Povedená rekonstrukce podkroví starého venkovského domu

Předtím, než se Nikola rozhodla vytvořit si království v podkroví, měla pokojíček dole vedle kuchyně, kde neměla prakticky žádné soukromí. Pak ale řízením osudu půda v domě jejích rodičů osiřela a dívčí fantazie začala pracovat na plné obrátky. Částečně i díky mladickému vzdoru vznikl prostor, kde každý centimetr čtvereční odráží osobnost své autorky: romantický, ale rozhodně ne přeslazený, praktický, ale s trochou holčičí umanutosti.

Za komínem a bílým závěsem je Nikolina princeznovská ložnice, s postelí vyrobenou ze staré skříně. „Ta postel je taková má vysněná. Jsem vysoká, a tak jsem si poručila dvě matrace, abych měla dost místa na nohy i na ruce. I ta kožešina je velmi užitečná, protože občas mám takové medvědí vstávání – ráno se sotva vykutálím po čtyřech z postele,“ zazubí se. FOTO: Dano Veselský

Byla jednou jedna půda…

Starý venkovský dům Nikoliny rodiče koupili, když byla ještě malá. Tehdy tu byla typická půda, plná různých věcí, co se „ještě hodí“, i jednoznačně nepotřebného haraburdí. Dům zrekonstruovali, dostavěli a z půdy se stala tatínkova pracovna. Ten však časem zjistil, že sice klidné, ale zastrčené pracoviště mu tak úplně nevyhovuje. Když už měl běhání nahoru a dolů po schodech opravdu dost, přestěhoval se do přízemí, blíže k zákazníkům zvonícím u branky. Jak se nakonec ukázalo, bylo to správné rozhodnutí nejen pro otce, ale i pro dceru.

Sklad, tělocvična i fotoateliér

Po přesunu pracovny byla půda ještě chvíli územím nikoho, na jejím dalším osudu se rodina neuměla dohodnout. Rodiče tu chtěli udělat například místo na odkládání sezonních věcí, maminka zde měla svou tělocvičnu. „Na podzim jsem tady fotila kamarádku a tehdy jsem si všimla, že je to opravdu pěkný prostor a že by z něj mohl být perfektní pokoj,“ uzavírá pestrou historii podkroví jeho nová obyvatelka.

Přes zimu tedy plánovala, hledala inspiraci na internetu a přemlouvala rodiče, kteří nebyli příliš pro. „Naši se mi to snažili vymluvit, že je to pro mne zbytečně velké, ale neměli na výběr,“ směje se Nikola. „Tak moc jsme ji přemlouvali, ale ona má ve všem svou hlavu,“ stěžuje si maminka. A tak se celá rodina na jaře pustila do práce.

Truhlu přivezli z chaty. Je už pořádně stará – otec říká, že je vojenská. Na burze si k ní Nikola koupila zámek a používá ji na věci, které nechce ukazovat mamince. „Protože ona najde občas i to, co by nemusela, takže jsem se pojistila. Já ji taky raději neotevírám,“ mrká Nikola na maminku. FOTO: Dano Veselský

Maminka na Nikolu prozradila, že není zrovna pořádkumilovná. Ale ona tvrdí, že v tom svém „bordelíčku“ vždycky najde, co potřebuje. Předtím, v malém pokoji, bylo prý všechno nahromadě, takže byl nepořádek hned vidět. Ale tady se tak nějak ztratí. FOTO: Dano Veselský

Základ romantické atmosféry podkrovního pokoje položily staré trámy – byl by hřích je skrývat. Vždyť se na nich rodina kdysi tak napracovala – při rekonstrukci je museli vyčistit, napustit proti červotočům a namořit. K rozdělení prostoru vskutku zámeckých rozměrů využila Nikola závěsy domácí výroby. Rodiče uvažovali nad nějakou pevnou příčkou, aby pokoj oddělili od dveří do nové části domu a od schodiště, ale podle Nikoly by se tím zničil dojem z celého prostoru. Právě díky tomu, že je tak velký, otevřený, a přitom členitý, ji zaujal. Navíc takto prý lépe vynikne trámová konstrukce. „A když se jí to tu omrzí, tak dáme závěsy pryč a vše se snadno uvede do původního stavu,“ poukazuje na praktičnost závěsových příček maminka. Dcera však nesouhlasně kroutí hlavou: „Proč by mě to mělo omrzet? Ale dá se to opravdu snadno přeorganizovat, což je výhoda.“

Tato skříňka je nová – původně ji koupili, když začala škola, aby měla Nikola místo na učebnice a sešity. Nakonec je ale ani nevyndává z tašky, takže je nepotřebuje doma uskladňovat. Pro skříňku tak hledá nové uplatnění. FOTO: Dano Veselský

Chaise longue proti posteli je jedním z mála barevných kusů nábytku v Nikolině podkroví. Dominantní barvou je tu bílá. „Mám ji ráda. Je taková čistá,“ vysvětluje obyvatelka. FOTO: Dano Veselský

Za pár drobných a plechovku barvy

Při zařizování projevila Nikola notnou dávku fantazie i praktického uvažování. Využila dostupný materiál i starý nábytek, něco přizpůsobila svým požadavkům, jiné jen opravila a natřela. Vlastně všechno, co tu je, už bylo určeno k vyhození. „Přitáhla jsem, co se dalo a odkud se dalo. Kdybyste viděli, jak vypadaly ty židle, když jsme je donesli… Jen pár věcí je tu nových, například sedačka z Ikey,“ vypráví teenagerka. Díky tomuto přístupu se téměř ke každému kusu nábytku váže i osobní vzpomínka nebo příběh. S náročnějšími pracemi pomáhali rodiče: očalounili židle, tatínek dal dohromady postel, maminka ušila závěsy…

Kdysi tu měl otec pracovnu, už dlouho však byla tato část podkroví v domě prázdná. „Bylo mi líto, že tak úžasně velký prostor je nevyužitý. Nic tu nebylo, jen se tudy procházelo do pokojů mých dvou bratrů. To, že mi teď chodí přes pokoj, mi vůbec nepřekáží – je to jen dvakrát za den, ráno do práce a večer z práce. Ráno většinou ještě spím,“ směje se Nikola. FOTO: Dano Veselský

Letní sídlo

Nevýhodou Nikolina nového útočiště je, že zde zatím není vyřešené topení. Kdysi tady byly elektrické konvektory, ale dnes už je topení elektřinou pro majitele domu příliš drahé. Nikole by se líbilo, kdyby na komín uprostřed pokoje připojili litinovou pícku, tento nápad jí však rodiče neschválili – kombinace pevného paliva a bílých závěsů se jim totiž nezdála nejšťastnější. „V létě je mi tu dobře, teplo mi nevadí. Když se ale venku víc ochladí, je tu dost zima. Pod námi je sice krb, ve kterém se od podzimu topí, a schodištěm mi jde trochu tepla i sem nahoru, na těch pár nejchladnějších měsíců se však musím přestěhovat dolů do tepla,“ konstatuje zklamaně Nikola. „Ale časem možná i to topení nějak vymyslíme,“ dodává jí optimismus maminka.

Závěsy domácí výroby využila Nikola k rozdělení velké místnosti, ale i k oddělení úložných prostorů. Všechny stěny jsou tu šikmé, takže se sem nedá umístit klasická velká skříň. FOTO: Dano Veselský

TEXT: Erika Kuhnová

FOTO: Dano Veselský

ODPOVĚDNÁ REDAKTORKA: Dominika Záveská

ZDROJ: časopis HOME, JAGA MEDIA, s.r.o.