Zdění ve 21. století

09. 05. 2012

Poctivý zděný dům je poctivý zděný dům – tak vnímá většina stavebníků, především u nás, snahy o prosazení jiných stavebních systémů. Stavba rodinných domů z kusových zdicích prvků je ověřena staletími a dá se předpokládat, že ještě několik století nezmizí z naší planety. Mnohé jiné, často velmi progresivní postupy výstavby jsou sice zajímavé a jistě by stály za pozornost, konzervativnost našinců je však zatím silnější.

Zdicí materiály představují asi jen 10 procent z celkové ceny stavby domu, zásadně však ovlivňují budoucí kvalitu bydlení. Při jejich vybírání nesmíme zapomínat, že v domě se dá po čase vyměnit všechno – kromě základů a obvodového zdiva. Pokud zvažujeme, jaký zdicí materiál použít, měli bychom přihlížet především k těm parametrům, které jsou důležité pro dobré bydlení. Jde hlavně o tepelný odpor a tepelnou akumulaci zdiva, difuzní odpor, zdravotní nezávadnost, objemovou stálost a odolnost proti požárům. Důležitá je i komplexnost stavebního systému.

Cihlový dům dobře izoluje i akumuluje teplo a cihla jako přírodní materiál příliš nezatěžuje životní prostředí. (Wienerberger)

Cihla

Cihla patří mezi tradiční stavební materiály a dodnes je u nás nejpoužívanějším stavebním materiálem. V minulosti se domy nejčastěji stavěly z plných pálených cihel tradičního formátu (CP 29 × 14 × 6,5 cm) nebo z inovovaných děrovaných cihlových bloků (například CD-IVA). Dnešní moderní stavitelství preferuje velkoformátové cihlové bloky a tvárnice, s nimiž lze při zdění dosáhnout vysoké produktivity práce a snížit spotřebu malty. Díky technologickému pokroku má moderní pórovitá cihla při zachování pevnostních charakteristik velmi dobré zvukověizolační a akumulační vlastnosti a také uspokojivé tepelnětechnické vlastnosti. Navíc jde o přírodní materiál, který příliš nezatěžuje životní prostředí.

Pálené lícové cihly se používají na tzv. režné, tedy neomítané zdivo – ať už na venkovní nebo vnitřní. Lícové cihly mají minimální nasákavost, jsou pevné a odolné proti všem povětrnostním vlivům. (Wienerberger)

Moderní velkoformátové cihlové bloky určené na obvodové konstrukce se vyznačují dobrými tepelněizolačními vlastnostmi, které jsou výsledkem dvoustupňového vylehčení:
• strukturu cihel tvoří speciální mřížka se systémem svislých dutin, které jsou navrženy tak, aby kladly co největší odpor při přechodu tepla,
• samotný cihlový střep je vylehčený množstvím jemných pórů, které vznikají v procesu vypalování po vyhoření různých odlehčujících přísad přidávaných do cihlářské suroviny. Právě tyto póry podstatně zvyšují tepelněizolační vlastnosti cihel.

Cihlové výrobky obvykle tvoří ucelený stavební systém, díky němuž se dá hrubá stavba postavit jako stavebnice – přesně, rychle a úsporně. Systém obsahuje bloky na vnější zdivo, akustické cihly, bloky a tvárnice na vnitřní nosné a nenosné příčky, keramické překlady, stropní systémy a různé doplňky. Vzniku tepelných mostů zabraňují moderní svislé spoje mezi cihlami – například systém pero a drážka, který také umožňuje zdění bez malty ve svislých spárách. Při použití přesných (broušených) cihlových bloků se dá dokonce zdít s ložnou spárou jen 1 mm, což podstatně snižuje pracnost a náklady na stavbu a zlepšuje tepelnou izolaci zdiva. Nevýhodou cihlobloků je větší tloušťka

Dřevocementové tvárnice

Dřevo tvoří až 90 % objemu takovýchto tvárnic. Mineralizací se dřevní štěpka zušlechťuje, čímž získává odolnost vůči povětrnostním vlivům, solím a vodě; cement spolu s minerály zabezpečuje nehořlavost. Tvárnice se ukládají nasucho a následně se zalévají výplňovým betonem (vždy po čtyřech řadách) – celý postup lze při výstavbě rodinného domu realizovat i ručně, takže není nutná mechanizace. Součástí obvodových tvárnic je i polystyren (v různé tloušťce podle jednotlivých typů), který garantuje velmi vysoké hodnoty tepelného odporu. Protože je polystyren umístěn na vnější straně tvárnice, výrazným způsobem izoluje betonové jádro, které je ze všech stavebních materiálů nejlepším akumulátorem tepla. Během vytápění se jádro nahřeje a i po vypnutí topení uvolňuje do místností naakumulované teplo. Dutiny v tvárnicích můžeme ještě před zaléváním využít pro vedení všech rozvodů, včetně potrubí vzduchotechniky či centrálního vysavače. K dispozici je komplexní systém, včetně nadokenních a naddveřních překladů, rohových, polovičních, stěnových a věncových tvárnic. Tvárnice se dají nařezat přímo na stavbě na jakékoli rozměry a tvary, řezáním se dají vytvarovat také různá půdorysná zakřivení a klenby.

Dřevocementové tvárnice mají dobré tepelněizolační i zvukověizolační vlastnosti, umožňují difuzi vodní páry a lze je tvarově přizpůsobovat. (Durisol)

Pórobeton

Významnou skupinou zdicích materiálů jsou tvárnice z pórobetonu. Velmi rychle se rozšířily díky tomu, že umožňují rychlý a přesný způsob výstavby. Producenti pórobetonu nabízejí komplexní stavební systémy, které většinou obsahují nosné tvárnice, příčkovky, přesné tvárnice se spojem na pero a drážku, překlady, stropy, panely s výztuží na stavbu a překrytí podkroví i omítkové směsi. To zaručuje kompatibilitu všech prvků výstavby, a také minimalizaci statických a technických problémů. Pórobetonové tvárnice jsou lehké a spojují se jen tenkou vrstvou speciální lepicí malty, čímž se redukují mokré procesy výstavby. Velmi snadno se opracovávají – řežou, brousí, frézují a podobně. Bílý pórobeton se vyrábí z jemného křemičitého písku, vápna a cementu. Nahradí-li se písek elektrárenským popílkem, vznikne levnější šedý pórobeton. Oba pórobetony obsahují vzduchové nebo gelové póry a jejich struktura zabezpečuje výbornou zvukovou i tepelnou izolaci a dobré mikroklima v obytných interiérech. Protože pórobetonové zdivo velmi dobře tepelně izoluje, takovéto domy většinou není nutné zateplovat. Stejné vlastnosti pórobetonu ve všech směrech redukují na minimum tepelné mosty v rozích místností a také při styku zdiva se základy a stropem. Pórobeton potřebuje jen ochranu proti vlhkosti (podobně jako cihlové nebo liaporové zdivo), například v podobě kvalitně zhotovené omítky. Vhodné jsou omítky s nízkým difuzním odporem, například silikátové a silikonové. Ochranu pórobetonového zdiva lze vyřešit i odvětranou fasádou (mezi vnějším obkladem a zdivem je provětrávaná vzduchová mezera).

Dům z pórobetonových tvárnic. Jejich výhodou je u rodinných domů i možnost svépomocné výstavby a nízká potřeba mechanizace či speciálních zařízení. (Xella)

Beton

Beton si jako stavební materiál v minulosti trochu pošramotil pověst hlavně díky nepodařeným panelákům. Dnes však znovu získává zasloužené postavení na trhu stavebních materiálů. Betonové tvárnice se kdysi používaly především ke zdění zahradních zídek, základů a sklepů. Dnes se z nich stavějí celé domy. Tvárnice mají poměrně tenké stěny, ale jsou pevné, mechanicky odolné, trvanlivé a mrazuvzdorné. Mohou být hladké, drážkované nebo určené pro neomítané zdivo s konečným povrchem (bez omítky). Některé druhy obsahují vložku z expandovaného polystyrenu, která zlepšuje jejich tepelněizolační vlastnosti. Profil tvárnic vytváří zámek, který urychluje a zjednodušuje zdění – prvky se kladou nasucho (tvárnice suchého zdění) nebo se použije jen tenká vrstva maltové směsi. Potom se zalijí monolitickým betonem, popřípadě se konstrukce zpevní armováním. Tvárnice lze dodatečně omítnout nebo natřít fasádní barvou, ale vyrábějí se i v barevném vyhotovení.

(Premac)

Poměrně nový je u nás způsob zdění z tenkostěnných tvárnic (takzvaných skořepin) s vnitřní izolací stěn. Z tvárnic se nejprve postaví nosná stěna silná asi 20 cm, potom se vyhotoví instalační rozvody a nakonec se na vnitřní stranu stěny nalepí izolační sendvičový panel. Také betonové zdivo se většinou dodává jako ucelený stavební systém, který pokryje potřebu prefabrikátů a tvárnic na stavbu celého domu.

Betonové tvárnice kdysi nacházely uplatnění hlavně při zdění zahradních zídek, základů a sklepů, dnes se z nich stavějí i celé domy. (Premac)

Lehké zdivo z keramického betonu

Na stavbu obvodových konstrukcí je možné použít také dutinové tvárnice z keramického betonu. Základem pro jejich výrobu je kamenivo z expandovaného jílu – Liaporu. Liapor (dříve známý jako keramzit) je lehký, má dostatečnou pevnost a je dobře zpracovatelný. Smícháním Liaporu, cementu a vody vzniká směs, která má po vytvrdnutí charakter lehkého betonu (Liaporbeton). Zdivo z keramického betonu je objemově stálé, dobře se vytvrzuje a nepraská. Omítka na něm vysychá pomaleji. Má také příznivý součinitel tepelné vodivosti a dobrou schopnost pohlcovat zvuk. Kromě základních zdicích prvků systém obsahuje i doplňky jako věncovky, příčkovky, prvky na vnitřní nosné zdivo, sklepní zdivo a překlady. Při porovnání s běžným betonem mají takovéto tvarovky jen poloviční hmotnost, což usnadňuje manipulaci na stavbě.

Přednosti zděných domů (také z ekologického hlediska)

Zděné domy nepotřebují žádnou dodatečnou ochranu v podobě konzervačních látek nebo plastových fólií, jsou odolné proti hmyzu a plísním. Dokonce chrání i před elektrosmogem, který vyzařují elektrické spotřebiče. Domy ze zdicích prvků nebo betonu splňují všechny požadavky na zdravé obytné prostředí, a to díky vysoké tepelněizolační i akumulační schopnosti a vzduchotěsnému obalu. Jejich schopnost akumulovat tepelnou energii zabezpečuje vyrovnanou vnitřní teplotu v létě i zimě, protože masivní stěny a stropy dokážou regulovat příjem a výdej tepla. V létě vyrovnávají teplotní rozdíly mezi nocí a dnem, v zimě zase optimálně využívají sluneční energii. Ve středoevropském prostředí právě toto přispívá k příjemnému vnitřnímu klimatu. Navíc je obal budovy vzduchotěsný, takže v budově nevznikají nepříjemná proudění studeného vzduchu nebo průvan. Zděné domy poskytují i dobrou akustickou ochranu, která vás určitě ušetří zbytečných rodinných konfliktů: nebudete slyšet hlučnou hudbu po celém domě a ani dovádějíci děti nevyvolají pocit, že každou chvíli spadne strop. Masivní zděné stěny a stropy lépe zachytávají zvukové vlny a chrání tak před hlukem vznikajícím uvnitř i mimo dům.

Stavební materiály jako písek, štěrk, hlína, vznikají v našem přirozeném prostředí. O jejich pozitivní ekologické bilanci svědčí i procesy, při nichž se získává základní surovina, dále samotná výroba či proces odstraňování dožitého materiálu, u nějž mohou vznikat nové biotopy a krajiny s přirozeným charakterem.

Současná alternativa – nepálené lisované cihly

Do začátku minulého století lidé stavěli domy jen z přírodních materiálů, takže využití hlíny ve stavebnictví není módní záležitostí, ale návratem ke zdravému materiálu. Asi šestina lidí na světě bydlí v hliněných domech. Důvod je jednoduchý – hlína je na mnoha místech snadno dostupným a díky svépomocné výstavbě i levným stavebním materiálem.

Ruční výroba sušených nepálených cihel. Mezi přísady, které se do hlíny přimíchávají proto, aby cihly při sušení nepraskaly, patří vlákniny – například krátká stébla slámy nebo konopí. (Zuzana Kierulfová)

Správně navržená hliněná konstrukce může akumulovat teplo nebo chlad, může působit jako větrotěsná vrstva, jako parozábrana nebo jako hmota, která pohltí nadměrnou vlhkost a později ji odevzdá do prostředí. Během dne zadržuje vodní páry vzniklé při vaření, sprchování nebo vyprodukované dýcháním, a když je vzduch následkem větrání a topení suchý, hlína pomalu odevzdává vlhkost nazpět do pokojů. Pohlcuje též škodlivé výpary a masivní hliněné konstrukce dokážou absorbovat nejen hluk (zvuková izolace), ale například i elektromagnetické vlnění, takže dochází ke snižování elektrosmogu. Stěny z nepálených cihel jsou vhodné na vnitřní nenosné příčky, konstrukce nosných obvodových stěn vyžaduje na základě stavebního zákona certifikáty a technická osvědčení.

Domek stavěný z lisovaných nepálených cihel v dánském Frilandu (Zuzana Kierulfová)

Na obvodové stěny jsou tyto cihly vhodné v kombinaci s lehkou dřevěnou konstrukcí nebo kontaktním zateplením. Stěna z nepálených cihel se může nechat bez povrchové úpravy nebo se může omítnout hliněnou omítkou. Nepálené cihly, nejsou-li vystaveny vodě nebo přílišné vlhkosti, zůstávají dlouhodobě pevné a uchovávají si všechny dobré, už zmíněné vlastnosti hlíny.

TEXT: Erika Vodičková, Ing. arch. Zuzana Kierulfová
FOTO: archiv firem a vydavatelství
ZDROJ: časopis HOME, JAGA MEDIA, s.r.o.