Jak se šperkařka zabydlela v unikátním domě v obklopení přírody, aniž by padl jediný strom

Architekti ze studia Medio Arquitectura si s rozlohou pouhých třiaosmdesáti metrů čtverečních pohráli tak, aby objekt neztělesňoval ani typickou chatu, ani standardní byt tak, jak chtěla šperkařka.

Architekti se s rozlohou jen 83 metrů čtverečmécj pohráli způsobem, aby objekt neztělesňoval ani chatu, ani byt. Zdroj: Emiliano Ruidíaz Riffo

Interiér působí prostorným dojmem a prostřednictvím zvýšeného počtu okenních otvorů splňuje požadavky na dostatek světla.

Propracovaná orientace na světové strany

Originální dispoziční řešení přispívá ke komfortu bydlení. Otevřený prostor získal svá zákoutí a majitelka potřebné soukromí. Při stavbě domu se nemusel vykácet ani jeden strom. Na větším lesním pozemku bylo jen jedno místo ve formě mýtinky, které přicházelo v úvahu. Umělkyni do přírodního prostředí přilákal bližší kontakt s lesem i jeho ochrana.

Projekt domu pracoval s výhledy a jednotlivé místnosti byly navrženy s ohledem na pohyb slunce během dne. Souznění s přírodou má ve skutečnosti mnoho podob. Přirozené ticho bez lidské přítomnosti může podpořit lepší soustředění při práci a nechat potřebný volný průběh fantazii.

Členitý půdorys jako kreativní záměr

Dům se půdorysně skládá ze tří vedle sebe různě položených částí, které jsou navzájem plynule propojeny. Vstup do domu se nachází na jihovýchodní straně a vede do průchozí předsíně. Dveře vpravo patří technické místnosti s pračkou, dveřmi proti vstupu se vchází do kuchyně.

Díky černému opláštění prozradí v noci přítomnost domu jen rozsvícená okna. Zdroj: Emiliano Ruidíaz Riffo

Kuchyň s obdélníkovou dispozicí vyplňuje z půlky kuchyňská linka ve tvaru písmene L. K jídelnímu stolu patří dvě lavice, čímž se zvyšuje potenciální kapacita míst k sezení v případě návštěv. Další dveře v kuchyni umožňují výstup na lesní pozemek bez úpravy.

Malý prostor, ale dvě velké sedačky

Ve střední části domu je obývací pokoj, v němž stojí proti sobě dvě jednoduché čtyřmístné sedačky. Všechno ostatní standardní vybavení společenské zóny má jakoby svou nepřehlédnutelnou kvalitou zastupovat masivní konferenční stolek s umělecky řešenými nohami.

Dvě jednoduché čtyřmístné sedačky v obývací části dopĺňuje masivní konferenční stolík. Zdroj: Emiliano Ruidíaz Riffo

Šperkařka si přála domácnost, ve které by se lehce pohybovala a která by byla nenáročná na údržbu. Absence některých druhů nábytku v zajímavě koncipovaném interiéru není na první pohled zjevná. Nábytkovou stěnu na jejím místě nahradily tři solitéry a dekorativní doplňky.

Pracovní pohodlí na vysokých nohách

Původně projekt počítal s pracovní zónou, tak zvaným malým ateliérem, v podobě podlouhlé pracovní desky.

Šperkařka si ale zřídila vysoký designový stůl s kamennou deskou, který umístila doprostřed prostoru. Židle v tradičnějším stylu na vysokých nohách tento nápad celkově ozvláštňuje.

Kromě sedaček raději i dvě vany

V posledním, třetím bloku je ložnice s krbem a s volně stojící bílou vanou. V interiéru laděném do šedé v kombinaci s dřevem doslova září. Manželské lůžko znásobuje pocit pohodlí.

Přes ložnici se vstupuje do průchozího šatníku, na který navazuje koupelna s další, tentokrát standardní vanou a s toaletou. Všechny místnosti sjednocuje týž materiál – dřevo a beton.

Bílá vana doslova svíti v interiéru laděném do šedé v kombinaci se dřevem. Zdroj: Emiliano Ruidíaz Riffo

Rustikální styl zařízení působí navzdory všemu poměrně moderně a dokonale zapadá do prostorové skladby. Přechody mezi bloky jsou zvýrazněny hrubými dřevěnými trámy v barvě nábytku. Mají funkční i dekorativní charakter – působí jako velké rámy.

Plech, kámen a barva černá jako noc

Absenci zařízení domácnosti, omezeného jen na nevyhnutelné kusy, designově vynahrazuje průhled do vysokého stropu na způsob origami. Dům architektonicky posiluje i výběr opláštění černé barvy.

V noci přítomnost domu prozrazují jen rozsvícená okna. Zinkové oplechování fasády je realizováno téměř na celém objektu, vyjma severní části, která je obložena místním šedým kamenem.

Fotogalerie

Text: Katarína Mácová
Foto: Emiliano Ruidíaz Riffo