Javorová rezidence: Pohádkové kouzlo kamenného domu přetrvalo i po rekonstrukci

V srdci montrealské čtvrti stojí kamenný dům z čtyřicátých let minulého století. Má pevné základy, proporce staré školy a paměť, která nese stopu desetiletí. Když jej noví majitelé objevili, nechtěli ho přetvořit násilím.

Chtěli mu spíš naslouchat – a nabídnout nový život. Výsledkem je projekt Maplewood Residence (Javorová rezidence): přeměna, která mluví jazykem respektu, sofistikované elegance a tichého komfortu.

Letní propojení interiéru a exteriéru. Zdroj: Phil Bernard

Hledání harmonie

Základem celého návrhu se stalo hledání harmonie mezi materiály, světlem a funkcí. Nic tu nekřičí, všechno má svůj tón a rytmus. Jemně zbarvený travertin, použitý na podlahách, zdech i v kuchyňském ostrůvku, tvoří přírodní kulisu, na kterou navazuje sytý, živý ořech. Jeho hřejivá kresba a zemitá hloubka přinášejí do prostoru teplo a kontinuitu.

Zvolená paleta barev není módní výstřelek – je nadčasová. Béžové, šedavé a přírodní tóny nechávají vyniknout světlu, které se nově valí do interiéru přes velkorysé prosklení směrem do zahrady.

Každý materiál byl vybrán pro svou schopnost pracovat se světlem, strukturou i dotykem. Výsledkem je prostor, který člověk cítí celým tělem – jako klidnou, meditační krajinu.

Nový život, stará duše

Architekti odmítli historizující styl i dramatickou přestavbu. Nešlo o to změnit dům k nepoznání, ale zdůraznit jeho silné stránky. Původní kámen zůstal, stejně jako klasické rozvržení některých místností. Avšak každý detail – od zapuštěného osvětlení po ergonomické úchytky – byl znovu promyšlen, aby podporoval každodenní život.

V hlavní ložnici vznikla na míru navržená postel s integrovanými zásuvkami, ve které se potkává design a funkce v nejčistší podobě. Dětský pokoj je rozdělen středovým nábytkovým blokem, který nabízí pracovní kouty pro každé z dětí – s respektem k potřebám soukromí i společného času.

Domem prochází jemná estetická linka – úcta k detailu. Svítidla, nábytek i kuchyňské úchytky byly navrženy na míru. Nic tu není prvoplánově nápadné, ale vše dohromady tvoří klidný orchestr.

Minimalistická kuchyně – spojení tepla dřeva a světla. Zdroj: Phil Bernard

Nenápadné inovace

Technologické inovace byly implementovány s maximální diskrétností. Ventilace, úložné prostory i nové rozvody jsou schované za vrstvy ořechového dřeva nebo ukryté v konstrukci.

Designové svítidlo nad jídelním stolem, vytvořené ve spolupráci s místními řemeslníky z Hamster Objets de Compagnie, je ukázkou toho, jak může tvar přirozeně sloužit funkci – a přitom potěšit oko.

Kuchyň, jídelna a venkovní terasa se nyní proměnily v otevřený prostor, který dýchá. Centrálním bodem je masivní dřevěný jídelní stůl – místo setkání, každodenní rituál, symbol pohostinnosti.

Skryté úložné prostory zajišťují, že i při živém rodinném provozu zůstává interiér vizuálně klidný a přehledný. Prosklené posuvné dveře z rýhovaného skla zajišťují soukromí tam, kde je potřeba, aniž by narušily světelný tok.

Méně znamená více

Původně uvažovaná přístavba byla po důkladné analýze zavržena. Architekti si uvědomili, že by nadměrné rozšíření narušilo původní proporce domu a znehodnotilo to, co ho činí výjimečným.

Namísto toho se zaměřili na optimalizaci stávajících prostor. Upravili dispozici, proměnili nevyužité podkroví v pracovnu, vyřešili akustiku i cirkulaci vzduchu – a vše sladili do jednoho, uceleného celku.

Zadní fasáda byla otevřena novými okenními otvory, které navázaly dům na zahradu. Tento zásah nejen propustil víc světla, ale zcela změnil vztah mezi interiérem a exteriérem. Dům přestal být uzavřený sám do sebe – začal komunikovat se svým okolím.

Galerie:

Text: Lucia Blažiová
Foto: Phil Bernard