Byt v dezolátním stavu dokázali změnit na luxusní bydlení. Jak se jim to povedlo?

Celé okolí, sama budova i tento konkrétní byt za sebou mají svou historii. Tak proč ji skrývat? Přesně takový byl přístup architektů. Matouš, který projekt i realizoval, chtěl, aby to, co je v bytě staré, zůstalo čitelné: „Je to vidět hned na stěnách.

Jejich konstrukci jsem odhalil až na cihly a zvýraznil bílou barvou. Původní charakter jsem ponechal v podstatě celému obalu bytu – nosným konstrukcím, již zmíněným stěnám či vstupním dveřím. To nové jsem pak vložil do tohoto obalu a vytvořil jádro s novými funkcemi – kuchyně, koupelna.“

Jak se nechal architekt a majitel v jedné osobě slyšet, byt už déle ležel ladem. No a v něm – také už nějaký čas – klíčila myšlenka zcela nového konceptu. „Ačkoli mým prvním požadavkem byla funkčnost, chtěl jsem dát bytu i jistý charakter.“ Postupně se tato myšlenka rozvíjela, až dozrála… do zelené barvy. Ta se sice spojuje s nezralostí, ale v tomto případě její výběr znamenal dokonalost.

Nová dispozice prostor bytu prosvětlila a provzdušnila. Barevná kombinace mu dodala podstatný charakter a určité odkazy na minulost mu zas ponechali punc staroměstského bydlení. Zdroj: Matúš Gondek

Prostoru dodala harmonii, která bytu přidala na hodnotě. „Výběr barvy byl jedním z klíčových faktorů pro charakter bytu. Chtěl jsem, aby si vysloužil silný přívlastek, aby natrvalo oslovil hosty. Aby se zapsal do paměti. Například: ‚Ten zelený byt, pamatuješ?‘ Navíc já osobně jsem měl kdysi ložnici v zelené barvě a velmi mě to uklidňovalo. Čili je v tom i malá osobní zkušenost.“

Prvořadá byla tedy funkčnost. A ta si – také v první řadě – vyžadovala dispoziční změny. „Pokud bychom se podívali na původní půdorys bytu, ten korespondoval možná tak s koncem 19. nebo začátkem 20. století. Z hlediska současného bydlení by to bylo naprosto nevyhovující. Zjednodušeně se dá říci, že zde byl jeden velký pokoj, kde se žilo, pracovalo a spalo. A jedna menší místnost, která sloužila jako kuchyň a sprcha.

Koupelna přímo v ložnici připomíná komfort hotelových pokojů. V bytovém prostoru je stejným benefitem, ale také zajímavým prvkem. Zdroj: Matúš Gondek

V nové verzi dostal byt odlišné, na míru vytvořené nábytkové jádro, to znamená novou kuchyni, koupelnu a oddělující příčky. Tento celek vznikl vložením vestavěného nábytkového prvku. V zásadě jsou zde pohyblivými kusy zařízení jen sedačka a postel.

Všechno ostatní je vestavěno.“ No a s funkčností osvěžila prostor i vzdušnost. Byt se prosvětlil. Poeticky řečeno – naplno se otevřel, a to navzdory své malé ploše. Naopak výška prostoru je velkolepá. Původní architektura totiž zanechala v bytě vysoká okna i vysoké stropy.

Původní charakter přiznává byt na stěnách, oknech, vstupních dveřích… A všimli jste si i takového detailu, jakým je klasický článkový radiátor? Není původní, majitel ho dal vyrobit na míru, ale tato retro a zároveň trendová záležitost dokonale podtrhuje charakter i atmosféru prostoru. Zdroj: Matúš Gondek

Malý byt dnes charakterizuje klidná atmosféra s vyváženou kombinací zelené, bílé a černé a historický odkaz, na který navázal i návrh jeho rekonstrukce. Vždyť touha změnit tento prostor, ale ne prvoplánově, se skloubila právě s důrazem na historii. Harmonii v celém prostoru pomohl architektovi vytvořit i výrazný časový benefit. No a za výběrem pozitivní zelené a jejích odstínů se skrývá osobní zkušenost.

Náš tip

Pokud vám rekonstruovaný prostor nabízí něco původního, přiznejte to. Ani tento byt nezakrývá všechno staré. Cihly odhalené v celém prostoru například v plné kráse ukazují, že se jedná o poctivý cihlový dům. Ani odpadní potrubí zde není všude zakryto. Je viditelné a prochází i nábytkem.

„Byt dostal úplně nové, na míru vytvořené nábytkové jádro – to znamená novou kuchyni, koupelnu a oddělující příčky. Tento celek vznikl vložením vestavěného nábytkového prvku.“

Matúš Gondek, architekt a majitel

FOTOGALERIE

Text: Evka Vašková
Foto: Matúš Gondek