Na Medníku nechtěli větší dům. Chtěli víc klidu, světla a místo pro tvorbu, které respektuje les i starý dub

27. 01. 2026 Kateřina Saidl

Když vystoupáte po zahradních schodech na okraj svahu, ucítíte zvláštní klid, jaký má jen krajina kolem Sázavy. Právě zde si majitelé kdysi koupili malý dům z počátku minulého století — nepraktický, ale s výhledem, který by se dal zarámovat.

Po rekonstrukci v roce 2010 jim pár let dobře sloužil. Jenže čím víc v něm žili, tím víc cítili, že potřebují víc prostoru. Víc světla, vzduchu. Místo na práci, které nebude znamenat stůl v koutě obýváku. Kout, kde se dá tvořit a kde se hlava sama uklidní. A tak vznikla myšlenka přístavby — a s ní i nová kapitola Domu Medník.

Přístavba domu na Medníku zasazená mezi stromy v prudkém svahu nad údolím.

Nový objekt stojí na hraně lesa aby nebral zahradě výhled. Zdroj: Radek Ulehla

Jak se z rodinného domu stal tvůrčí prostor

Zadání znělo jednoduše: víc prostoru, víc světla, otevřený ateliérový pokoj a malá, oddělená ložnice s vlastním zázemím. Nic velkolepého. Víc pocit než metry.

Architekt Miloš Munzar z päivä architekti se zadíval na pozemek a pochopil, že tady se nebude vymýšlet, ale naslouchat. Pozemek je úzký, klínovitý, prudce se svažuje k řece a má své limity. A mezi tím vším stojí starý dub.

Přečtěte si také:

Majestátní dub jako srdce domu. Tady mizí všechny hranice mezi interiérem a přírodou

Nový dům, který nestojí v cestě

Místo klasického rozšíření původního domu vznikl samostatný objekt, jemně propojený s původním domem krytou terasou. Terasou, která obchází zmíněný dub, jako by tam byla odjakživa.

Přístavba stála na hranici lesa, aby nebrala zahradě výhled do údolí a aby se k původnímu domu chovala s respektem — žádné soutěžení, žádné „já jsem modernější“. Jen tiché doplnění.

Promyšlený interiér pro tvorbu i ticho

Uvnitř se vše točí kolem světla: velká posuvná okna otevírají místnost do údolí, světlo dopadá hluboko dovnitř a kreslí jemné stíny na smrkových obkladech. Interiér je celý ze dřeva — biodesky, které voní jako truhlářská dílna po ránu.

Uprostřed stojí jednoduchá visutá galerie, která přidává prostoru výšku i hravost. Pod ní pracovna, nad ní místa pro tiché přemýšlení. Spací část je schovaná stranou — útulná, zklidněná, akorát pro noční spočinutí po dlouhém dni.

Otevřený ateliérový prostor s velkými okny orientovanými do údolí na Medníku

Světlo proniká hluboko do interiéru a mění prostor během dne. Zdroj: Radek Ulehla

Na stavbě spolupracovali i majitelé

Architekti věděli, že majitelé jsou šikovní a chtějí si část stavby udělat sami. Proto koncepci navrhli tak, aby to šlo. Základy v prudkém svahu svěřili odborníkům, ale ocelový rám a dřevěnou konstrukci už investoři vybudovali svépomocí.

Stejně tak mnoho interiérových detailů – truhlářské prvky, obklady, úložné prostory. Možná i díky tomu má dům zvláštní atmosféru: není dokonale „sterilní“, je živý, osobní.

Přečtěte si také:

Navzdory velké podlahové ploše nepůsobí novostavba majestátně. Jak dosáhli tak velké podlahové plochy domu, a nezničili zahradu?

Ateliér, který je víc než místnost

Přístavba má jen 72 m² užitné plochy, ale ani centimetr nepřebývá. Každé místo má svůj důvod. A hlavně – je to prostor, který zve. K práci, k povídání, k přemýšlení, k odpočinku.

A když se posadíte na terasu, kde dub tiše šumí a z údolí stoupá vůně řeky, pochopíte, že přesně takový dům měl vzniknout.