Vyléčený panelákový byt po rekonstrukci

Malá kuchyň, miniaturní koupelna, nevyužitelné chodby – známými chorobami panelákových bytů původně trpěl i tento. Šikovný architekt však naštěstí dokáže najít účinný lék i na nemocnou dispozici.

Mnohá starší sídliště se časem jaksi vyvinula do pohody: stromy odrostly a svým zeleným způsobem humanizovaly okolí, děti si mají kde hrát, přibyly obchody, do centra se člověk dostane docela šikovně. Zkrátka, bydlení na starším sídlišti má své výhody. Jen ty byty! I tento nutně potřeboval zásadní prostorovou reorganizaci a interiérové omlazení. Absolvoval totiž generační výměnu a původní dispozice, působící jako shluk chodeb a nudlí, kterými člověk podél nábytku pomalu ani neprojde, mladým samozřejmě nevyhovovala. Chtělo to však zkušené oko architekta, aby odhalil jeho opravdový potenciál. Ještěže majitel věděl, komu má zavolat – s architektem Tomášem Gunišem se znají už dlouho a dobře si rozumějí po všech stránkách, oblast interiérů nevyjímaje.

Majitelka si nejvíce pochvaluje zvětšení koupelny a kuchyně: „Je to vlastně životní prostor, který člověk potřebuje nejvíce. Teď se sem všechno potřebné pohodlně vejde.“ Barový pult nezabere v úzké místnosti hodně místa a poslouží jako pracovní plocha i ke stolování. FOTO: Dano Veselský

„U příliš jednotného zařízení hrozí, že interiér bude působit nudně, proto je důležité něčím ho zpestřit.“

Výhoda umakartu

Nejvážnějšími nedostatky původní dispozice byly poměrně malá kuchyň a miniaturní koupelna. „Z předsíně se do kuchyně procházelo chodbičkou mezi koupelnou a obývacím pokojem. Není to špatná myšlenka, ale v malém bytě to byl opravdu velký prostorový luxus,“ popisuje původní situaci architekt. Chodbičku tedy zrušili a prostor, který předtím zabírala, nově připadl koupelně. Zároveň tím v kuchyni ubyly jedny dveře, díky čemuž tu zůstalo místo pro delší linku. Jedním šikovným Tomášovým tahem tak mladí majitelé získali koupelnu příjemných rozměrů i komfortní kuchyň.

Díky posuvným dveřím se dá kuchyň s obývacím pokojem nejen pěkně propojit, ale také uzavřít – podle potřeby. Praktické komoře za kuchyní zase vděčí kuchyň i obývák za to, že nejsou přeplněné. FOTO: Dano Veselský

Ačkoliv dnešním trendem jsou otevřené prostory, zde zůstala kuchyň od obývacího pokoje oddělená.

I když umakartové jádro asi málokdo považuje za šťastné řešení, v případě rekonstrukce z gruntu, při níž se mění i dispozice bytu, může být velkou výhodou. „Díky umakartovému jádru tu nebyl problém s rušením či přesouváním příček,“ vysvětluje architekt. Jediným pevným bodem byla stoupačka, na kterou se napojovali s vodou a odpadem z kuchyně, koupelny i WC. V ostatním měli volnou ruku. Veškerý umakart vyhodili, kuchyňskou příčku posunuli o kousek víc do koupelny a koupelnovou asi 20 cm směrem do vstupní chodby, která byla dostatečně široká.

Pro majitele byla asi nejdůležitějším impulsem pro rekonstrukci maličká koupelna. Díky zrušení chodbičky mezi předsíní a kuchyní získala mnohem příjemnější rozměry. FOTO: Dano Veselský	Téměř všechen nábytek byl vyroben na míru. Díky tomu získaly všechny místnosti jednotný styl i barevnost a spolu s jednolitou podlahou vytvářejí harmonický dojem z celého interiéru. Byt tak vypadá větší. FOTO: Dano Veselský

Osvobozující spíž a suverénní kuchyň

Kromě radikálního řezu v umakartovém srdci bytu architekt do rozložení místností nezasahoval – obývací pokoj, kuchyň i ložnice zůstaly na svém místě. Ve dvou ložnicích (jedna už svému účelu slouží, z druhé bude časem dětský pokoj) se dohodli na umístění vestavěných skříní, které vytvořily základ pro budoucí zařizování. Za to, že byt působí prostorně, vděčí mimo jiné i jednomu z šikovných prvků původní dispozice – komoře. Protože je v ní dostatek odkládacího prostoru, a další ještě přibyl ve vestavěných skříních v ložnicích, nemuseli obývací pokoj ani kuchyň příliš zaplnit nábytkem. „Denní prostor se díky tomu dal zařídit zcela jednoduše, takže působí volně a vzdušně. Nábytek je tu spíše kompoziční: skříňka pod televizí, pár polic na knížky a sklo,“ říká architekt Guniš.

„Těší mě, že vidím realizaci, která je provedena přesně podle návrhu. Majitel je navíc stavař a všechno perfektně dotáhl až do detailů. Mnozí investoři totiž při realizaci ještě sami improvizují a výsledek potom bývá všelijaký.“ pochvaluje si spolupráci architekt.

I když umakartové jádro asi málokdo považuje za šťastné řešení, v případě rekonstrukce může být velkou výhodou.

Otevřená neotevřená

Také v kuchyni se s místem pracovalo rozumně – v úzké místnosti se barový pult postaral o prostorově úsporné stolování i příležitostnou pracovní plochu. Ačkoliv dnešním trendem jsou otevřené prostory, zde zůstala kuchyň od obývacího pokoje oddělená. „Všechno má totiž své výhody i nevýhody, každý typ prostoru vyhovuje jiným povahám a jinému životnímu stylu. V otevřeném prostoru může například někomu chybět soukromí,“ vysvětluje architekt. Původní dveře nahradil posuvnými – když se odsunou, pocit propojení těchto dvou místností je opravdu intenzivní.

Nábytek v obývacím pokoji a jídelně pojal architekt minimalisticky a spíše kompozičně. Stěna vytapetovaná spolu s částí stropu se nakonec ukázala jako dobrý tah. FOTO: Dano Veselský	Aby střídmý moderní interiér nepůsobil nudně, je dobré ho barevně oživit doplňky. I zdánlivé maličkosti dokážou dodat interiéru důležitý dojem zabydlenosti. FOTO: Dano Veselský

Odvaha se vyplatila

Dveře původně zabíraly v malých místnostech příliš místa, architekt je proto nahradil posuvnými. Ty se v obývacím pokoji zasouvají za sádrokartonovou stěnu, která vytvořila pozadí pro televizi a nízkou skříňku. Tomáš Guniš tuto část stěny ještě zvýraznil tapetou a předsazenou konstrukci protáhl až ke stropu. Dnes už v interiérech poměrně běžný (ale stále působivý) oživující prvek – stěna zdůrazněná zajímavou tapetou, tak získal na originalitě a prostor panelákového obývacího pokoje příjemně ozvláštnil. „Dost dlouho jsem tento záměr zvažoval,“ přiznává architekt. Věděl, že celá předsazená konstrukce musí mít jednotnou povrchovou úpravu, ale trochu se obával, jestli nebude tmavý strop působit příliš tíživě. Naštěstí se jeho obavy nenaplnily.

„Zatím jsem se tady nestihla moc realizovat,“ říká mladá majitelka, mimochodem autorka veselých obrázků nad sedačkou. „Nějaké drobnosti sem určitě ještě přibydou.“ FOTO: Dano Veselský

Ticho a světlo

I když v poměrně nízkých panelákových místnostech nebývá mnoho místa na zavěšené podhledy, sem se přece jen nakonec vešly. A pomohly. Sádrokarton zakryl nerovnosti původního panelového stropu a skryl elektrické rozvody. Nad ním je vrstva minerální vlny, která v tomto případě posloužila jako účinná zvuková izolace. „Sousedka nad námi má dlažbu bez krokové izolace, což bylo předtím dost slyšet. Teď už je tu ticho. Funguje to úplně bezvadně,“ pochvaluje si mladý pár.
Další vychytávkou je světlík nad kuchyňskou linkou, který pod stromem ukončil novou příčku mezi kuchyní a koupelnou. „Je to opravdu praktická věc. V koupelně díky tomu není potřeba přes den vůbec svítit. Mě samotného by to ale určitě nenapadlo,“ chválí práci kamaráda architekta majitel.

Panelákový byt zrekonstruovali od základu a od jádra – to umakartové vyhodili, vyzdili nové příčky, udělali nové omítky, rozvody elektřiny i vody, vyměnili okna, dveře, podlahy. Všechno podstatné je tu nové.FOTO: Dano Veselský

Minimalismus s lidskou tváří

Veškerý nábytek byl vyroben na míru a ve všech místnostech byly použity stejné materiály: lesklý bílý lak a matná dýha v kombinaci s mléčným sklem. „Především malým bytům tato jednotnost prospěje. Člověk má totiž z různých místností tentýž pocit, jako by se stále pohyboval v jednom velkém prostoru, jen trochu členitějším,“ objasňuje architekt svůj záměr. „U příliš jednotného zařízení ale hrozí, že interiér bude působit nudně, proto je důležité něčím ho zpestřit,“ dodává. Jednoduchý základ obývacího pokoje zde oživily barevné doplňky – převážně ve svěží zelené, se kterou kontrastuje pár fialových kousků. Zatímco základní tón zařízení bytu udávali muži – majitel a architekt, doplňky už byly zcela pod taktovkou majitelky. Obrázky nad sedačkou dokonce sama namalovala. „Byl to takový pokus,“ směje se mladá žena, povoláním ekonomka. „Chtěla jsem si to tu tak trochu přiblížit a rozveselit. Jako malá jsem chodila do umělecké školy a zřejmě ve mně ještě něco zůstalo.“ 

Vizitka architekta
Ing. arch. Tomáš Guniš
Narodil se v roce 1977, Fakultu architektury STU v Bratislavě ukončil v roce 2002. Svým způsobem pokračuje v linii několika generací truhlářů – láká ho práce se dřevem jak v interiéru, tak v konstrukci domů. Projektuje hlavně nízkoenergetické domy a jeho srdeční záležitostí jsou dřevostavby.
www.archisystems.sk

TEXT: Erika Kuhnová
FOTO: Dano Veselský
ODPOVĚDNÁ REDAKTORKA: Dominika Záveská
ZDROJ: časopis HOME, JAGA MEDIA, s.r.o.