O střešní přikrývce zcela bez zábran

O střešní přikrývce zcela bez zábran

13. 01. 2013
Diskuze (0)
Sdílet

Sklon i místo – kde a na čem se usadí, vzhled okolních konkurentek, ale i rozpočet domácích ovlivní výběr a podobu poslední vrstvy střešního pláště. Ta se bezprostředně a chtě nechtě vystaví nástrahám počasí, klimatické vlhkosti, podmínkám lokality a plynutí času. […]

Sklon i místo – kde a na čem se usadí, vzhled okolních konkurentek, ale i rozpočet domácích ovlivní výběr a podobu poslední vrstvy střešního pláště. Ta se bezprostředně a chtě nechtě vystaví nástrahám počasí, klimatické vlhkosti, podmínkám lokality a plynutí času. Krytina si nevybírá, ale my ano.

 

Od dob, kdy podstřeší sloužilo jako skladiště nepotřebných věcí nebo sušárna prádla, se v podkrovích našich měst a obcí mnohé zásadně změnilo. Místo holubů a myší se pod hřebeny střech zabydleli lidé. Kvalitu jejich bydlení podstatně ovlivňuje způsob a materiál, do nichž se jejich střecha nově zahalila. Kdysi se střechy spokojily se dvěma základními vrstvami – konstrukcí krovu včetně laťování, případně bednění a hydroizolační vrstvou, kterou přirozeně zajišťovala skládaná keramická krytina, azbestocementové, později vláknocementové šablony, dřevěné šindele, rákosí, sláma nebo dobře známá plechová hladká či tvarovaná krytina.

Už není, co bývávalo

Přes klasickou střešní krytinu přímo do podkroví proudil vzduch a nanejvýše se proti zafoukání vlhkosti ještě před uložením krytiny volně přeložily asfaltové pásy. V případě, že střecha zatékala, stačil pohled do podkroví a prostá výměna zdravého kusu krytiny za ten, který už dosloužil. Jednoduchá konstrukce a skutečnost, že se přímo pod střechou nebydlelo, přispěly k samoregulaci vlhkosti vzduchu v podstřešním prostoru. Ta prostupovala obousměrně krytinou, aniž by se kondenzovaly vodní páry. Zateplováním a zabydlováním podkroví skončila éra bezstarostnosti a snadné údržby střešního pláště. V podstřeší se změnily teplotní a vlhkostní poměry, zvýšily se nároky na požární bezpečnost. K základním střešním vrstvám přibyla vrstva tepelněizolační, pojistná hydroizolační, parotěsná a odvětrávací. Zakomponováním dřevěných prvků krovu do střešního pláště se zhoršila nejen možnost kontroly jejich „zdravotního“ stavu, ale omezilo se i přirozené dýchání dřevěných konstrukcí. Složitá skladba střechy (například napojení vzduchové mezery na venkovní prostředí nebo těsnost parozábrany) při nesprávném nebo nedbalém provedení zvyšuje riziko kondenzace vodních par. Namrzání nebo zatékání se většinou diagnostikuje, až když jsou škody rozsáhlejší.

Klady, podklady a pravidla současných krytin

Kdo se rozhodne pro výměnu střešní krytiny nebo rekonstrukci celého krovu, neměl by se spoléhat jen na svůj úsudek. Důležité je posouzení daného stavu statikem. Až na základě statického posudku lze vyhotovit projekt nové nebo obnovené střechy včetně výběru vhodné krytiny. Krytina sama o sobě nevytvoří dostatečnou ochranu, pokud se nepoužije pojistná hydroizolace, která se umisťuje přímo pod střešní krytinu. Zateplení podkroví funguje v případě, že se parozábrana umístí z vnitřní strany střechy a nezapomene se na odvětrání střešního pláště. Podle způsobu a umístění odvětrání technicky rozlišujeme jedno- a víceplášťové střechy. Ty první tvoří těsně přiléhající vrstvy bez odvětrání. Vzduchové mezery, vytvořené většinou pomocí kontralatí a umístěné tak, aby odvětraly vrstvu se střešní krytinou nebo i samotnou nosnou konstrukci střechy, jsou neodmyslitelnou součástí dvou- a víceplášťových střech. Klempíři důkladně provedené svody, okapy, úžlabí, oplechování komínů nebo prostupy vzduchotechniky významně ovlivňují životnost krytiny a celé střešní konstrukce. Druh krytiny a sklon střechy určují, zda se použije plné bednění, nebo se krytina uloží na latě rozmístěné v potřebných vzdálenostech.

Výrobci střech z pálené tašky udávají životnost krytiny 80 až 100 let. Keramický střep aktivně dýchá a propouští páru, ale zároveň neprosakuje. (foto: Tondach)

Když nefunguje hydroizolační vrstva

Hydroizolační vrstva šikmých střech vznikne zhotovením skládané krytiny. Krytina má být sice odolná proti vodě, ale to neznamená, že musí být i vodotěsná. Mají-li se uplatnit její hydroizolační vlastnosti, již během výroby jednotlivých prvků krytiny a později i při jejím ukládání je třeba zajistit, aby spoje odváděly vodu ze střechy. Skládaná krytina z rovinných nebo speciálně tvarovaných prvků se hydroizolačně propojí díky přesahu jednotlivých prvků nebo se spojuje pomocí drážek, případně lišt. Krytina bezpečně odvede vodu pouze v případě, že není mechanicky poškozená, že byl vybrán správný typ pro daný sklon střechy a zajistil se i potřebný přesah jejích jednotlivých prvků. Pokud nosné prvky krytiny nemají dostatečnou pevnost, krytina je nekvalitní nebo se použila v nevhodných klimatických podmínkách, pak střešní plášť budovu před atmosférickými srážkami neochrání.

Keramické a betonové tašky

Nejpoužívanější v našich zeměpisných šířkách jsou keramické nebo betonové tašky. Kromě dlouhé životnosti jsou jejich příjemnými stránkami i široká barevná a tvarová škála a doplňkové tašky ve shodě se současnými nároky. O co více úžlabí, nároží, vikýřů nebo jiných střešních lahůdek, o to více speciálních doplňků, a to více i peněz za střechu. Je třeba mít stále na paměti, že vyšší hmotnost keramické nebo betonové krytiny vyžaduje náročnější, hmotnější a staticky připravenější řešení krovu. Tašky se kladou na latě s minimálním sklonem 23°, ale výrobci jsou připraveni i na menší střešní sklony. Pokud je rovina střechy nakloněná alespoň pod úhlem 15°, nabídnou vám vhodnou krytinu a připomenou, že v tomto případě budete potřebovat plné bednění. Znečištěné prostředí znamená, že se tašky postupně zanášejí nečistotami z ovzduší, zarůstají mechem, mění svůj vzhled.

Pozitivem betonové krytiny je její vysoká pevnost. Proto je možné vyrábět tašky větších rozměrů a tak snížit jejich počet na 1 m2. (foto: KM Beta)

Na dřevěný způsob

Šindelovým střechám se dařilo a znovu se daří především v horských oblastech, v nichž jde o zachování tradičního architektonického rázu lokální zástavby. Standardní délka každého kusu je 50 cm a šířka přibližně 10 cm, přičemž úžlabí, zaoblené části střechy a složitosti vikýřů se vyplní kratšími kusy nebo šindeli kónického tvaru. Štípání dřeva je ohleduplnější k dřevním vláknům, a tak se kvalitnější šindele zhotovovaly a dodnes vyrábějí štípáním, výjimkou nejsou ani řezané šindele z jehličnatých nebo listnatých dřevin (jedle, smrk, dub, červený cedr). Slunce, vítr a déšť zbarví dřevěný povrch do přirozeného odstínu, časem však mění i strukturu dřeva. Šindelová krytina sice dobře odolává povětrnostním vlivům, ale pouze v případě, že se dřevo ošetří impregnováním. Taková střecha vyžaduje pravidelnou údržbu. Při vhodné údržbě má šindelová střecha životnost až 80 let, kterou ovlivňuje i výběr hřebíků na přichytávání šindelů ke střešním latím. Sklon šindelové střechy není obecně daný, ale platí, že čím větší sklon, tím delší životnost šindelové krytiny. Levnější, i když pocitově méně atraktivní verzí jsou imitace z plastu s nízkou hmotností a vysokou odolností vůči mechanickému poškození. Nulová nasákavost a jednoduchá montáž bez mimořádných nároků na údržbu jsou lákadlem pro nenáročné investory.

Asfaltová neoklasika

Modifikovaný asfalt (speciálně upravený například s vložkou z netkané skleněné textilie) úspěšně odolává stárnutí. Oboustranná krycí vrstva s minerálními látkami přispívá k 30leté záruce. Tato krytina patří k tomu lepšímu, co se na trhu asfaltových šindelů a pásů nabízí. Z horní strany jsou šindele a pásy upraveny kvalitním hrubozrnným posypem z minerálního granulátu nebo břidlicové drti, která zajistí barevnou stálost krytiny. K jejím kladům patří tvarová přizpůsobivost a výběr z více barevných variant. Pásy různých tvarových šablon s barevným posypem a samolepicím pruhem na spodní straně je možné položit na bednění nebo OSB desky. Alternativou je samolepicí bitumenový šindel. Asfaltovými šindeli lze pokrývat střechy se sklonem od 15° do 85°. Plošná hmotnost krytiny se pohybuje v rozpětí od 9 do 12 kg/m2. Přestože pokrývání asfaltovou krytinou je z montážního hlediska rychlý způsob, jak dostat střechu co nejdříve pod pokrývku, je potřeba myslet i na zátěž a náročnost spojenou s provedením plného bednění. Tvoří ho desky o minimální tloušťce 20 mm, jejichž hmotnost se musí připočítat k zatížení střešní konstrukce, tedy asi 10 kg/m2. Výrobci proklamují, že krytina si zachovává těsnost, tvar a vzhled i při působení extrémních teplotních a povětrnostních změn.



foto: IKO

Když střecha zkamení

Charakteristický vzhled, pevnost, mechanická pružnost a životnost prověřená několika generacemi, ale i tvrdými klimatickými podmínkami předurčují břidlicovou krytinu především k pokrývání střech historických budov a stylových domů. Tedy tam, kde se očekává esteticky vkusné, ekologické a exkluzivní řešení. Břidlice se osvědčila na tvarově komplikovaných střechách. Dokonce ani nepříznivé změny životního prostředí se výrazně nepodepisují na vzhledu krytiny z břidlicových šablon. Odolává i díky minimální nasákavosti 0,31 %, které vděčí za svou mrazuvzdornost. Přírodní břidlice vyniká dobrými tepelnými, ale i akustickými vlastnostmi. Její plošná hmotnost dosahuje 25 kg/m2. Kdo se rozhodne pro stylovou a trvanlivou břidlici, musí se smířit se skutečností, že pracnou střechu mu zhotoví jedině zruční a zkušení řemeslníci, kterým práce bude trvat o něco déle než v případě modernějších verzí krytin. Největší položkou bude účet za pokládku břidlicové krytiny na plné bednění. Její slabinou jsou hřebíky, jimiž se přichytávají jednotlivé šablony k podkladu.

Chlupaté přikrývky

Krytina ze slámy nebo rákosí svérázně tvaruje a opticky i fakticky zatepluje střešní konstrukci. Je symbolem regionální příslušnosti, snahou o docílení souladu architektury a přírodního prostředí. Bez znalosti vlastností těchto přírodních materiálů a náležitých postupů zakrytí střechy nemusí ani takové tradiční řešení přinést žádoucí efekt. Řemeslně kvalitně položenou krytinou ze slámy nebo rákosí je možné docílit dostatečné životnosti, stálosti a bezpečnosti střechy. Řemeslníků, kteří ovládají pokrývačský fortel slaměných střech, ubývá a cena jejich práce stoupá. Doporučuje se vyhnout se střechám s úžlabími. Nejmenší vhodný sklon takové střechy je 45°, v lokalitách s velkou větrností až 50°.
Přesah na štítové stěně by měl být alespoň 500 mm. Rákosí nesmí být poškozené, polámané, musí být očištěné od listů, tloušťka stébla od 3 do 9 mm. Jen nepoškozená a zdravá žitná nebo pšeničná sláma může být vhodnou pokrývkou střechy, na kterou se upevňuje přímo na střešní latě pomocí drátů s protikorozní úpravou a průměrem minimálně 1,4 mm. K zabezpečení stability hřebenu se používají kónické kolíky z lískového, vrbového nebo jedlového dřeva o délce od 300 do 600 mm. Pravidelné chemické ošetření pro snížení hořlavosti a zvýšení odolnosti proti škůdcům prodlouží životnost „chlupaté“ krytiny.



foto: isifa.com

Plechovinky

Skládané, falcované, se zaklápěcím systémem nebo ve tvaru šablon se plechové krytiny kladou na dřevěné plné bednění nebo na OSB desky. Skládané plechové krytiny s lehkostí napodobují taškové střechy a nezatěžují tolik konstrukci krovu. Je to dobré řešení při rekonstrukcích starších objektů. Kdo si zvolí falcované plechy, měl by si na práci s nimi pozvat zkušeného klempíře. Taková krytina může sloužit více než sto let, zejména jde-li o krytinu zhotovenou ze zinku legovaného mědí a titanem – nevyžadují údržbu, nemusejí se natírat. Přírodní patina, která vzniká zvětráváním, chrání krytinu a prodlužuje její životnost. Odolná měděná krytina byla odedávna pokrývkou sakrálních staveb a honosnějších historických budov. Vydrží bez újmy na funkčnosti a nároků na dodatečnou údržbu 80 až 160 let. Pozinkované vrstvené plechy spojují vlastnosti oceli se schopností zinku vytvořit protikorozní vrstvu. Chemicky stálé hliníkové šablony s dobrými mechanickými vlastnostmi a nízkou plošnou hmotností se vyrábějí ve verzi s přírodním vzhledem nebo v lakovaném provedení. Tuto krytinu je třeba vždy po deseti letech natřít. Trapézový plech s profily různé výšky a s možností montáže ve vodorovném i svislém směru lze pokládat na střechy se sklonem od 6°.

Hladký povrch plechové krytiny zabraňuje usazování nečistot v podobě mechů a lišejníků. (foto: Lindab)

Slovo má odborník
Ing. Róbert Izsák, Icopal

Jak správně diagnostikovat, že má naše plochá střecha problém?
Je velmi důležité, abychom plochou střechu zkontrolovali minimálně dvakrát za rok – na jaře a na podzim. Během kontroly zjistíme nedostatky, které je nutné okamžitě odstranit. Většinou jde o vizuální kontrolu střechy, ale nesmíme zapomínat ani na kontrolu překrytí (spojů), přilnavost k podkladu, zejména u detailů, jako jsou prostupy, komíny, atika, vpusti atd.

Za jakých podmínek (povětrnostních a jiných) je možné rekonstruovat plochou střechu?
Podmínky by měly být co nejlepší. Samozřejmě je důležité, aby povětrnostní vlivy během prací nenadělaly ještě více škody, například zatékáním do střešního systému. Výrobci většinou udávají zpracovatelnost materiálů, ale velmi důležitý je i lidský faktor.

Jaké materiály doporučujete použít pro obnovu jednotlivých vrstev ploché střechy rodinného domu?
Trh nabízí kvalitní materiály, které lze použít pro účinnou a efektivní opravu střechy. Je ale potřeba je vhodně v systému kombinovat.
Rozhodnutí doporučuji vždy konzultovat s výrobcem, případně s odborníkem. Jen tak vybrat tzv. vzorový systém není vhodné.

V jakých případech se musí vyměnit celá střecha a kdy stačí pouze nahradit hydroizolační vrstvu?
Optimální je, jsou-li odebrány a vyhodnoceny sondy až po nosnou konstrukci střechy. Tak zjistíme vlhkost ve střeše i kvalitu jednotlivých vrstev. Na základě toho dokáže odborník určit a navrhnout další postup.

Na co by si měl uživatel dávat při opravě ploché střechy pozor?

Při opravě ploché střechy je třeba vzít do úvahy několik faktorů. K těm nejdůležitějším patří stanovení vhodného návrhu opravy střechy (volba kvalitního systému), výběr kvalitních materiálů a realizační firmy, ale i stanovení optimální doby rekonstrukce (vhodné povětrnostní podmínky).

Jakým způsobem se dá předcházet vzniku dalších poruch na střeše?
Jak už jsem zmínil, vzniku dalších poruch na střeše se předejde pravidelnou kontrolou minimálně dvakrát za rok, čistěním střechy – zejména odtokového systému a okamžitou opravou porušených míst.

foto: Ruukki

Text: Marína Ungerová
Foto: Bramac, KM Beta, Tondach, Ruukki, isifa.com, IKO, Lindab
Zdroj: Vše o rekonstrukci bytu a domu, JAGA GROUP, s.r.o.

Kategorie: Rekonstrukce domu Zateplení podkroví
Tagy: azbest červený smrk dum strecha zatékání do střechy zateplení komínu
Sdílejte článek

Diskuze