Exkluzivní dům uprostřed lesů Long Islandu

Bílý dům geometrických tvarů stojí v lokalitě Sagaponac, v jednom z nejexkluzivnějších koutů USA. Oblast Hamptons se rozprostírá mezi lesy, loukami a plážemi na východním cípu, přesněji v jižní části rozvidlení ostrova Long Island.

Celá oblast Hamptons mezi městem Southhampton a městečkem East Hampton je poseta milionářskými rezidencemi. Jsou mezi nimi i takové, které stály přes deset miliónů dolarů. Několik z nich má více než pětadvacetihektarové pozemky a figurují mezi nejdražšími na světě, jako například rezidence nazvaná podle třech rybníků Three Ponds. Momentálně nejdražší domy v USA jsou právě v Sagaponacu – jejich průměrná cena je 2,8 miliónu dolarů.

Ambiciózní projekt mezinárodně úspěšného newyorského ateliéru sester iránského původu Gisue a Mojgan Haririových je však mimořádný nejen polohou, ale především formou. V širokém okolí totiž převažují konzervativní historizující stavby. A není to jediná zvláštnost související s domem. Je první realizací z projektu čtyřiatřiceti sídel od předních světových architektů, jejichž seznam investorovi vypracovala žijící legenda, architekt Richard Meier. Rozsah projektu a také ne zrovna nejatraktivnější místo – u plotu letiště a kousek od železniční trati – už byly dány. Investor jednoduše koupil jednu z největších nezastavěných ploch v celém Hamptons. Bohužel, na sever od rychlostní silnice Montauk, která tvoří jakousi psychologickou hranici. Nejnákladnější sagaponacské rezidence jsou kilometr dva odsud, u atlantických pláží na opačné straně ostrova. Právě tam prodala asi před rokem víkendovou rezidenci za téměř dvojnásobek ceny domu Haririových snad nejprominentnější obyvatelka Caroline Bouvier Kennedy Schlossbergová, jediný žijící potomek Johna F. Kennedyho.

Rozhodlo feng-šuej

Manželský pár, který dům koupil, nadchl nejen dům samotný, ale i myšlenka zformulovaná samotným majitelem „žít v galerii pod holým nebem, v níž jsou místo plastik domy“. S rozhodnutím koupit či nekoupit počkali, než dům prozkoumal a doporučil světoznámý specialista na feng-šuej Alex Stark. Bydlí zde už dva a půl roku – v tichu, uprostřed hustého lesa, který přetíná jen úzká cesta. Na vedlejších parcelách, kde mají stát vily od Zahy Hadid a nedávno zesnulého klasika světové architektury Philipa Johnsona, se zatím nic nehýbe.

Od ulice, ze severozápadní strany, vypadá dům nejjednodušeji. Hladký obdélník s velkým okenním otvorem ve středu do puntíku splňuje charakteristiku autorek, že postavily minimalistickou stavbu na pódiu. Jako by vznášející se nad zemí dodržuje přísnou linii vodní hladiny bez ohledu na nerovnosti terénu. Celek vzbuzuje dojem precizního vyvážení a nestejně dlouhé, ničím nepodepřené přesahy obou konců působí velmi dynamicky.

Dům je k cestě otočen kratším ze dvou kolmo uspořádaných bloků, které jsou spojeny jakýmsi krčkem – nižším vstupním prostorem. Protože stavba jako by balancovala na pódiu, musíme ke vchodu vystoupat po pohodlné rampě. Architektky mají pro tuto volbu logické vysvětlení: projektovaly pro developera a nemohly vědět, zda budou majitelé v nejlepších letech, nebo v pokročilém věku. Rampa vede podél severovýchodní stěny domu až za úroveň předního křídla a ústí na podestu překrytou betonovou deskou. Stříška se zařezává do mohutného pylonu, který vyvažuje horizontální linie domu a zároveň zviditelňuje ohnisko oblouku, který opisuje cesta do garáže. V suterénu kromě běžných prostor překvapí místnost s domácím kinem.

Žonglování s trojkou
Dvě křídla ohraničují a chrání jižně orientovaný exteriérový prostor domu určený k nejrůznějším aktivitám. „Je to odsud daleko na pláže, tak jsme si vytvořili vlastní,“ naráží starší ze sester Gisue Haririová na starou hamptonskou tradici uspořádávat společenské akce u vody. A majitelé ji zřejmě budou využívat často – oba jsou členy mnohých nadací a paní domu – psychoterapeutka, autorka bestsellerů a známá tvář z televizních talkshow – má široký okruh známých. Terasa s bazénem je přístupná ze všech částí domu a skrze okno a obývací pokoj je podobně jako pláž na očích i náhodným kolemjdoucím. Je obložena tureckým travertinem a dřevem severoamerické túje řasnaté, které bylo po jistou dobu ponecháno pod holým nebem, aby získalo přirozený nekontrastní šedivý odstín.

Z prostoru mezi křídly domu se už exteriér nezdá takový jednoduchý. Klíčem ke kompozici je číslo tři – je založena na trojicích prvků. Dům je složen celkem ze tří částí: dvou masivních hladkých bloků, které spojuje odlehčená zasklená část se stříškou překrývající terasu. Terasa má tři úrovně: nejvyšší podesta je po odsunutí téměř dva a půl metru širokých skleněných stěn v podstatě rozšířením interiéru. Tato souvislá plocha chráněná překrytím spojuje všechny společenské prostory, takže i za deště se tu může uskutečnit koktail párty. K pohodlnému sestoupení na střední úroveň terasy slouží – jistě že ne náhodou – právě tři kamenné bloky rozmístěné po obvodu. Na třetí, nejnižší úrovni přímo u bazénu, je poslední ze tří odpočívadel. Samozřejmě se na ně sestupuje po třech schodech. 

Barevné kapky na bílém základě
Vstupní hala domu je křižovatkou – můžete odbočit buď do společenské části v předním severozápadním křídle s průčelím orientovaným do ulice, nebo do soukromé zóny v křídle orientovaném do hloubky parcely.

Místnosti ve společenské části plynule navazují ve stylu loftu a velká zasklení celou svou výškou a šířkou spojují interiéry s exteriérem. Funkční propojení podpořily architektky i barevností a umístěním nábytku. Nábytek od Ligne Roset v pastelových barvách a několik monochromatických stěn vytvářejí akcenty, které jsou komponovány i pro pohledy zvenčí. V kuchyni od italské firmy Snaidero se odráží barevné ladění exteriéru – živičné pracovní plochy, lesknoucí se nerez, masivní javorová deska na kuchyňském ostrově a podlaha z ipe. Dokonce v obložení z pískovaného skla lze vidět narážku na barvu vody v bazénu.

Na konci kratšího křídla je za stěnou s krbem velká koupelna rozdělená na zóny pro pána a paní domu. Do hlavní ložnice za ní neproniká případná vřava velkého domu. Klidová zóna je i na konci delšího křídla. Jsou tu dvě ložnice s výhledem na tenisový kurt, za nímž je poměrně dlouhý úsek lesa – parcela je úzká, ale rozlohou patří k největším v areálu. Mezi těmito místnostmi s vlastní předsíní a ložnicí pro hosty hned vedle haly je příjemný prostor, jakási zapuštěná veranda ukrytá ve stínu a otočená k bazénu. Uklidňující atmosféru v ní vystihuje stěna pistáciové barvy, kterou sestry rády používají, sladěná s barvou vody v bazénu. V pohodlném ratanovém křesle se tu dá v tichu číst nebo nechat myšlenky jen tak volně bloudit při pohledu na bílo-modrou miniaturu zdejších dokonalých atlantických pláží.

TEXT: Karol Klanic
FOTO: Hariri & Hariri – Architecture, Paul Warchol
ZDROJ: HOME

Komentovat