Montovaný dům nedaleko slovenských hranic

Dřív než majitelé nízkoenergetického montovaného domu začali stavět, do detailů všechno promysleli. A vyplatilo se. Stavba i zařizování jely jako po másle a známé „dvakrát měř, jednou řež“ se osvědčilo na celé čáře. Dostatek informací, a tím pádem správná rozhodnutí rodině zabezpečila stavění bez stresu a s radostí. I když je na závěr zaskočila nemalá výška nákladů na úpravu okolí, nelitují žádných peněz zaplacených navíc. A to původně vůbec nechtěli jít bydlet do domu…

Upřímně se přiznám, že spokojenost a nadšení, s jakým slovenský majitel nevelkého domku v Rakousku nedaleko hranic mluvil o stavění a bydlení ve vlastním domě, bylo velmi nakažlivé. Pozvání k návštěvě, které jsme do redakce dostali, se též nedalo odmítnout. Nejen kvůli obsahu a kultivovanému projevu, ale tak trochu i ze samolibosti, protože k bydlení v nízkoenergetickém montovaném domě přivedl majitele, jak tvrdí, právě náš časopis. Vydání z roku 2007, v němž našel dům svých snů, má stále uložené a hrdě nám ho ukázal.

Podmínkou pro výběr pozemku byla jeho orientace na jih a snem majitele byla rohová parcela. Mezi sousedy byl první, kdo si v této čtvrti vybíral místo budoucího domova. Myslí si, že dům na rohu ulice lépe vynikne a navíc mu zabezpečí dostatečný odstup od sousedních staveb. Také proto ten svůj situoval ze severní strany na přípustnou hranici stavby na pozemku, což je tři metry od ulice. „Ze západní strany (na obr. vpravo) bude nejbližší dům stát až za cestou. Dostatečný odstup máme i z jižní strany, tedy tam, kde je zahrada,“ říká.

Drahé byty, rychlé rozhodnutí
„Nikdy jsem nechtěl dům, jsem vysloveně bytový městský člověk,“ začal své vyprávění usměvavý mladý muž, který pochází z okrajové části slovenského hlavního města, kde měl lesy doslova za zády. S manželkou sdílejí vášeň pro sport i přírodu a rozhodování o novém domově přišlo na řadu v době, kdy uvažovali o založení rodiny. „Impulsem bylo, že nám začali stavět rovnou pod nosem. Věděli jsme, že jestli chceme děti, musíme si zabezpečit jiné bydlení. Problémem však byly ceny a lokalita. Nechtěli jsme jít bydlet na vesnici, ani do satelitu, a ceny bytů v Bratislavě se nám zdály příliš vysoké. O tom, že budu mít dům, a navíc v jiné zemi, se mi tehdy ani nesnilo.“

Definitivní rozhodnutí o místě pro nový domov padlo při zohlednění cen pozemků na Slovensku a v rakouském pohraničí – zde byly o více než dvě třetiny nižší. „Oba sice máme práci v Bratislavě, i když manželka je nyní na rodičovské dovolené, ale musím říci, že mně trvá cesta do práce dokonce kratší dobu než předtím. Je to neuvěřitelné, když si uvědomím, že žiji v jiném státě. Vlastně jsem se přistěhoval blíže k centru, klame jen pole mezi námi.

Situace se nám tedy jen zlepšila,“ říká s úsměvem. Čerstvé pečivo si ráno koupí v nedalekém obchůdku a velké nákupy obstarávají jako dosud v Bratislavě. Když manželé objevili vesnici nedaleko hranic a rozhodli se koupit zde pozemek, na výběr měli parcely na jejím okraji nebo uprostřed. Přihlížejíce ke svému městskému způsobu života si zvolili pozemek v centru dění. „Obchod máme vzdálen dvě stě a mateřskou školu padesát metrů. Je to sice rakouská školka, ale děti tady učí i ve slovenštině. Sousedy máme Slováky, takže jaké zahraničí?“ konstatuje dnes už otec dvou roztomilých slečen, čtyřleté a dvouměsíční.

Dominantním prvkem stropu obývacího pokoje je lakovaná dřevotřísková deska. Majiteli se líbí myšlenka „přiznaných“ materiálů jako pohledový beton či syrová cihla. Obklady z tzv. OSB desek původně chtěl použít i v exteriéru, ale kvůli povětrnostním podmínkám by neměly dlouhou životnost.

„Slyšel jsem mnoho názorů, že montovaný dům nemá dostatečně pevnou konstrukci na uchycení nábytku a jiných věcí do stěny. Zpevnění stěn na více namáhaných místech přitom není žádnou technickou senzací. Nám tu visí stopadesátikilogramový krb, montovaný dům mě v ničem neomezil,“ konstatuje investor. Použili jednoduchou konstrukci z dřevěných hranolů, která je ve stěně zapuštěna v instalační úrovni. Povrch tvoří zpevněné sádrokartonové protipožární desky. Stejně jsou upevněna umyvadla i toalety a bidet se samonosnou ocelovou konstrukcí Geberit. Také proto majitel oceňuje služby architekta, který dům vytvořil „zevnitř ven“. „Předem jsem věděl, jaká bude sedačka, krb a jaký bude prostor potřebný mezi nimi. Architekt tomu přizpůsobil šířku obývacího pokoje. Není to vidět na první pohled, ale právě proto si nejvíce cením přidané hodnoty práce architekta.“

Zvítězily rovné stěny, záruka a přístup
K myšlence na montovaný dům ho přivedly informace z našeho časopisu. V neprospěch zděné stavby hovořily v jeho případě rychlost výstavby a přesnost konstrukcí. „Dnes už vím, že ani nejlepší zedník neudělá perfektně rovné stěny a příčky, aby se mohl bez jakýchkoli problémů osadit nábytek a jiné interiérové vybavení. Z fabriky sem přivezli celé stěny i se vsazenými okny, proto montovaný dům.“ Ten má dřevěnou sendvičovou konstrukci, tloušťka obvodových stěn dosahuje 412 milimetrů. Nechali si ho postavit na klíč rakouskou dodavatelskou firmou, což bylo podle majitele navzdory vyšší ceně další dobré rozhodnutí. Najmout si firmu, která se výstavbou montovaných domů na klíč zabývá, jim ušetřilo plno starostí i času. Rozhodujícím hlediskem byla při výběru schopnost přizpůsobit se individuálnímu návrhu architekta, přesnost, rychlost a kvalita výstavby, časový management subdodavatelských firem, jakož i garance ceny během výstavby a záruky na dílo. I když investor (jak říká) nechce slovenským stavebním firmám křivdit, v jejich neprospěch bohužel mluvily nabízené záruky; pro výběr rakouské firmy zase především profesionální a zodpovědný přístup.

Za dvojicí posuvných dveří u severní strany kuchyně se nachází spíž a technická místnost.

„Ačkoli cena byla o něco vyšší, ani vteřinu jsem nelitoval, že jsem zaplatil více. Zohlednil jsem také zkušenosti svých známých. Rozdíl jsem pocítil už při jednání se zástupcem stavební firmy. Jeho přístup byl lidově řečeno někde úplně jinde, než jsme bohužel u nás zvyklí. Standardní záruka na dílo je dva roky, tak jako u nás, ale morální garance firmy, která působí více než 20 let na trhu a staví stovky domů ročně, byla prvořadá. Majitel firmy, jenž je ředitelem Celoevropského svazu montovaných domů, bere svou zodpovědnost opravdu vážně a nemá zájem ‘špinit‘ si jméno kvůli jakémukoliv technickému nedostatku.“

Na montáž skleněné příčky vzpomíná majitel s velkým respektem. Při osazování totiž jedna ze skleněných desek spadla. Z přízemí vyvezli čtyři kolečka skla a úlomky nacházeli po celém domě.

I mistr tesař se však někdy utne a majitelé po krátké době přišli na to, že mají opačně zapojený přívod teplé a studené vody. Nejdříve se zdálo, že problémem jsou nesprávně připojené baterie, nakonec se ukázalo, že chyba je až na patě domu. „V průběhu 24 hodin tu byl instalatér, několikrát se slušně omluvil a do dvou dnů byla situace vyřešena bez výmluv a jediného slova, že to nejde. Neumím to nazvat jinak než úžasné. Řešili bez mrknutí oka všechny moje požadavky i během výstavby, zkrátka žádný problém. Když jsem to vykládal mým vystresovaným kamarádům, kteří stavěli na Slovensku, ti jen kroutili hlavou. Musím říci, že za ty peníze navíc to zkrátka stálo, je to něco podobného, jako když si koupíte Mercedes.“

Dominantou kuchyně je dřevěný pult, v jedné části snížený na výšku jídelního stolu. Jeho součástí je i varná deska. Digestoř jim nechybí. „Nechtěl jsem ji ani z estetického hlediska a navíc nevaříme smažená jídla, ani nic podobného, takže kuchyň při vaření bez problémů odvětrá vzduchotechnika.

S týmž přístupem se v Rakousku setkává na každém kroku. „Platí tu striktní pravidla pro všechny. Je jedno, jestli máte peníze nebo jste starostův kamarád. Zákon tu platí pro všechny stejně. Na jedné straně je zde malá byrokracie, stavební povolení máte vyřízeno okamžitě, na druhé straně musíte bez výjimky dodržet všechny normy. Když při kontrole projektu domu naměřili o deset centimetrů vyšší atiku, stavební firma ji musela snížit. U nás jsme zvyklí, že se dá všechno vyřídit, tady ne. Je to pro mne úžasné poznání.“

Pracovní stoly zatím slouží rodičům, později budou místem pro domácí úkoly dětí. Z dětského pokoje tak zůstane velká herna a místo na spaní.

Architekt dům navrhl tak, že v něm nejsou chodby. V centrální části poschodí umístil pracovní stoly, knihovnu i místo na spaní pro případné hosty. „Pevným mantinelem, který jsem dal architektovi, byly metry čtvereční. Chtěl jsem sto padesát, ani o milimetr více, protože si myslím, že normální rodině to bohatě stačí. Ačkoliv původní návrh počítal s větší rozlohou, architekt musel zmenšovat.“

Protože manželé chtěli stavět dům podle návrhu architekta, mnoho firem, dodávajících domy na klíč, vypadlo z jejich výběru kvůli nedostatku flexibility v přizpůsobení se jejich individuálním požadavkům. Většina totiž staví podle vlastních katalogových projektů.

Pasivní dům se jim zdál zbytečný
Oslovit architekta bylo podle majitele též dobrým rozhodnutím. Spokojený je i s jeho výběrem. „Víte, lidé často stavějí dům a potom přemýšlejí, co bude uvnitř. Pan Loskot ze studia at26 to udělal naopak. Zařídil vnitřek a potom interiér ‚obalil‘, takže mě při zařizování nemělo co překvapit. Předem jsem věděl, jakou budu mít sedačku, jaký krb a podobně.“ Protože vybudování hrubé stavby trvalo dva měsíce, majitelé některé vybavení interiéru objednávali ještě dřív, než se začalo stavět. „Výhodou bylo, že jsme měli peníze hned k dispozici díky financování prostřednictvím hypotéky. I když musím přiznat, že jsem se ‚sekl‘ v odhadovaných nákladech. U domu jsem se od prvního plánu až po nastěhování odchýlil od rozpočtu o 5 % z plánovaných nákladů. Při úpravě okolí to bylo mnohem více. To byla jediná věc, která mě zaskočila. Také proto jsme zahradu dokončili teprve minulý týden, tedy po dvou letech od nastěhování,“ přiznává.

Koupelnu bez velké vany si majitelé neumí představit. Sprchu mají v přízemí.

Majitelé původně přemýšleli o stavbě pasivního domu, ale nakonec se z několika důvodů rozhodli pro velmi dobrý nízkoenergetický. Chtěli totiž krb a dlažbu, od níž se odvíjel požadavek na podlahové vytápění. Považovali tedy za zbytečné investovat do vysokého stupně zateplení, když i tak chtěli topit. Při pravidelném používání topení by totiž pasivní dům ztratil opodstatnění. „Myšlenka pasivního domu, který nemá téměř žádné tepelné ztráty a takříkajíc vytopí sám sebe, je fajn, ale kdybychom neměli podlahové topení, měli bychom sice teplý vzduch, avšak pocitově vždy chladnou podlahu. Podlahové vytápění jsem chtěl jednak kvůli dětem, ale i kvůli vlastnímu pocitu,“ vysvětluje svoje rozhodnutí. Takže vsadil na o něco menší tloušťku zateplení a po dvou letech dennodenního užívání rodina zjistila, že dům, který sice těsně nedosahuje parametrů pasivní stavby, má však zachovány její důležité atributy jako důkladné zateplení a utěsnění či umístění oken na jižní a jejich absence na severní straně, jim v této podobě úplně vyhovuje.

Ložnici rodičů zařídili jednoduše a účelně. Za zrcadly se nachází vchod do šatny, která pomáhá odhlučnění a spícího tak neruší zvuky ze sousední koupelny. Zajímavým prvkem je světelný panel za záhlavím, který je hlavním zdrojem světla v místnosti. Osvětlení v domě navrhl architekt. Jeho práci majitelé oceňují především v detailech, jako je promyšlený nábytek v poschodí, šatny nebo hliníkové lišty místo soklů. „Levná a pěkná ‚vychytávka‘,“ konstatuje majitel.	Dům je vybaven nuceným větráním s rekuperací a čtyřicetimetrovým zemním výměníkem, který slouží k přirozenému předehřívání či ochlazování vzduchu před vstupem do systému. Snižují se tím náklady na úpravu teploty vzduchu přiváděného do interiéru. Nasávací element výměníku je umístěn ve východní části zahrady. Vzduch se přivádí do obytných místností a odvádí se z prostoru kuchyně a hygienických zařízení.	Pozemek je mírně svahovitý. Majitel se rozhodl ušetřit na odvozu a využít zeminu vykopanou ze základů na vytvoření úrovňového „schodu“ na pozemku. Toužil po gabionech a chtěl, aby byl schod viditelný i z interiéru. Šestiarový pozemek chtěl využít na maximum, dům proto stojí na jeho okraji, aby zůstalo co nejvíce místa pro travnatou plochu.

„Například když sem v zimě přijde na návštěvu pět kamarádů, najednou je tu zdroj tepla s výkonem 500 kWh (pozn. redakce: jeden člověk vyzařuje teplo asi 100 kWh) a po půl hodině musím otevírat okna, nepomůže ani rekuperace. A to nemám pasivní dům. Při každé návštěvě a změně počtu lidí jsou tu velké, skoro okamžité výkyvy teploty. Taktéž když v zimě zatopíme v krbu, ačkoli je určen pro nízkoenergetické domy a má nízký výkon, hned je tu doslova sauna, stačí přiložit jedno polínko. Takže i zkušenosti mi potvrdily, že udělat takový kompromis byla dobrá volba.“ Projektovaná roční spotřeba domu na vytápění je 24 kWh/m² a pro úplnost dodejme, že za nízkoenergetické se považují domy se spotřebou 15 až 50 kWh/m² za rok a energeticky pasivní domy mají spotřebu 5 až 15 kWh/m² za rok.

Teplem je dům zásobován dálkovými rozvody z centrální teplárny na biomasu, která se nachází nedaleko obce. Topení tak majitele sice vychází o něco dráž než u vlastního zdroje tepla, ale pan domácí si pochvaluje provoz bez starostí a fakt, že dům nepotřebuje velký prostor pro technické zázemí. Čerstvý vzduch zabezpečuje vzduchotechnika s rekuperační jednotkou a zemním výměníkem. Ačkoli na nucené větrání majitelé nedají dopustit, neodolají ani přílivu čerstvého vzduchu otevřeným oknem. Díky automatické výměně vzduchu v domě větrat nemusí, ale když chtějí, tak mohou. K tomu jim stačí jedno otevíravé okno v každé místnosti, takže ušetřili při jejich obstarávání. „Samozřejmě že neotevíráme okna v zimě, když mrzne, ani v létě, když je venku čtyřicet stupňů. Takový systém větrání pro mě představuje obrovský komfort, nemluvě o kvalitě vzduchu, absenci vlhkosti a plísní. Stejně jako bych si nikdy nekoupil auto bez klimatizace, nechtěl bych už nikdy bydlet v domě bez nuceného větrání.“