Obvodové zdi

Žijeme mezi čtyřmi zdmi. Či už v domě, anebo v bytě, trávíme mezi nimi podstatnou část života. Díky  nim máme soukromí, intimitu, pohodu. A naopak, obvodové zdi našeho příbytku jsou ty, s kterými veřejnost přichází do vizuálního kontaktu a podle kterých nás vědomě  anebo podvědomě hodnotí. I když ne všechno je vidět.

Obvodové zdi domu oddělují vnější prostředí od vnitřního a zabraňují negativnímu působení externích faktorů, které by mohly narušit vnitřní pohodu našeho obydlí. Nejčastěji jsou i zdmi nosnými, to znamená, že přenášejí zatížení konstrukce do základů a přes ně dál až do podkladové vrstvy zeminy.

Nosné zdi 
Obvodové zdi jsou zpravidla součástí nosné konstrukce. Zakládají se na základových konstrukcích – nejčastěji pásech anebo prknech. Jejich nejdůležitější funkcí je zabezpečit stabilitu stavby, to znamená přenášet svislé i vodorovné zatížení do základů. Přenos svislého zatížení zajišťuje gravitace, přenos vodorovného zatížení lze dosáhnout ztužením betónovými věnci anebo rámy. Druhou možností je spolupůsobení pevně kotvených stropních a zděných prken. Obvodové zdi dělí od základové konstrukce hydroizolace, která brání pronikání vlhkosti do zdí.

Typy konstrukcí
Konstrukce zdí úzce souvisí s jejich materiálovou skladbou. Asi nejvíc možností nabízejí zděné prvky vyráběné z různých materiálů, v různých modulech a rozměrech. U stavby domu však lze využít i jiné typy konstrukcí, které tvoří celé stavební a konstrukční systémy. U stavby rodinných domů patří k nejoblíbenějším zděné obvodové zdi z pálených cihel anebo pórobetonových tvárnic. Zdivo se spojuje pomocí zděných malt a lepidel s vhodnými vlastnostmi. Každý výrobce ke svému výrobku doporučuje určitý druh malty anebo ho sám dodává. Svislé spoje mohou mít buď formu přiznaní spáry vyplněné maltou, anebo mají zděné prvky maltovou kapsu, případně pero a drážku, které zabezpečují svislý spoj bez pojiva a viditelné spáry, což přispívá k tepelněizolačním kvalitám zdiva.

Další možností, jak vytvořit zděné obvodové stěny, jsou tvarovky z lisovaného betonu s různými přísadami (například dřevotříska apod.). Vyrábějí se v mnohých variantách – mohou být nezateplené, anebo je součástí tvarovky tepelná izolace (například polystyrén). Takovéto tvarovky jsou duté, s prostorem na betonovou výplň – při stavbě se do dopředu vybudovaných řad postupně lije beton, čímž se celá konstrukce spojí. Nosné konstrukce se vyztužují ocelovými pruty anebo sloupy. Pokud nosná konstrukce obvodové zdi nesplňuje všechny požadavky na pohodlné bydlení, navrhují se vícevrstvové konstrukce. To znamená, že na zdivo, zeď z litého betonu anebo jinou nosnou konstrukci (pokud samotná nezajišťuje dostatečný tepelný odpor a ostatní normou požadovaná kritéria) se montují další vrstvy s požadovanými vlastnostmi. Typickým případem je, když se na nosnou konstrukci instaluje zateplovací systém, oblíbené jsou i tzv. sendvičové konstrukce, u nichž povrchovou úpravu ze strany exteriéru tvoří lícové cihly.

Představitelem sendvičové konstrukce jsou také panely montovaných domů. Na dřevěné anebo betonové nosné konstrukci je tepelná izolace buď z minerální vlny, anebo polystyrénu, na povrchovou úpravu ze strany interiéru se často používá sádrokarton. Jejich výhodou je dobrý tepelný odpor a rychlá montáž, avšak v důsledku použitých lehkých materiálů zůstávají tepelná akumulace a zvuková izolace pozadu.

Fyzikální vlastnosti
Mezi hlavní funkce obvodových zdí patří schopnost tepelně a zvukově izolovat a zabezpečit takový prostup vodních par, aby nedocházelo k nežádoucím vlivům vlhkosti na povrchovou úpravu zdí, a tím i na hygienu bydlení a pohodu v interiéru. Tepelnětechnické vlastnosti se porovnávají a posuzují podle součinitele přechodu tepla U. Čím je tento ukazovatel menší, tím je izolační schopnost materiálu lepší. Norma přitom hovoří o doporučené hodnotě tepelného odporu R – obvodové zdi novostavby by měly dosahovat R = 3,0 m² . K/W, u rekonstrukcí se požaduje R = 2,0 m² . K/W. Z hlediska normy je však směrodatné posouzení konkrétní budovy z hlediska tzv. energetického a hygienického kritéria (porovnání vypočítané a normové potřeby tepla na vytápění a posouzení teplot vnitřních povrchů v kritických detailech s ohledem na riziko vzniku plísní). U obvodových zdí nelze podceňovat ani schopnost zvukově izolovat – zejména pokud dům stojí v blízkosti frekventované silnice. Zdi však nechrání pouze proti průniku nežádoucích zvuků z vnějšího prostředí směrem dovnitř, ale i z jednoho prostoru do druhého, případně i z vnitřního prostoru směrem ven. Schopnost zvukově izolovat se vyjadřuje a posuzuje veličinou, kterou nazýváme stupeň vzduchové neprůzvučnosti, a uvádí se v decibelech (dB). Pokud samotné zdivo nemá dostatečnou schopnost zvukově izolovat, můžete tento problém řešit vrstvenými konstrukcemi se zabudovanou zvukovou izolací, např. z minerální vlny. Paropropustnost patří společně s předcházejícími veličinami k nejdůležitějším vlastnostem obvodových zdí a prvků. Paropropustnost znamená schopnost obvodové konstrukce vyrovnávat vlhkost vnitřního a vnějšího prostředí. Čím menší je difúzní odpor materiálu, tím lépe propouští vodní páry, tedy lépe dýchá. Díky tomu nedochází například k plesnivění omítek anebo výkvětem na vnitřní straně zdiva. V neposlední řadě jsou důležité i tepelněakumulační vlastnosti obvodových zdí. Akumulace je schopnost materiálu teplo přijmout a při ochlazení vnějšího prostředí ho opět uvolnit. Zeď se tedy ohřeje od vytopeného vzduchu a po odstavení topení postupně uvolňuje teplo zpět do interiéru. Anebo se obvodová zeď přes den ohřeje působením slunečního záření a večer a v noci uvolňuje naakumulované teplo do interiéru. Tepelněakumulační schopnost závisí od hmotnosti materiálu, a tak se budovy se zdmi z těžkých materiálů schopných akumulovat teplo ochlazují pomaleji, pomaleji se však i vytopí. Dobrými akumulačními vlastnostmi se pyšní například keramické zděné materiály.

Tepelné mosty
Zvláštní pozornost je třeba věnovat těm částem hrubé stavby, kterých tepelný odpor je o mnoho nižší než tepelný odpor ostatních částí obvodové konstrukce. Takováto místa se nazývají tepelné mosty. Kromě většího úniku tepla z vytopené budovy mohou způsobit i vznik závad staveb, protože je na nich možné pozorovat lokální pokles teploty, čehož důsledkem může být kondenzace vodních pár a vyšší namáhání konstrukce. Tepelné mosty rozdělujeme na geometrické a materiálové. Geometrické vznikají například v rozích a koutech místností, mezi materiálové patří ocelobetonové konstrukce nadokenních překladů, ztužujících věnců, roletové boxy apod. Tepelným mostům se lze vyhnout použitím kompletního stavebního systému, správným způsobem zateplení vnějších stavebních prvků nebo termickým oddělením vyčnívajících částí (např. balkónových prken).

Povrchová úprava
Povrchová úprava obvodových zdí slouží jako trvalá ochrana vnějších ploch proti povětrnostním vlivům. Možností, jak chránit zeď, je spousta, materiálů ještě více. U zděných konstrukcí můžeme za povrchovou úpravu považovat všechno v skladbě obvodových zdí kromě samotného zdiva a spojovací malty. Na povrchovou úpravu zdiva z cihel, pórobetonu, z dřevocementových i dřevovláknitých tvarovek se nejčastěji používají omítky, případně kontaktní zateplovací systémy, jejichž součástí jsou omítky. Kromě omítek lze na povrchovou úpravu použít obklady z kamene, dřeva či z pálené hlíny.

Aby povrchová úprava splňovala požadavky na ochranu konstrukce zdi, měla by mít vhodnou skladbu. Při výběru omítky musíme brát v potaz nejen na její cenu či estetické kvality, ale i na životnost, odolnost proti vodě a povětrnostním vlivům, náklady na údržbu anebo paropropustnost. V zimě, když je teplota vnitřního prostředí vyšší než vnější, prostupují vodní páry obvodovou zeď i omítku. Pokud omítka dostatečně nedýchá, může dojít  ke srážení vodních par ve zdivě, což způsobuje horší tepelnětechnické vlastnosti celé obvodové zdi. Čím je omítka hladší, tím snáze odolává špíně z ovzduší, to znamená tím déle zůstane čistá. Mezi nejpoužívanější patří minerální, silikátové anebo silikónové omítky, trendem jsou zejména tenkovrstvové omítky, které se vyznačují nízkou pracností, možností čistění a přijatelnou cenou. Na speciální případy jsou určené speciální omítky – na zlepšení tepelněizolačních vlastností obvodových zdí se používají tepelněizolační omítky na minerální bázi s plnivem z expandovaného perlitu anebo granulovaného polystyrénu. Na odstranění vlhkosti ze zdiva se používají sanační omítky, které se vyznačují speciálním uspořádáním pórů a vysokou vodoodpudivostí.

TEXT: Filip Žoldák
FOTO: archiv firem a nakladatelství