Žádný přepych, jen příběhy. Tady Astrid Lindgrenová napsala Pipi Dlouhou punčochu a spoustu dalších kouzel

15. 07. 2025 Marek Konvalinka

Věděli jste, že dům Astrid Lindgrenové je veřejnosti přístupný jako muzeum? Najdete jej ve stockholmské čtvrti Vasastan. Autorka v něm žila celých 60 let až do své smrti roku 2002. Ještě před nějakými 25 lety byste zde na tuto legendu dětské literatury mohli narazit. Dům tedy působí, jako by jej Lindgrenová opustila teprve před chvílí. Proniká jím autorčina nevšední osobnost - vlídná a hravá.

Ještě stále žijí lidé, kteří měli tu čest s Lindgrenovou pracovat. Třeba Kjell Bohlund, šéf nakladatelství, kde Lindgrenová pracovala. Často se s Astrid setkávali, aby projednávali detaily týkající se vydávání knih.

„Astrid objednala kávu a lehký oběd. Obvykle smažená vajíčka,“ řekl Bohlund novinářům z finského deníku Helsingin Sanomat. „Byla vždy velmi přátelská a zajímalo ji, co dělají ostatní.“

Stěna zdobená množstvím obrazů a grafik, pod nimiž je knihovna plná barevných knih.

Salon s nezbytnou knihovnou. Zdroj: youtube.com/Tomas Spragg Nilsson

Sošky nejslavnějších hrdinů, knihy a dar od Borise Jelcina

Dům má čtyři místnosti, jeho celková výměra činí 140 metrů čtverečních. Je útulný a vládne v něm pořádek. V knihovně jsou vyrovnány knihy s barevnými obálkami a můžete si představit, jak po nich stará paní Lindgrenová přejížděla svými štíhlými prsty.

Lindgrenová byla ze staré školy, nevěnovala se tolik péči o domácnost (ačkoliv prý byla výborná kuchařka). Měla služebnou. Ta uklízela a vařila, takže se autorka mohla naplno věnovat psaní. Ke konci života v domácnosti přebývala také sekretářka a pečovatelka.

Na příborníku najdeme porcelánové sošky starých známých: Pipi dlouhé punčochy, dětí z ostrova Saltkråkan a dalších hrdinů oblíbených knížek.

Přečtěte si také:

Maloměstský nevkus nebo nečekaný návrat? Zahradní trpaslíci budí vášně i mezi designéry.

Vedle vitríny s figurkami stojí zajímavá modrobílá mísa. Je to dárek od Borise Jelcina. Ruský prezident byl nadšeným fanouškem knihy o Karkulínovi ze střechy a při své návštěvě Stockholmu v roce 1997 si výslovně přál Astrid osobně potkat. Rodina se zdráhala, spisovatelce už bylo devadesát, téměř neviděla a špatně slyšela. Ale dobrácká Astrid nechtěla ruského prezidenta odmítnout.

Muž v klidné ložnici s knihovnou, vedle postele pokrývané patchworkovou dekou a přehozenou modrobílou dekou, nastavuje bílý noční stolek.

V této posteli spala sama Lindgrenová v posledních letech života. Žádný přepych, jaký byste čekali u ženy, která se stala milionářkou. Zdroj: youtube.com/Tomas Spragg Nilsson

V knihovně si všimnete také českých výtisků

Její vkus? Neokázalý. Místy snad až překvapivě prostý. V obýváku visí i obrazy, které by leckdo sundal – Lindgrenová je ale nechala být. Nechtěla bydlet jako milionářka, i když jí nakonec byla. Knihy v knihovnách, kresby dětí a láskyplně udržovaná patina každodennosti dělají z jejího bytu opravdový domov. V jednom z regálů dokonce najdete výtisky v češtině – vedle Pipi dlouhé punčochy také Mumínky.

Nejvíc toho o Lindgrenové vypoví její pracovna. Na stole je psací stroj, brýle, starý telefon a lupu. Také stereo a malá televize. Atmosféra soustředění je zde patrná dodnes. Psala nejraději vleže v posteli, texty pak přepisovala. A také si je předčítala nahlas – rytmus vět a zvuk slov pro ni byly stejně důležité jako obsah.

Kancelář sloužila nejen k psaní, ale i k odpovídání na dopisy – těch chodily stovky z celého světa. Lindgrenová svým dětským fanouškům ráda odepisovala.

Postýlka, kde vznikla Pipi Dlouhá punčocha. Muž na obrázku je vnuk spisovatelky Johan. Zdroj: youtube.com/Tomas Spragg Nilsson

Postýlka, v níž se zrodil příběh, který milují miliony dětí

Další místnost, spojená s jídelnou, ukrývá dětskou postýlku. Je to možná ten nejdůležitější kus nábytku v domě. Fanoušci Lindgrenové tu historku znají: malá dcera Karin byla jednoho dne nemocná, ležela právě v této posteli a maminku požádala: „Vyprávěj mi o Pipi Dlouhé punčoše.“ Lindgrenová vůbec nevěděla, o kom to její holčička mluví. Ale na nic se neptala a začala vyprávět. Tak vznikl jeden z největších příběhů dětské literatury.

Astrid Lindgrenová byla žena, která psala srdcem. A dům, ve kterém žila, je jeho odrazem. Skromný, srdečný, chytrý, neokázalý – takový, jaká byla i jeho obyvatelka.

Galerie:

: Porcelánové složky oblíbených hrdinů.

: Salon s nezbytnou knihovnou.

: V této posteli spala sama Lindgrenová v posledních letech života. Žádný přepych, jaký byste čekali u ženy, která se stala milionářkou.

: Postýlka, kde vznikla Pipi Dlouhá punčocha. Muž na obrázku je vnuk spisovatelky Johan.

: Postýlka, kde vznikla Pipi Dlouhá punčocha.

: V jídelně se konaly velké rodinné sešlosti, u zdi je navíc postel pro hosty, kterou lze schovat závěsem.

: Nad hostovskou postelí visí fotografie a obrazy lidí, kteří patřili do okruhu jejích blízkých.

: Nemohou chybět ani fotografie Astridiných vnoučat.

: Stůl s psacím strojem, brýlemi, starým telefonem a lupou vypráví příběh letitého soustředění. Mezi dalšími předměty najdete i stereo a malou televizi – vše dohromady dotváří jedinečné kouzlo této pracovny.

: Kancelář nebyla jen místem, kde vznikaly příběhy – stala se i útočištěm stovek dopisů z celého světa. Astrid Lindgrenová tu s radostí odpovídala svým malým čtenářům.

: Další polička s knihami.

: Její styl byl nenápadný, až odzbrojující svou jednoduchostí. V obýváku zůstaly viset i obrazy, které by jiní dávno sundali – Astrid Lindgrenová je ponechala na svém místě. Neusilovala o život v přepychu, i když si ho mohla dovolit.