Začalo to koupelnou a skončilo bytem změněným k nepoznání
S novou dispozicí, zařízením, barevností i stylem, které vytvořily svěží a praktický prostor s něžně ženskou atmosférou.
Aby se Haniny sny o relaxaci ve vaně a praktické sprše mohly stát skutečností, byla ochotná obětovat část své ložnice a přidat ji k stávající minikoupelně. I když šlo jen o pár čtverečních metrů, nebyl to snadný úkol, a tak se Hana obrátila na trojici mladých designérů ze studia MUUR.
A dobře udělala. Nakonec se totiž z jejího bytu vyklubal přesně ten případ rekonstrukce, kde se každým zásahem odkrývají staré stavební hříchy a každý zamýšlený krok spouští lavinu úprav, které mu musejí předcházet. A protože Marianna, Vlado a Rado z MUURu jsou zvyklí přistupovat ke své práci maximálně pečlivě, což konvenuje i s Haniným životním postojem, pustili se do přestavby z gruntu a dotáhli ji do detailů. Nakonec práce trvaly tři měsíce. „Ale stálo to za to,“ potvrzuje majitelka i pohled na byt.
Architekti prakticky využili různá místa v bytě na vytvoření množství potřebných úložných zón, které však zůstaly nenápadné a neubraly ze životního prostoru.
Jeden z pěti set
Čtvrť pěti set bytů patří k sídlištím, kde se s výstavbou začalo v padesátých letech minulého století, a má všechna pozitiva i nevýhody svého věku. Kdysi okrajovou lokalitu už pohltilo širší centrum města, zachovala si však klidné tempo života na starém sídlišti, kde se lidé znají. Proto z této čtvrti Hana nechtěla odejít. Čtyřposchoďové bytovky zaplavené zelení jsou však kromě příjemné atmosféry spojeny i s nemoderními dispozicemi a minulými, více či méně šťastnými rekonstrukcemi.
Hanin byt na tom nebyl na první pohled až tak špatně, skutečný problém se však skrýval pod povrchem. „Elektrické rozvody byly ve velmi špatném stavu. Po předešlé přestavbě, která nebyla nijak koncepční ani profesionálně realizovaná, byly skutečnou časovanou bombou. Problémy způsobovala i nesprávně provedená odpadová potrubí,“ vzpomíná Marianna Markusková. Stavět na špatném základě nemělo smysl, a když už se měly pořádně předělat sítě, bylo celkem přirozené, že se Hana nakonec rozhodla rekonstruovat celý byt jedním šmahem.
Bez vůně levandule
Styl bytu volili s ohledem na to, že je domovem dvou žen – matky a její malé dcerky. „Společně jsme nakonec vybrali provensálský styl, k němuž majitelka inklinovala. Nechtěli jsme však přenést do střední Evropy interiér z francouzské vesničky obklopené levandulí, jen jsme se inspirovali a upravili styl tak, aby se hodil do městského bytu. Je tedy více moderní a méně rustikální,“ vysvětluje designérka.
Této inspiraci byla nakloněna i skutečnost, že dům je postaven z cihel – designéři se rozhodli přiznat ho a natřít na bílo. „Po odstranění omítek se bohužel ukázalo, že původní zdivo je nepoužitelné, takže jsme nakonec skončili u obkladu cihlovými pásky. Všechno zlé je ale k něčemu dobré, protože za obklad jsme mohli skrýt zvukověizolační předstěny, které vyřešily problém s hlučnými rozvody vody,“ prozrazuje Marianna.
Zásahy do dispozice vyřešily nejen problém s malou koupelnou. I když poloha jednotlivých místností se nezměnila, šikovnou úpravou tří příček byt získal novou tvář. Stěna, která přibyla, dovolila zařídit kuchyň ve tvaru U, díky odstranění jiné se spojil obývací pokoj s ložnicí, čímž se denní prostor zvětšil a otevřel. Splnil se tím i Hanin požadavek na usazení větší společnosti. „Jistě to není řešení pro každého,“ upozorňuje Marianna Markusková. „Ale Hanině povaze a jejím potřebám takto otevřený prostor perfektně vyhovuje.“
Architekti otevřeli v bytě několik dalších průhledů, které spolu se stylově jednotným zařízením spojily byt do jednoho příjemného celku. Samozřejmě nezapomněli ani na Hanin sen, který celou rekonstrukci odstartoval – posunutím příčky směrem do ložnice vytvořili v koupelně dostatek místa na vanu i sprchový kout. Díky otevírání prostorů působí byt vzdušně a zároveň má Hana svou malou dcerku vždy na očích.
Triky v praxi
Ačkoliv teoretické triky na zvětšení prostoru nejsou žádným tajemstvím, uvést je do praxe je opravdové umění. Díky světlým barvám působí místnosti větším dojmem, architekti však nedopustili nástup nudy – sáhli po různých odstínech, materiálech a strukturách. Vestavěným nábytkem promyšleně využili prostor na odkládání, hladká dvířka skříní navozují dojem stěn. K tomu už zmíněné jednotné zařízení, zrcadla a průhledy dokážou s prostorem skutečné divy. A nakonec denní světlo, které tu proniká hluboko do dispozice, a doplňuje ho funkční osvětlení prostorů i náladové nasvícení cihlových stěn či nábytku.
„Nechtěli jsme tepané lustry a police plné porcelánu. Měla to být moderní inspirace, takže jsme si z provensálského stylu vybrali barevnost, přírodní materiály a jistou měkkost, jakou působí.“
Marianna Markusková, designérka
MUUR,
interiérové a architektonické studio
designérka Marianna Markusková a architekti Vladimír Netík a Radovan Volmut
www.muur.sk
TEXT: ERIKA KUHNOVÁ
FOTO: DAVID TRČKA
ZDROJ: časopis HOME 10/2015
Moc krásná přeměna,zajmalo by mě jaký je to obklad ty bílé cihličky a kde bych to sehnala?děkuji
No, někdy designérům ty klienty nezávidím 🙂