Z nechtěné zdi na pozemku udělali výhodu a přizpůsobili jí dům

17. 12. 2020

Architektům se podařil husarský kousek. Zeď, která nevhodně předělovala pozemek na dvě části, povýšili na výhodu. Dnes u ní stojí příjemný domek s převahou dřeva a se sedlovou střechou.

Když architekti dorazili na místo, kde se mělo stavět, našli pozemek nevhodně rozřezaný na dvě části kamennou zdí. I když z této zdi obrostlé zelení vyzařovala poetika, její přítomností zpočátku nadšeni nebyli.

Zeď, která nevhodně předělovala pozemek na dvě části, architekti povýšili na výhodu. Zdroj: Jérémie Léon

Na jedné straně zeď podporovala ekosystém celého okolí – vytvářela stín, udržovala chládek a vlhkost, po kamenech se šplhaly rostliny. Na straně druhé pro architekty znamenala problém. Rozdělovala na dvě části pozemek, který chtěli mít jednotný a otevřený.

Zeď, která nevhodně předělovala pozemek na dvě části, architekti povýšili na výhodu. Zdroj: Jérémie Léon

Nekonečné otazníky kvůli jedné zdi

Když se přítomností zdi a její budoucností zabývali podrobněji, zjistili, že neustále generovala nové a nové „existenční“ otázky. Měli ji zničit, nebo zachovat? Měli ponechat tento objekt neporušený, jak ho našli, a „respektovat“ ho, jako by respektovali strom nebo objekt kulturního dědictví? Jaká je hodnota této zdi? A jaká je svoboda architekta vůči tomu, co už existuje?

Stavba je obložena dřevem z černé borovice. Zdroj: Jérémie Léon

Úcta k existujícímu

„Hodnota této zdi (je třeba připustit, že dost těžkopádná) pocházela striktně a výlučně ze skutečnosti, že tu byla, existovala a stála před naším zásahem. Právě tato jednoduchá skutečnost existence nás dohnala k pokoře.

Přečtěte si také:

Rekonstrukce domu změnila domácím život: Z prudkého svahu za domem obrovská výhoda

Jak budoucí obyvatelé správně pochopili, nezbývalo jim nic jiného, než zeď považovat za klíčový prvek architektonického záměru na tomto pozemku,“ vysvětlují názor, ke kterému dospěli samotní architekti.

Dětský pokoj. Zdroj: Jérémie Léon

Dům je zásahem do zdi, ne zeď do domu

Znamená to tedy, že zeď nepojali jako zásah do stavebního pozemku, ale naopak. Zásahem do zdi, která tu už dávno stála, je právě stavba domu. Jediným krokem, který architekti se zdí udělali, bylo, že vybrali část kamenů na jižní straně. Dům je umístěn hned za tímto nevelkým otvorem. Díky organizaci stavby a prostoru vznikly tři různé zahrady – jedna ranní, druhá polední a třetí večerní – podle toho, jak na ně svítí slunce.

Obývací pokoj s výhledem do zahrady. Zdroj: Jérémie Léon

Černá borovice, sedlová střecha s přesahy

Originálně je řešena i fasáda domu. Jeho štíty jsou orientovány na východ a na západ – oba jsou překryty „mřížemi“, které slouží jako opora pro rostliny. Stavba je obložena dřevem z černé borovice. Impozantní střecha, která překrývá zeď, vnáší do tohoto místa svou vlastní poetiku. Mezi drsnou a nedokonalou zdí a samotným domem vzniklo příjemné a pohodlné atrium.

Dům mezi zdmi. Zdroj: Jérémie Léon

„Nová poezie místa obsahuje trochu tajemství, které vyplývá ze skutečnosti, že dům je skrytý, je vidět jen černou střechu a kousek atria. Další tajemství pramení ze soužití nového a starého – toho, co vždycky bylo, a toho, co jsme právě vytvořili. Nedá se to totiž přesně a jasně rozlišit, definovat,“ konkretizují autoři projektu.

Přečtěte si také:

Zbouráním zdi se změnily vlastnosti pozemku. Jak si s tím architekti poradili?