Dům, který vyrovnali a zalili světlem

„Světlo pro mě dělá interiér. Majitelé ode mě původně chtěli jen navrhnout vnitřek domu. Když jsem jej však uviděla zvenčí, věděla jsem, že by to chtělo přistoupit k domu, a tedy i k projektu, jako k celku, protože se mi příčilo dávat velké peníze do krásného interiéru v nehezkém domě. Navrhla jsem tedy koncepční studii, jak by dům mohl vypadat, a protože se majitelům návrh líbil, přistoupili na myšlenku kompletní přestavby,“ vzpomíná na začátek procesu Ing. arch. Tereza Čudová Ajmová.

Dům vyrovnali a zalili světlem. Zdroj: Filip Šlapal

Co vybočovalo, to ubourali a zarovnali

Na hlavní budovu původně navazovaly malé domky s několika úrovněmi sedlových střech, které ukrývaly bazén a kůlnu na nářadí. Ty architektka „zrušila“ jako první, resp. oba zděné jednopodlažní objekty proměnila v hlavní ložnici s koupelnou, šatnou a saunou, místo zbylo i na venkovní kuchyni a sklad na nářadí.

Vše je zarovnané a zastřešené pultovou střechu, s fasádou z thermo borovice a pochopitelně s velkou prosklenou stěnou do zahrady. Podobně autorka „odsekla“ balkonek nebo trojúhelníkový arkýř u hlavní budovy v místě obývacího prostoru. „Co vybočovalo, to jsme ubourali a zarovnali, aby objekt získal obdélníkové tvary. Aby dům nevypadal jako selská chalupa nevhodně zasazená do příměstské lokality, ořezali jsme všechny přesahy střech a výsledkem je hladký štít,“ pokračuje architektka.

Vše je zarovnané a zastřešené pultovou střechou, s fasádou z thermo borovice a pochopitelně s velkou prosklenou stěnou do zahrady. Zdroj: Filip Šlapal

Z vybouraného dřeva originální designový prvek

Až nelítostný přístup k původním neorganickým prvkům Tereza vykompenzovala opětovným uplatněním  vybouraného materiálu, především dřevěných trámů z rozebraných střech nad původní bazénovou halou. „Bylo mi líto toho množství dřeva, tak jsme většinu využili – v exteriéru na vyvýšené záhony, částečně je z něj i pergola, a pokračovali jsme vstupními schody do domu. V interiéru jsme pak na tento prvek navázali třeba předstupni pod hlavním ocelovým schodištěm.“  Ve stejném designu je i originální konferenční stolek v obýváku, poskládaný ze tří rovnoběžných trámů, prostě ani trám nazmar.

Původní materiál opět využili v exteriéru i v obývacím pokoji. Zdroj: Filip Šlapal

„Vzdušné půltunové“ ocelové schodiště

Hlavní zavěšené schodiště, které nahradilo původní zděné, je z 12mm ocelových plátů řezaných laserem. „Schodiště bylo konstrukčně nejnáročnější prvek. Připravila jsem výkresy i 3D model, podle kterých jsme vše nechali vyřezat na laseru, takže se schodiště snadno sestavovalo jako skládačka.“ Ale přestože vypadá vzdušně, ocel je sama o sobě těžká a schodiště vážilo přes půl tuny… Jak říká architektka, ze strany řemeslníků to byl opravdový majstrštyk.

Architektka kreslila mnoho atypických prvků (stěna za televizí, vinotéka, věšáky v zádveří, koupelnové prvky).

Barevně střízlivý interiér

Zmíněná černá ocel a přírodní dřevo (dubové podlahy jsou sladěné s barvou trámů) spolu se šedobílými štuky a omítkami spoluvytvářejí trojbarevnou střízlivost interiéru. Barvy ctí i dominantní prvky zařízení, jako prostorné pohodlné sezení Sancal – Mousse se šedým potahem či elegantní černý jídelní stůl. „To byl záměr vytvořit neutrální základ. Dobarvili jsme ho drobnými, obměnitelnými prvky, jako jsou třeba polštáře.“

Záměr vytvořit elegantní neutrální základ se promítl například i do výběru jídelního stolu.
Zdroj: Filip Šlapal

Ve znamení přirozeného světla

Přirozenost je podstatou celého návrhu, (přirozené) světlo nevyjímaje. „Pro mě je světlo alfa a omega. Pokud rekonstruujeme, většinou zvětšujeme okna a snažíme se dostat přirozené světlo i do míst, kde to lidé většinou neřeší. Platilo to i pro tento dům. Například v dětských pokojích byla původně tradiční okna s parapetem, tak jsme je protáhli k podlaze, to samé jsme udělali s okny v obývacím pokoji. Saunu jsme zase prosklili ze dvou stran, abychom skrze ni pustili přirozené světlo do chodby. Schodišťový prostor jsme prosvětlili motoricky ovládaným střešním oknem, stejně tak horní koupelnu. Pro ni jsem si vzhledem k vlhkosti prostředí nechala doporučit bezúdržbové okno VELUX, tedy bílou polyuretanovou vrstvou potažený dřevěný rám.“

Schodišťový prostor prosvětlili motoricky ovládaným střešním oknem.
Zdroj: Filip Šlapal

Do vlhkých prostorů architektka vybrala bezúdržbovou variantu okenních rámů.
Zdroj: Filip Šlapal

Světlo do šatny bez oken přivedly světlovody

Pro horní šatnu mezi pokoji dcer střešní okno použít nešlo, protože nad šatnou je malá půda, proto architektka zvolila světlovod: „Nechtěla jsem, aby šatna byla závislá jen na umělém osvětlení, tak jsme světlo přivedli světlovodem.“

Pro přivedení přirozeného světla na problematická místa si architektka zvolila světlovod. Zdroj: Filip Šlapal

Po něm nakonec sáhla i v šatně přízemní jednopodlažní budovy, která navazuje na ložnici majitelů, ač tady se naopak na první pohled nabízelo spíše střešní okno v nové pultové střeše. Zvolený světlovod VELUX je však důkazem promyšlenosti každého detailu – ložnici totiž odděluje od šatny příčka, která nedosahuje až ke stropu. „Pokud bychom nad šatnou udělali klasické střešní okno, tak tím, že dělicí příčka nejde až ke stropu, by majitelům ráno přes šatnu svítilo do postele sluníčko a budilo by je. Proto jsme zvolili světlovod a dali ho do tubusu tak, aby spodní hrana tubusu vyústila níže, než je horní hrana příčky – světlo tedy jde jen do šatny. Samozřejmě něco málo se odrazí, ale není to tak, že se probouzíte a nad vámi svítí koláč ranního slunce,“ okomentovala tento detail Ing. arch. Tereza Čudová Ajmová.

Návrh: Tereza Čudová Ajmová

Realizátor: cre8

Investor: soukromá osoba

Zdroj: PR článek www.velux.cz