Netradiční bydlení pro dvě generace: dva výrazně odlišné domy mohou fungovat jako jeden propojený celek

Na začátku byl malý dům na Hrnčiarské ulici ve městě Modra, kterého si všimli dnešní majitelé a chtěli si ho opravit na bydlení. Nejen samotný dům je okouzlující, ale i jeho bezprostřední okolí. Na malém prostoru se totiž setkávají různá časová období. Původní dům byl přistaven k vnější straně městských hradeb ze sedmnáctého století. Na druhé straně hradeb, které rozdělují parcelu, byla zahrada, která kdysi patřila židovské synagoze.

Na malém prostoru se setkávají různá časová období. Zdroj: Martin Frič

Narušená statika

Ačkoliv původní dům stál, statika nosných konstrukcí domu byla narušená – část domu se zhroutila dovnitř. Architektka Jana Konečná brala už od začátku plánu rekonstrukce v úvahu nejen obnovu domu, ale i jeho rozšíření – dostavění nového objektu.

Fáze obnovy a dostavby

Celý proces zahrnoval několik důležitých momentů. Nejprve bylo třeba obnažit nejstarší hmotu městských hradeb a ponechat všechny okolní kamenné prvky a oplocení. Potom přišel čas na rekonstrukci původního domu. Její součástí bylo otevření severní strany, díky čemuž mohlo vzniknout atrium s obnaženou střílnou. Posledním, avšak neméně důležitým bodem byla dostavba domu – stodoly, který autorka nazývá neviditelným. Stojí na místě bývalé mikve, jež patřila synagoze.

Při rekonstrukci bylo potřeba obnažit nejstarší hmotu městských hradeb a ponechat všechny okolní kamenné prvky a oplocení. Zdroj: Martin Frič

Cihla, dřevo, kamenné zdi

Umístění dostavby druhého samostatného domu se odvíjelo od mnoha faktorů, včetně osazení jediného povoleného otvoru přes městské hradby, který vlastně propojuje starý dům s novou hmotou. Celý proces projektování a realizace domu schvaloval bratislavský památkový úřad. Nezvyklý projekt se podařilo realizovat i díky pracovnici úřadu, které velmi záleželo na tom, aby byl proces obnovy co nejčistší a nejupřímnější. V menších krocích to znamená, že rekonstrukce původní stavby dodržovala její charakter – využívala jen předepsané materiály: cihla, dřevo a odkryté části původního kamenného zdiva v interiéru. Veškerý materiál, který bylo možné použít při rekonstrukci, zůstal na místě.

„Neviditelná“ stodola ze dřeva

Speciální atmosféru původnímu domu po rekonstrukci dávají odhalené kamenné zdi a součásti, které se podařilo zachovat.

Dostavěný objekt využívá jako základní stavební materiál dřevo. Tento koncept je nenápadný a přirozený, připomíná v minulosti častou kombinaci zděných domů s dřevěnými stodolami. Dřevo dominuje nejen zvenčí, ale i uvnitř. Z oken vidíte kus historie v podobě hradební zdi. Ze schodiště zase uvidíte panelové sídliště, které patří k novodobější podobě města Modra.

Z oken vidíte kus historie v podobě hradební zdi. Zdroj: Martin Frič

Intuitivní vzpomínka na krejčovou

Součástí „neviditelného“ domu je společenský prostor s kuchyní, dvě koupelny, dva pokoje a malá pracovna – vše v jednoduchém minimalistickém stylu, který podporuje vnímání speciální atmosféry a prolínání různých časových období. V interiéru původního domu po obnově figuruje starý šicí stroj, upravený jako stolek pod umyvadlo. Paradoxně, v té době ještě architektka ani netušila, že tu roky žila vyhlášená krejčová.

„My jsme se o tom, že v domě bydlela hluchá krejčová, dozvěděli až tehdy, když „singrovka“ už stála v koupelně v podobě stolku pod umyvadlo. V celém interiéru, ale i venku intuitivně ožívaly různé artefakty z minulosti, které chtěly být odhaleny. A to odhalení nebylo vynuceno naším povědomím o nich. Nějakým způsobem se připomněly samy, ačkoliv jsme o nich nevěděli,“ popisuje magii, která byla citelná i při zařizování domu, architektka Jana Konečná.

Text: Sabína Zavarská
Foto: Martin Frič