V malém pražském bytě vytvořila prosvětlený otevřený prostor

Změna místa, první domov a nejasný pohled na něj. Když Nicole po přistěhování do Prahy déle hledala byt s tou správnou atmosférou, zjistila to, co většina umělecky založených jedinců, vržených do chřtánu realitního trhu. K novostavbě cesta nevede. Nové byty se standardním výběrem materiálů a limitujícími dispozicemi mohou jen těžko vyhovět kreativní duši. Avšak prostor s atmosférou 20. let minulého století, s vysokými stropy, původními parketami a množstvím světla vnikajícím do prostoru vysokými členěnými okny byl pro Nicole přesně tím jejím šálkem kávy. Uvědomovala si, že aby do poměrně malého dvoupokojového bytu s komplikovanou dispozicí vnesla pořádek, bude potřebovat víc než vizi. Proto se ke slovu dostala dvojice architektů ze studia Edit!, Ivan Boroš a Juraj Calaj. „Nicole měla podobné estetické cítění jako my, což si ověřila i ona sama při prohlížení našich realizací. Nebála se ponechat průběh rekonstrukce skoro úplně v naší režii, a tak jsme měli ruku volnější než obvykle a mohli jsme si dovolit nestandardní řešení,“ vzpomíná na začátky Juraj. Slunný byt v třetím podlaží prošel radikální změnou, docílenou jednoduchými kroky. Za oběť padla jediná příčka, výsledkem je však otevřený prostor, schopný přizpůsobit se náladám a energickému životnímu stylu.

Výklenek ve stěně je snem a často i jediným prvkem, který rozhoduje o tom, zda si majitel byt vybere. Pro Nicole hrál při rozhodování neméně důležitou roli. Stal se v podstatě druhým místem k sezení návštěv a zároveň místem pro jakési úniky ze světa s knížkou v ruce. FOTO JAROSLAV MORAVEC

Látky na závěsy a polštáře si Nicole přivezla z Thajska. Pro jemné textilie, které v Bangkoku objevila, neměla přesně určený způsob, jak je použije. V novém bytě se však látky postaraly o výslednou atmosféru nejen při předělení místností, ale i jako závěrečná tečka v podobě barevných polštářů.

Oblý tvar kolejnic, po kterých jsou vedeny závěsy, dodává prostoru dynamiku a hravost. To, že v půdorysu vzniklo více nepravých uhlů, je kompenzováno variabilitou a nevšedními možnostmi při umísťování doplňků. FOTO JAROSLAV MORAVEC

Majitelka může ložnici zakrýt před pohledy návštěv nebo před přebytečným světlem při spánku, ale kdykoliv se může rozhodnout závěsy roztáhnout a ponechat prostor otevřený.

Úskalí starých bytů jsou neoddělitelnou součástí každé rekonstrukce. V tomto případě se projevila při zbourání příčky, kterou bylo nutné nahradit vyztužujícími profily těsně pod stropem. Zamýšlená jednolitá plocha tak musela být viditelně rozdělena, takže vložené těleso kuchyně se architekti rozhodli ukončit pod stropem. FOTO JAROSLAV MORAVEC

Dvě okna, z nichž každé původně prosvětlovalo jeden pokoj, se setkala a spojila v jednom velkorysém otevřeném prostoru.

Šikmá příčka skrývající kuchyň dovolila architektům obohatit prostor ložnice o poměrně velkou knihovnu. Nevložili do prostoru jen rozdělující příčku, ale multifunkční prvek.

Za padacími dvířky se ukrývá bar.

Žádné stěny, jen spousta světla

Původní příčka oddělující oba pokoje byla zbytečná a vstupní chodba kvůli ní zabírala příliš místa. Architekti proto zorganizovali prostor úplně jinak. Spojením pokojů vznikl otevřený prostor, který se měl stát ložnicí, kuchyní a společenskou zónou. „Těleso kuchyně, které jsme šikmo vložili do místnosti, je stoprocentně využitým truhlářským prvkem. Na jedné straně se nachází kuchyňská linka, na druhé straně jsme mohli vytvořit knihovnu otočenou do ložnice a jakýmsi bonusem je bar s výklopným pultíkem, umístěný v její čelní stěně. Tato šikmá linie, končící až v chodbě, každého návštěvníka přirozeně uvede do obytného prostoru,“ shrnuje Juraj. Žádná jiná pevná bariéra pro rozčlenění prostoru nebyla nutná. K oddělení noční zóny, ložnice, vymysleli architekti šikovný trik – závěsy na kruhové kolejnici ve stropě. Nicole tak má více než jednu možnost, jak prostor využívat. „Naše nápady přijala Nicole velmi pozitivně. Podařilo se nám sladit několik kousků, které měla z předešlého bytu, s původními dřevěnými parketami a novými kusy nábytku,“ vysvětluje Juraj. Snad nejkomplikovanějším detailem se stalo vyrovnání úrovně podlah. Po odstranění příčky se totiž zjistilo, že výšky jsou různé, a tak museli architekti „kouzlit“ v těle kuchyně. Výsledek přesto působí harmonicky, navzdory rozdílnému formátu parket. Nicole si uvědomuje, že byt asi nemá na celý život, právě to jí však umožnilo nesvazovat se stereotypy a vytvořit netypické bydlení otevřené jejímu dalšímu vývoji.

Koupelna a WC byly původně v jednom stísněném prostoru. Protože polovina plochy předsíně se šikmou příčkou přičlenila ve prospěch hygieny, architekti se rozhodli pro nestandardní řešení i této části. V původní koupelně ponechali jen vanu, kterou otočili, a toaletu. Umyvadlo vysunuli do chodby, takže se stalo součástí šatny a obytného prostoru. FOTO JAROSLAV MORAVEC

Toaletní stolek s umyvadlem je mezičlánkem mezi koupelnou a šatnou a ložnicí. Velké zrcadlo s osvětlením a nástěnnou baterií zároveň slouží jako zprostředkovatel denního světla z protilehlého okna.

Nábytek je v drtivé většině dílem šikovných truhlářů. Díky tomu nebyl problém esteticky jej sladit s odstínem původních parket. Architekti k tomu využili krásu olejované březové překližky, která nepotřebuje další povrchové úpravy. FOTO JAROSLAV MORAVEC

4v1. Z předsíně se díky šikmině přirozeně prochází kuchyní s jídelnou do obývacího pokoje, který sousedí s ložnicí. Ta se může začlenit do celku, nebo zůstat nepozorovaně ukrytá za závěsem. FOTO JAROSLAV MORAVEC

Posuvné dveře v rámci kuchyňského kubusu jsou součástí předsíně a slouží k oddělení šatny a hygienického jádra.

Podlahy v hygienické části (stejně jako v šatně) tvoří beton s nenasákavým nátěrem v bílé barvě. Cílem architektů bylo sáhnout po praktickém, cenově dostupném materiálu, který barevností podpoří prosvětlení tmavých částí bytu bez přímého přístupu denního světla. FOTO JAROSLAV MORAVEC

Zařízení koupelny respektuje ladění zbytku bytu. Jedinými barevnými prvky se staly závěsy a různé hravé doplňky, které majitelka mění podle nálady.

edit!

Základ studia tvoří Ivan, Vítek a Juraj.

„Práce je pro nás především radostí, která se rozvíjí s každým novým projektem a s každou pozitivní odezvou. Každý z nás je odjinud, s jinými schopnostmi a zkušenostmi, které u společného stolu dokážeme propojit do jedinečného výsledku. Se stejnou chutí řešíme soukromé projekty i soutěže a urbanistické koncepty, nebojíme se ani netradičních zadání, mezioborových spoluprací a experimentů.“
www.editarchitects.com

TEXT LUCIA KUŠNÍROVÁ
FOTO JAROSLAV MORAVEC
ZDROJ časopis HOME, JAGA MEDIA, s.r.o.