Takhle vypadá venkovský dům v 21. století

Přizpůsobit někdejší venkovský statek současným životním potřebám znamená porozumět nejen historii domu, ale i současnosti. Architekti, manželé Bezpalcovi, stáli před nelehkým úkolem podřídit někdejší zemědělské funkce současným požadavkům na celoroční bydlení.
Reklama

Život na venkovském statku nebyl žádnou idylou. To nám ukazuje zcela zřetelně dispoziční struktura tohoto bývalého selského stavení, respektive převaha hospodářských funkcí objektu nad obytnými částmi. Architekti, manželé Bezpalcovi, tento poměr obrátili, či spíše hospodářskou funkci téměř potlačili. Dům už neslouží přirozenému pohybu od generace ke generaci, ale je místem generačně ohraničeného bydlení. Žádné výměnky, dnešní návrat k venkovskému bydlení vychází vstříc potřebě vazby k místu.

Původní stavení Foto: Ing. arch. Tomáš Bezpalec

Původní stavení Foto: Ing. arch. Tomáš Bezpalec 

Foto: Ing. arch. Tomáš Bezpalec

Foto: Ing. arch. Tomáš Bezpalec

Foto: Ing. arch. Tomáš Bezpalec

Foto: Ing. arch. Tomáš Bezpalec

Pod povrchem

Rekonstrukce venkovského domu vypadá na první pohled jednodušeji než revitalizace městského obydlí. Ale už rekonstrukce jako disciplína přináší velké překážky. Architekt, který se pustí do rekonstrukce, stojí před zcela jinou rolí, než když navrhuje novostavbu. Tak jako restaurátor obrazů musí odkrýt přemalby, poznat vrstvu po vrstvě a rozhodnout se, kterou z nich má pokládat za autentickou, tak architekt rekonstruující dům se musí rozhodnout, co do jaké míry (a jak) zachovat a jaký má být podíl toho nového. Může zvolit puristický přístup a pokusit se o uvedení do původního stavu, mnohdy, či spíše téměř vždy značně hypotetického. Nebo se může pokusit zrovnoprávnit všechny dochované složky stavby. I to je ve skutečnosti nesplnitelný úkol, protože vždy se musí něco odstranit v zájmu celku.

Přečtěte si také:

Skromná dřevěná přístavba k rodinnému domu se i přes nízký rozpočet podařila!

Vstupní prostory, nebo čítárna s galerií? Foto: Ing. arch. Tomáš Bezpalec

Vstupní prostory, nebo čítárna s galerií? Foto: Ing. arch. Tomáš Bezpalec

Vlastní cestou

Architekti Bezpalcovi se rozhodli pro složitější cestu, byť celek vyznívá působivou prostotou. S vědomím toho, že původní je vždycky skryto v temnotách počátků, odolali touze uvést stavbu do původního stavu. Odmítli i radikální přestavbu a zachování minima ve prospěch nového. Rozhodli se stavbu „seškrabat“ až do vrstvy, která umožní nový zápis. Minulost je zachována v míře, v níž slouží přítomnosti.

Dvoupatrová knihovna – náš nejoblíbenější interiérový prvek v této pozoruhodné rekonstrukci. Foto: Ing. arch. Tomáš Bezpalec

Dvoupatrová knihovna – náš nejoblíbenější interiérový prvek v této pozoruhodné rekonstrukci. Foto: Ing. arch. Tomáš Bezpalec

Jak to bylo

„Klient zakoupil bývalou zemědělskou usedlost zahrnující obytné stavení při severním okraji pozemku s přilehlou stodůlkou, výměnek uprostřed pozemku a stodolu při okraji východním. Zamýšlel provést nezbytné úpravy interiéru obytného stavení a nastěhovat se,“ vzpomínají architekti.

Při průzkumu se ale zjistilo, že obytné stavení se stodůlkou i výměnek mají podlahu místy i pod úrovní přilehlého terénu. Navíc byly ze smíšeného zdiva, vlhké, při vynaložení rozumných nákladů nebylo možné zřídit spolehlivou hydroizolaci, a tudíž ani zateplení. „Nicméně stavby byly dobře založené a měly zachovalé krovy,“ vysvětlují autoři zdařilé rekonstrukce.

Zjistili také, že původní obytné stavení se nacházelo na nejlepším místě pozemku. Proto se rozhodli zbourat výměnek, dodržet stávající půdorys obytného stavení, to ubourat do výše 1 m nad stávající podlahu a prostor mezi zbytky zdí zasypat.

Propojit několik výškových úrovní stávajících staveb bylo náročné, proto na některých místech vznikala i takováto řešení. Foto: Ing. arch. Tomáš Bezpalec

Propojit několik výškových úrovní stávajících staveb bylo náročné, proto na některých místech vznikala i takováto řešení. Foto: Ing. arch. Tomáš Bezpalec

S historií v zádech…

Architekti mohli zcela potlačit venkovský ráz domu a místo venkovské zahrady umístit na anglický trávník bazén jako tupé echo instantně katalogových preferencí. Zvolili ale jinou cestu. Všude tam, kde bylo možno ponechat původní stavební základ, ho oba autoři začlenili do „nové“ stavby. Kde to havarijní stav zdiva neumožňoval, použili soudobé stavební prostředky, jako tomu bylo v případě nového překlenutí místností dřevobetonovým překladem bez podpor. Toto konstrukční řešení umožňuje flexibilně uspořádat prostor a vychází do jisté míry vstříc často zběsilé touze dnešního člověka po změně za každou cenu. Zachovali stodůlku přiléhající k obytnému stavení a upravili ji pro servisní prostory. Až pět výškových úrovní obytného stavení a stodůlky propojili jedním schodištěm umístěným mezi nimi. Podkroví obytné části je připravené na eventuální vestavbu dalších ložnic.

Přečtěte si také:

Udržitelný rodinný dům z místních materiálů, v němž se zrcadlí prostředí

Dům se vytápí pecí na dřevo a elektrokotlem prostřednictvím podlahových konvektorů a litinových radiátorů. V zimním období jsou významné tepelné zisky od nízkého slunce, jehož paprsky procházejí okny orientovanými na jižní stranu. Přesah střechy v létě stíní velké okno.

Obnovená kamna jsou přímým odkazem na minulost stavby. Foto: Ing. arch. Tomáš Bezpalec

Obnovená kamna jsou přímým odkazem na minulost stavby. Foto: Ing. arch. Tomáš Bezpalec

Venkov a současnost

Zatímco venkovský stavitel většinou sázel na spolupráci s přírodou a využíval svých intuitivních znalostí přírodních zákonitostí, dnešní obyvatelé venkova jsou již srostlí s technikou. Strojní odvětrávání vlhkosti z podlahy v menší ze stodol je jistým kompromisem. Předností rekonstrukce je maximální přihlédnutí k tradičním stavebním technikám. To ovšem nevylučuje použití stavebnin na venkově zcela netradičních, to znamená monolitického betonu či válcované oceli všude tam, kde bylo třeba zesílit nosné prvky stavby. Předezdění hlavního průčelí z očištěných původních cihel stejně jako použití původních kamenů k pokrytí dlažby jen podtrhuje snahu obou autorů vyhnout se patoekologii venkova, jak říkal trendům přizpůsobení venkova městu sociální ekolog Bohuslav Blažek.

Současný způsob života překryl ten, jemuž bylo na míru ušito původní stavení. Architekti přihlédli k funkčním stopám dřívějšího způsobu života a svou současnou šlépěj zanechali na domě dostatečně důrazně jako výraz soudobých způsobů stavění i přemýšlení o architektuře a zároveň nenápadně jako výraz respektu k historické paměti domu. Tento dvojí akord důrazu a potlačení je důkazem toho, že nové může být starým a staré zase novým.

Foto: Ing. arch. Tomáš Bezpalec

Foto: Ing. arch. Tomáš Bezpalec

Foto: Ing. arch. Tomáš Bezpalec

Foto: Ing. arch. Tomáš Bezpalec

Rodinný dům v Hroněticích

Architekt: Architekti Bezpalcovi, Ing. arch. Tomáš Bezpalec, akad. arch. Ing. Alena Bezpalcová
Realizace: 2006
Materiály: monolitický beton, zdivo, masivní dřevo, válcovaná ocel, kámen
Zdivo: nosné obvodové Porotherm, předezdívka hlavního průčelí – znovu použité očištěné cihly z původního stavení
Střešní krytina: Bramac
Omítky: vnější jednovrstvá hlazená lžicí z ruky; vnitřní dvouvrstvá štuková
Okna: dřevěná špaletová, trojí zasklení

TEXT: Michal Janata a Matej Šišolák
FOTO: Archiv architektů
ZDROJ: časopis HOME

Reklama

Komentovat