Dřevostavba ve Frýdštejně v nízkoenergertickém standardu budí obdiv

08. 08. 2016

Dětství prožité v domě se zahradou a také dva roky strávené v centru Barcelony v bytě o rozloze 25 m² zformovalo představu manželů Hilpertových o tom, jak chtějí se svou rodinou žít. Touha po volnosti a prostoru je patrná v celém domě a lze ji vyčíst i z místa, které si pro své bydlení vybrali.

Často se stává, že lidé podcení výběr pozemku. Během stavby svého vysněného domu pak musí řešit zdlouhavé tahanice s úřady, například o vedení vysokého napětí, kanalizaci nebo třeba sklon střechy. S trochou smůly se také může stát, že za pár let místo na krásnou okolní krajinu koukají do oken svým novým sousedům. Architekt Martin Hilpert si dal při výběru pozemku pro svůj rodinný dům velmi záležet. Ve Frýdštejně na Liberecku si vyhlédl parcelu, kde má díky nezastavitelnosti okolních luk zajištěný ničím nerušený výhled do přírody a o pár metrů se vyhnul svazujícím stavebním nařízením, která platí v CHKO Český Ráj.

Směrem k silnici nemá dřevostavba téměř žádná okna. O to více je prosklena jižní fasáda, která zajišťuje nádherný výhled do krajiny a velké tepelné zisky. foto: Štěpán Vrzala

Idylka v podhradí? Nežijeme v pohádce

Místo se rodině zalíbilo na první pohled. Z Frýdštejna je to kousek do Jablonce, Turnova i do Liberce, kde má architekt a majitel v jedné osobě svou kancelář. „Líbila se nám i poloha pozemku v obci. Prakticky sousedíme s místním hradem a máme nádherný výhled,“ vysvětluje Martin Hilpert. Jen přemluvit původního majitele, aby jim pozemek prodal, mu dalo zabrat.

Přečtěte si také:

Starou chatu není nutné hned bourat! Fascinující přístavba plní všechna přání majitelů

Zimní zahrada je praktickým napůl venkovním prostorem, který se mimo jiné umí proměnit v příjemné místo pro posezení s přáteli. foto: Štěpán Vrzala

Bezproblémové realizaci však nepřála ani všudypřítomná byrokracie. „Chtěli jsme mít vlastní studnu. Ukázalo se ale, že vrt by musel být velmi hluboký a náklady by byly obrovské. Rozhodli jsme se tedy pro připojení na místní vodovodní síť. Přestože vodovod vede hned pod silnicí, se kterou sousedíme, nebylo prý možné vyřešit situaci běžnou přípojkou, ale bylo nutné zbudovat kus vodovodu. Zdánlivá maličkost, ale nakonec z toho bylo půl roku intenzivního běhání po úřadech, dva tlusté šanony papírů a zdržení stavby. Vše korunoval telefonát od správce vodovodu, že ztratili veškerou naši dokumentaci a zda bych jim ji mohl nakopírovat,“ vypráví majitel svou špatnou zkušenost.

Na první pohled malá kuchyň je díky svému umístění a průchodnosti velmi praktická. foto: Štěpán Vrzala

foto: Štěpán Vrzala

Po svém, a přesto nízkoenergeticky

Dům rodiny Hilpertových je dřevostavba s klasickou rámovou konstrukcí two by four a difuzně otevřenou skladbou. Velmi sympatické je dosažení nízkoenergetického standardu budovy i bez nutnosti instalace složitých technologií. V domě není automatické větrání, neprobíhá zde rekuperace tepla, ani zde neuklidíte centrálním vysavačem. Na maximum se však využívají pasivní tepelné zisky, například díky velkým oknům na jižní fasádě sluníčko vyhřeje interiér i při minusových teplotách, a to bez obav o vysoké tepelné ztráty právě okny, na kterých se záměrně výrazněji nešetřilo.

V létě pak termoregulační funkci přebírají nezbytné předokenní žaluzie. „Rozhodně nepohrdám moderními technologiemi, běžně je ve svých projektech využívám. Nehodí se však pro každého, stejně jako dřevostavba určitě není univerzálním řešením“, vysvětluje architekt a majitel domu v jednom. Přece jen jde o venkovský dům a snaha o minimální závislost na elektřině se zdá být velmi logická.

Hlavní obytný prostor je díky otevření přes dvě patra velmi vzdušný a prostorný. foto: Štěpán Vrzala

Prostor zdobí závěsná svítidla Norm 69, která si musíte sami poskládat z šedesáti devíti kusů. Na to si raději rezervujte celý večer. foto: Štěpán Vrzala

Dům je vytápěn plynovým kondenzačním kotlem a měsíční účet za plyn pro vytápění a ohřev vody je u Hilpertových méně než tisíc korun. Navíc ohřev vody budou do budoucna obstarávat solární panely. Rodina také ráda topí v krbu, který díky důmyslnému vedení rozvodů ohřátého vzduchu prohřívá galerii obývacího pokoje i zimní zahradu. Galerie je železobetonová, takže velmi dobře akumuluje teplo a navíc zpevňuje celou dřevostavbu.

Přečtěte si také:

Mozaika místností, teras a jejich střech: Moderní střešní dům nabízí zážitek ze světla

Dřevěný můstek propojuje ložnice s hlavním obytným prostorem. foto: Štěpán Vrzala

Pochvala potěší, ale vlastní spokojenost je nadevše

Dům je v polovině rozdělen zimní zahradou, která vyřešila častý problém dřevostaveb, a tím je hluk. Tvoří předěl mezi obývacím pokojem a ložnicemi, takže děti mohou v klidu spát, zatímco rodiče mají návštěvu. „Zimní zahrada je důležitým prostorem sama o sobě. Je to napůl venkovní prostor, který je velmi praktický pro venkovská stavení, ale dnes se na něj často zapomíná. Krom toho se tu příjemně sedí po večerech s přáteli, když už je venku moc chladno. Čas od času zde také jednáme s oficiálními návštěvami, když je nechceme brát do obýváku,“ popisuje Martin Hilpert.

Železobetonová galerie slouží především jako pracovna. foto: Štěpán Vrzala

Přestože by majitelé některé detaily řešili jinak, vládne u nich naprostá spokojenost s novým domem. To, že se jim povedl, potvrzují i sousedé, kteří si dům oblíbili, ačkoli jej někteří z počátku považovali za kostel nebo stodolu. V letní turistické sezóně se poměrně často u Hilpertových zastaví kolemjdoucí přeptat se na nějaký aspekt stavby, vzít si kontakt na architekta nebo jen dům pochválit.