Sympatická dvojřadovka, která se sice možná trochu povyšuje nad své starší sousedy, ale rozhodně netouží být za každou cenu středem pozornosti, vznikla v jedné z nejžádanějších montrealských čtvrtí.
Projekt se potýkal s typickými výzvami městské zástavby: limitovaný pozemek, původně sloužící komerčním účelům, vzhled sousedních budov a také (ne)dostatek přirozeného světla.
Foto: Steve Montpetit
Stavba nijak zásadně nepřevyšuje okolní zástavbu a ani vzhledem se příliš nedere do popředí. Vchod je zasazen ve výklenky fasády a obložen dřevem, toť jediný estetický „výstřelek, kterého se dopouští. Foto: Steve Montpetit
Obdélníkový otvor v příjemně nenápadné antracitové fasádě naznačuje, že uvnitř domu se skrývá venkovní prostor pro relaxaci, který zároveň slouží jako nenahraditelný zdroj denního světla. Foto: Steve Montpetit
Architekti maximálně přizpůsobili návrh možnostem pozemku, aby těžili z jeho výhod, konkrétně aby naplno využili jeho hloubku. Proto zastavěná plocha pokrývá téměř celý jeho půdorys. Obyvatelům tím rozhodně neubrali na možnosti využívat pobytu venku na čerstvém vzduchu. Uvnitř stavby v ní „vykrojili“ dva vnitřní dvorky a prostory pro terasu, které na jednu stranu zabezpečují dostatek přirozeného světla uvnitř interiéru, na druhou stranu mu neubírají ani procento vzácného soukromí.
Největší devizou tohoto domu je důmyslná práce s vnitřním exteriérem. Dvorky, které architekti do struktury stavby „vykousli“, umožňují obyvatelům maximální kontakt s denním světlem, aniž by je připravili o soukromí. Foto: Steve Montpetit
Z každé strany řadovky se nachází vchod pro jednu ze dvou rodin, které ji obývají. Interiér je členěn do tří úrovní. Obytné prostory „okupují“ nejvyšší patro a nabízejí plynulý nečleněný prostor, který je kompletně prosklený po obvodu šachet (vytvářejících zmíněné dvorky). Zvenčí stavba odhaluje existenci těchto vnitřních otevřených prostor pouze prostřednictvím obdélníkových otvorů ve fasádě.
Spodní patro skrývá technické místnosti a pracovnu. Již vstup napovídá, že v interiéru se tu pracovalo sice s relativně tradičními materiály, ale v jejich moderním minimalistickém pojetí. Foto: Steve Montpetit
Stejný koncept zvolili architekti i pro druhý z bytů, jež se v řadovce nacházejí. Foto: Steve Montpetit
Druhé patří ložnicím, koupelně a wellness zázemí. Foto: Steve Montpetit
Třetí pak společné obytné prostory s kuchyní, jídelnou a obývákem. Foto: Steve Montpetit
Interiéru dominuje dřevo na podlaze, stropě i nábytku, jehož strukturu akcentují jednolité bílé plochy. Rušivých barevných či vzorových elementů zde najdeme jen minimum. Foto: Steve Montpetit
Jednoduché bílé kuchyni s nerezovými akcenty dominuje velký pracovní ostrov s deskou z masivního dřeva. Při práci v kuchyni můžete být v kontaktu nejen s lidmi uvnitř, ale i na terase. Foto: Steve Montpetit
Vzorovaný lustr nad jídelním stolem je jedním z mála „výstřelků“ v jinak velmi konzervativním a rezervovaném interiéru. Foto: Steve Montpetit
Limitovaná velikost původního pozemku vedla architekty k novému pohledu na městský obytný prostor. Díky nutnosti překonat všechny omezení vznikl projekt, který nabízí hned dva luxusy v jednom: ostrov světla a soukromí uprostřed jedné z nejpopulárnějších čtvrtí v centu města.
Dalším prvkem, který vnáší vzruch do konzervativního zařízení domu, je barevný obraz v relaxační části obytného prostoru. Foto: Steve Montpetit
Obývací prostor ve druhém z bytů je laděn do černobílé kombinace. Působí chladnějším, avšak luxusnějším dojmem. Foto: Steve Montpetit
Koupelna ponechává plné pole působnosti přirozené struktuře dřeva, které vyniká v kombinaci s jednoduchou bílou sanitou. Strakatý mozaikový obklad sprchového koutu je opět jen decentním poškádlením jinak čistého vzhledu. Foto: Steve Montpetit
Základní informace o projektu
Název projektu: Siamoises Mentana-Boyer
Místo: Montreal, Québec, Canada
Architekti: Blouin Tardif Architecture Environnement
Vedoucí projektu: Alexandre Blouin
Designérský tým: Isabelle Beauchamp, Jonathan Trottier
Podlahová plocha: 250 m²
Rok dokončení: 2013
Hravost na první pohled jednoduché až konzervativní fasády vyniká teprve s přibývajícím šerem. Tahle dáma rozhodně není stále jen vážná. Foto: Steve Montpetit
Text: Dominika Záveská
Foto: Steve Montpetit
Zdroj: V2com.net