Jak je možné ze starého hliněného domu udělat moderní bydlení?
Není dům jako dům, a už vůbec ne, když mluvíme o stavbě pocházející z devatenáctého století. Není neobvyklé, že i domy ze začátku či poloviny dvacátého století se spíše zbourají, než rekonstruují. Hliněný domek s tloušťkou zdí šedesát centimetrů ve vesničce Retzbach byl však světlou výjimkou. Postavil ho zkušený a zodpovědný stavbař a byl majitelem řádně udržován. Ten dával pozor, aby se do zdí nedostala voda, a řešil všechna možná sanitační opatření, aby dům zachoval v původním stavu.
Starý hliněný dům z devatenáctého století s mohutnými zdmi koupili noví majitelé, kteří ho chtěli předělat podle současných požadavků na bydlení. Navzdory výrazným proměnám architekt k původnímu domu přistupoval s úctou, zvýraznil nezvyklou kvalitu stavby, která naštěstí nebyla nikdy zničena neodbornou rekonstrukcí.
Zásah do světelné situace v interiéru
Víme, že pro staré domy byly typické menší uzavřené prostory a malá
okna – výsledkem je na současné poměry nedostatek prostoru a přirozeného světla v interiéru. Proto bylo nejdůležitějším momentem vytvořit přístup pro přirozené světlo. Architekt místo oken osadil terasové dveře a v interiéru vytvořil další otvory.
Hliněným domům nesvědčí moderní materiály
Zkušenosti s rekonstrukcemi a přestavbami historických domů z hlíny říkají, že použití moderních stavebních materiálů může základní stavbu poškodit. Když totiž utěsníte stavební materiály regulující vlhkost, jako jsou hlína a dřevo, například cementem, vlhkost už nemůže unikat a způsobuje škody. Tyto domy budou fungovat i nadále jen tehdy, když zůstane cyklus absorpce a uvolňování vlhkosti zachován. Při správném ošetření mohou fungovat dokonce ještě lépe než novostavby.
Fasáda zůstala nezměněná
Fasáda domu po rekonstrukci zůstala nezměněná, aby neovlivnila vzhled uličky, která se nese v romantickém stylu. Při vstupu do úzkého dvora si všimněte pečlivé proměny historické stavby v současnou obytnou budovu. Minulost domu najdete všude. Vyčtete ji ze staré zbrázděné omítky, ze staré krytiny a z křídlových oken, z nichž některá zůstala zachována. Uvnitř domu také zůstaly podlahy a krásné dřevěné trámové stropy.
Nové prvky jsou z hlíny, vápna a dřeva
K těmto svědkům minulosti architekt zakomponoval nové obytné prvky: nově navržené sanitární místnosti, dřevěné příčky a nové otvory směrem ven, které vpouštějí více slunce do místností. Výběr materiálů byl však ovlivněn historií – i v nových designových prvcích je použito dřeva, hlíny a vápna, avšak v neošetřené formě, aby zůstaly propustné a neomezily regulaci vlhkosti. Dřevo a hlína tak poskytují novým obyvatelům zdravé klima v místnosti bez jakýchkoliv škodlivin.
Dřevěná přístavba a letní obývací pokoj
Na pozemku domu stály i staré dílny a sklady, které byly odstraněny a nahrazeny novou dřevěnou přístavbou s otevřeným podkrovím a krásnými výhledy na vinohrady. Díky prodloužené střeše přístavba funguje jako pokračování domu.
Samostatnou přístavbu v zadní části nádvoří autor proměny upravil na otevřenou krytou terasu. Střecha a stěny zůstaly, ale získaly nové otvory, které rámují výhled na kopcovitou krajinu s vinohrady. Krytá terasa s hliněnými zdmi funguje jako letní obývací pokoj, ve kterém je možné odpočívat za každého počasí. Její součástí jsou totiž i kamna na dřevo.
Hliněný domek Retzbach
architektonický ateliér: Andi Breuss
spolupráce: DDI Edith Schroll a Florian Kolar BSc.
statik: Zehetgruber-Laister ZT GmbH, Zwettl
lokalita: Retzbach, Rakousko
plocha: stará stavba 76 m2, přístavba 38 m2, letní pokoj 34 m2
projekt: 2018 – 2019
realizace: 2019 – 2020
Sabína Zavarská
Foto: Romana Fürnkranz