Dřevo a nábytek v exteriérech

Dřevěný nábytek je tradiční součástí zahrad a parků a jeho trvalá hodnota je prověřena již po stovky let. Naše potřeby naplňuje skromně a důstojně, tak jak je vlastní tomuto jedinečnému materiálu – dřevu.

Dřevěný nábytek tvoří tradiční přirozenou a nevyzývavou součást venkovních teras, odpočinkových míst v parcích a zahradách. Přirozeně zapadá do venkovního prostředí a krajiny. Dřevo, ve srovnání s ostatními materiály používanými při výrobě exteriérového nábytku, vytváří příjemný a teplý pocit při samotném kontaktu.

Výběr materiálu
Prostředí, ve kterém se exteriérový nábytek používá, ovlivňuje výběr materiálu i způsob konstrukce nábytku. V exteriéru působí na nábytek zejména kombinace vody, slunečního záření, větru a prachu. Vhodná kombinace těchto faktorů vytváří životní podmínky pro další biologické škůdce. Venkovní prostředí klade vysoké nároky na povětrnostní odolnost celé konstrukce. Kromě prostředí samotného se do životnosti nábytku promítá také intenzita expozice povětrnostním podmínkám. To, zda je nábytek vystaven povětrnostní zátěži pouze při používání (nepoužívá-li se, má být vhodně uskladněn) nebo je naopak vystaven celoročně, výrazně působí na délku jeho životnosti.

Z našich běžně používaných domácích dřevin tyto vysoké nároky splňuje dub, borovice (zejména její jádrové dřevo) a akát (má velmi dobrou trvanlivost, ale používá se méně). Mezi vysoce odolné dřeviny vhodné pro výrobu exteriérového nábytku paří tropické dřeviny (balata rouge zvaná massaranduba, meranti, ipé, iroko, izombé atd.). K tradičnímu materiálu používanému na zahradní nábytek již po stovky let patří teak, který v sobě obsahuje značné množství ochranných látek zabraňujících napadení dřeva biologickými škůdci. Podle literárních pramenů se však dřevo vypěstované na plantážích vyznačuje značně nižší odolností než dřevo z přirozeně rostoucích stromů. Tropické dřeviny se kromě vysoké odolnosti a mechanickofyzikálních vlastností vyznačují také vyššími cenami.

Konstrukce
Samotná konstrukce nábytku se ve srovnání s interiérovým nábytkem liší tím, že v každém detailu by měla zohledňovat charakteristiky prostředí a působení vody. Jednotlivé detaily konstrukce by měly předcházet hromadění vody uvnitř, nevytvářet místa špatně přístupná vzduchu, a tím předcházet napadení houbami. V případě nevhodného řešení se může každý spoj stát zdrojem budoucích problémů. Použijí-li se spoje, jejichž kvalita závisí na pevnosti lepidla, měl by se spoj provést lepidlem prokazatelně vhodným pro venkovní použití. Většina spojů se provádí kovovými spojovacími prostředky, u nichž se klade důraz na jejich korozivzdornost. U nábytku určeného do exteriéru se doporučuje nevytvářet souvislé nepřerušené plochy (např. stolové desky, sedáky), kde by mohlo docházet k hromadění dešťové vody a nečistot. Tyto plochy jsou často vytvořeny ze samostatných vlysů, mezi nimiž jsou mezery dostatečně velké, aby odvedly nečistoty. Tomu se přizpůsobuje i výběr čalounění – zejména u sedacího nábytku se používají odnímatelné polštáře – a například zahradní nábytek se vyrábí jako rozkládací; v tomto případě dbáme na dostatečnou pevnost rozkládacích částí nábytku (pohyblivé části nábytku jsou značně zatěžovány) a korozivzdornost kovových mechanizmů.
Na odolnosti nábytku do exteriéru se podílí i kvalita opracování povrchu. Neopracovaný povrch absorbuje více vody a v jeho nerovnostech se usazuje více nečistot, čímž se vytvářejí podmínky pro vývoj dřevokazných hub.

Úprava povrchu
Ochrana povrchu nábytku před povětrnostními vlivy sehrává významnou roli v životnosti venkovního nábytku. Primárním faktorem jeho životnosti, jak již bylo zmíněno, však zůstává vlastní odolnost materiálu. Mezi možnosti povrchové úpravy patří úprava transparentním lakem, lazurovacím lakem, olejem. Všechny přípravky musejí být jednoznačně určeny pro použití v exteriéru. Některé z těchto přípravků mohou s výhodou obsahovat UV filtry prodlužující životnost povrchové úpravy výrobku. Základní ochranu zejména méně odolných dřevin lze zlepšit jejich napuštěním impregnačními látkami. Některé z nabízených impregnačních látek se snadněji vyluhují např. při dešti, čím se ztrácí jejich ochranný účinek. Přesto při specifickém způsobu použití nábytku může být tato ochrana dostačující. U odolných filmotvorných látek pro povrchovou úpravu do exteriéru se garantovaná životnost pohybuje kolem sedmi i více let. Laky vytvářejí ochrannou vrstvu na povrchu, zabraňují průniku vody k povrchu dřeva. Někteří výrobci před vlastní aplikací laku povrch napouštějí, čímž zlepšují ochranné účinky, protože dřevo jako přírodní materiál reaguje na vlhkostní změny změnami svých rozměrů a tvaru, což způsobuje porušení vrstvy laku ve spojích. Lazurovací laky obsahují jak napouštěcí složku, která může mít zvýšené ochranné účinky, tak složku filmotvornou. Pro zvýšení mechanické odolnosti jejich povrchu se může, jako konečná vrstva na výrobek, aplikovat vrstva laku. Při renovaci povrchu upraveného filmotvornými látkami se před aplikací nové nátěrové hmoty musejí odstranit zbytky předchozího filmu. U napouštěcích přípravků, jako jsou oleje apod., je povrch dřeva napuštěn ochrannými látkami. Tato ochrana z hlediska povětrnostních vlivů je dostatečná. Dobrý základ trvanlivosti i v tomto případě tvoří odolný materiál – dřevo. Povrchy upravené oleji se ve srovnání s laky při vysokém zatížení častěji renovují. Jejich renovace je však méně náročná. Spočívá v očištění povrchu výrobku od nečistot a opětovné aplikaci oleje.

Údržba
Snad ještě více než u nábytku interiérového se na životnosti nábytku do exteriéru podílí způsob zacházení a jeho údržba. Již zmiňovaná intenzita expozice nábytku povětrnostním podmínkám nevypovídá o zranitelnosti dřevěných výrobků, ale její důvody lze přirovnat k důvodům garážování automobilů. Vhodné je uchovávat zahradní nábytek, zejména mimo sezónu, v suchých nevytápěných prostorech s dostatečným prouděním vzduchu. Nábytek není vhodný uchovávat zabalený v plastických neprodyšných fóliích – mohou se vytvořit životní podmínky pro plísně a dřevokazné houby. Čištění je vhodné provádět citlivým způsobem bez používání nadměrného množství vody. Nedoporučuje se používat proud vody z hadice nebo tlakového čističe ani příliš hrubé kartáče. Oba způsoby zdrsňují povrch nábytku, a tím zvětšují jeho absorpční schopnosti. Někteří výrobci dodávají pro čištění venkovního nábytku speciální přípravky. V případě povrchové úpravy olejem se po očištění aplikuje na suchý nábytek opět olej pro povrchovou úpravu. Ten jednak oživí barvu dřeva a jednak zvýší odolnost.
Speciálním případem je nábytek z vysoce odolných dřev, která jsou díky přirozenému vysokému obsahu ochranných látek dostatečně odolná sama o sobě. V těchto případech se povrchová úprava provádí spíše z důvodu oživení barvy a textury dřeva. Např. výrobci týkového nábytku doporučují zákazníkům aplikovat olej, začne-li se dešťová voda vsakovat do dřeva. Většina druhů dřev získá bez jakékoliv povrchové úpravy po delší expozici ve venkovním prostředí stříbrnošedou patinu, kterou lze odstranit přebroušením povrchu. Pro správnou údržbu je vhodné vždy dodržovat rady výrobce, které zohledňují specifika použitého materiálu i povrchové úpravy.

Text: Ing. Kamil Vaniš
Foto: P. Drábek, egoé, Semmelrock a archív vydavateľstva
Zdroj: Vše o dřeve v interiéru a exteriéru 2008