad vstupní halou a hned víte, že jde o šťastnou, kreativní a harmonickou domácnost,“ zdůrazňuje architekt a jeden z majitelů Matteo Soddu. Připomínáme, že oba kdysi působili jako dýdžejové (acid house).

Galerie:

Text: Sabína Zavarská
Foto: Seven H. Zhang
Zdroj: časopis HOME