Ideální rodinné domy budoucnosti: Soběstačnost v přírodním domě

Architekti Zuzana aBjorn Kierulfovi vnímají současnou většinovou výstavbu rodinných domů jako proces, který se vyznačuje katalogovým vzhledem, lhostejností kokolí, ztrátou souvislostí skrajinou, historickými aarchitektonickými danostmi.
Reklama

„Lidé, kteří se stěhují zpaneláků na vesnice, nemají představu orodinném domě aani zkušenosti stakovým bydlením. Unovostavby požadují co největší vnitřní prostor aspojení se zahradou, kde si vysadí trávník atúje. Celý tento prostor nakonec obklíčí vysokou betonovou zdí. Jak mohli lidé ztratit kulturu ve stavění ave vztahu kokolí? Je to určitě důsledek nedávné historie, ale isoučasného stavebního průmyslu adeveloperského přístupu ke stavění satelitních obytných kolonií bez potřebné občanské vybavenosti, parků či dětských hřišť. To, co se nedávno postavilo, bude těžké napravovat. Pro mne jako architektku jsou souvislosti aurbanistická řešení důležitější, protože ta se už těžko později mění. Ve velké míře ovlivňují okolí ajednotlivé domy. Domy se dají později přestavět, ikdyž konstrukce obvykle zůstává. Všechno, co děláme, závisí na informovanosti, prioritách ana tom, co jsou ještě lidé schopni akceptovat finančně či morálně.

Ideální rodinné domy budoucnosti by podle představ architektů Kierulfových měly více dbát na citlivé zasazení do prostředí, využívat přírodní ahistorické danosti ajižní orientaci: „Měly by být skromné ve velikosti aprostorově navržené jen pro reálné potřeby. Týká se to ivelikosti pozemků. Stavět se mají domy vpasivním standardu, někdy inízkoenergetické svyužitím přírodních materiálů, nejlépe zmístních zdrojů asvyužitím místních pracovních sil. Domy by měly využívat pro provoz elektrických zařízení vdomácnosti blízký zdroj alternativní energie. Použitá voda by se měla vkořenové čističce čistit na pozemku nebo vrámci osady. Bioodpad by se měl kompostovat na zahradě avyužívat. Dešťová voda by se měla zadržovat avyužívat na pozemku. Mělo by se více myslet na řešení svegetační střechou. Vzahradě by měly růst iovocné stromy azelenina. Namísto sekání trávy by se energie využívala užitečněji. Protože ne každý bude mít čas obstarávat zahrádku, lidé budou platit za práci jiným, ale budou mít ze zahrady užitek. Vnímat sousedy akomunikovat snimi bude opět normální, skončí skrývačka za vysokými zdmi, které zaclánějí výhledu aslunci. Pro vizuální dělení venkovních prostorů aparcel se bude využívat zeleň. Možná se tak příroda aživot vrátí do blízkosti domů. Není to naivní představa, ale vyžaduje zdravý rozum. Náš architektonický ateliér Createrra se snaží navrhovat vduchu těchto zásad. Jsou ktomu potřební irozumní investoři srozhledem.”

Trendy ve výstavbě rodinných domů jdou určitě směrem ke zkvalitňování tepelnětechnického standardu staveb svyužíváním pasivních slunečních zisků ajiných alternativních zdrojů energie. Vyplývá to ztoho, že energie je dražší azávislost na jednom zdroji energie není dobrá. Kdůležitým spouštěčům tohoto trendu patří iskutečnost, že se našli dva vědci – Dr.Wolfgang Feist aBo Adamson, kteří přišli na myšlenku stavby pasivních domů. Ověřili ji ivpraxi! Spasivním standardem přišlo kromě desetinásobného šetření energií izkvalitnění konstrukce, stavebních prvků, práce. Vnitřní prostředí domů se zlepšilo díky nucené výměně vzduchu.“ Architekti Kierulfovi pracují vsouladu sdalším paralelním trendem. Je jím návrat kpřírodním materiálům: „V tomto směru pomohlo rychlé šíření informací aznalostí například zNěmecka aFrancie, kde se věnovali rekonstrukcím hliněných domů. Znovu tak získali do té doby ztracenou znalost hlíny ajiných přírodních materiálů souvisejících svylepšením tepelné izolace.

Domy zpřírodních materiálů vyhledávají abudou vyhledávat především lidé, kteří chtějí žít ve zdravějším prostředí. Dávají jim přednost ti, kdo vpoužití přírodních aobnovitelných materiálů vidí ochranu životního prostředí. Jsou však isvépomocní stavitelé, kteří volí přírodní materiál, protože je lokální alevnější. Ktomu, aby byl postaven kvalitní dům, který má budoucnost, je potřebné know–how apraktická zkušenost. Trendem, nebo spíše filozofií bydlení, která knám přichází ze zahraničí, dokonce původně zAustrálie, je ,permakultura‘. Vznikla voblastech, kde už lidé zapomněli nebo neuměli využívat okolní přírodu ve svůj prospěch bez jejího ničení. Tento trend se zabývá funkcí domu aaktivitami lidí, zvažuje energii přiváděnou do domu azpůsob, jak sní nakládat. Snaží se využít místní přírodní zdroje avrátit je do okolí tak, aby samotná recyklace probíhala neškodně, lokálně apřirozeně. Permakultura řeší isoběstačnost rodinných domů, ať už energeticky nebo zčásti ipotravinově. Permakulturní design mluví ovzájemných vztazích člověka sokolím apřírodou. Připomíná to praktická řešení našich předků, kteří si selským rozumem museli zabezpečit vše pro své živobytí, neničili si okolí avynakládali co nejméně energie.

Ideálem zatím je (podle našich poznatků) příměstský středně velký atriový jednopodlažní dům postavený ze zdravotně nezávadných stavebních výrobků amateriálů (dbá se na atesty), prakticky nezávislý na dodávkách energie anejlépe isvlastním zdrojem podzemní azásobníkem dešťové vody. Architekt ho nenavrhl amajitel si ho nepostavil vzdor svým sousedům aokolí, ale vsouladu sprostředím. Bude-li inteligentní (ten dům), vblízké budoucnosti mu implantují bezdrátové technologie apředem namodelují funkce přizpůsobené potřebám jednotlivých členů domácnosti (nebo iněkoho jiného?). Měl by to být pasivní, respektive ještě lépe aktivní dům pro dosažení takové energetické bilance, díky níž by solární systémy afotovoltaické články napojené na vlastní meteorologickou stanici vyrobily přebytek energie. Může být současně moderní aekologický. Dokáže však trvale udržitelná architektura hledět do budoucnosti, anebo zůstává alternativou zahleděnou do minulosti, která na dům podivného tvaru, vystavěný zrecyklovaných materiálů, hlíny, dřeva, nainstaluje solární kolektory nebo fotovoltaické panely? Ekologický rodinný dům by měl sloužit normálním lidem jako přirozeně obyvatelný prostor. Jenže to by muselo být všem jasné, co to vlastně ta „ekologická“ architektura znamená akdo jsou ti normální lidé. Inu, vtomto se neshodnou ani na slovo vzatí odborníci. Ekologie aani architektura se ve skutečnosti nedají srovnávat ahodnotit. Buď se vydaří, nebo ne – ato druhé zjistíme obvykle, až když je už na nápravu pozdě. Podmiňují je sociální, přírodní, ekonomické, technologické ajiné všelidské nebo nelidské podmínky. Ano, všechno je podmíněno, jen podmínky se nedají spolehlivě předvídat avizionáři rozpoznat.

Trend, který vychází znaší společnosti abude ovlivňovat stavbu rodinných domů, souvisí stím, že rodiny jsou stále menší amenší, počet dětí klesá amigrace lidí se zintenzivňuje. Lidé si začínají uvědomovat, že domy mohou stavět imenší. Ušetří se tím nemalé finance aenergie ipro další generace. Se současným nárůstem cen za práci bude způsob výstavby směřovat stále více ksuchým montovaným postupům. Jsou efektivní anezávislé na sezónnosti ve stavebnictví. Budoucnost mají domy sobvodovými dřevěnými konstrukcemi aakumulačním jádrem ztěžších materiálů. Vblízké budoucnosti se budeme muset soustředit více na rekonstrukce domů než na novostavby. Stím jsou spojeny potřebné vědomosti avývoj řešení, jak ustarých domů splnit nízkoenergetická apasivní kritéria.“

Reklama

Komentovat