Žít pod lesem a pít kávu na terase. Jediná představa, kterou majitelka o novém domově měla
Stojí na kopci úplně sám. Z verandy je vidět jen střechy okolních domů a monumentální kopce, které ho chrání.
Na začátku hledání neměla Anita jasnou představu o svém novém domově. Hledala spíše životní styl, který by jí více vyhovoval. „Celé to bylo víceméně intuitivní, a když se na tom podívám s odstupem času, možná až naivní,“ zamyslela se Anita, majitelka ubytovacího domku Štiavnica mountains, jejíž záměrem nebyl útěk z města ani dokazování si soběstačnosti či odstřihnutí se od systému.
Vedla ji touha žít klidný život s co největším souladem s přírodou. „Když mě sem realitní makléř přivedl, věděla jsem, že toto je to místo, ten dům. Úplně si pamatuju ten pocit, který mnou prošel. A tak jsem sbalila kufry a zamířila z hlavního města na venkov.“
Interiér plný vůní
Novostavbu architekt projektoval na míru a s citem. Dokonale ji osadil do zdejší přírody s přihlédnutím k členitosti terénu. Nachází se v chráněné krajinné oblasti na úpatí Štiavnických vrchů, přímo ve vesnici Uhliská.
„Tím, že je všechno kromě nosné konstrukce ze dřeva, každý krok tu trochu slyšet. Takže i když je někdo zavřený ve svém pokoji, ať chce, nebo ne, ví o pohybu ostatních, takže v podstatě je rodina pohromadě a žije to tu,“ usmívá se majitelka, která je velmi intuitivní a vnímavá.
Věnuje se sušení bylin (celý interiér během naší návštěvy voněl sušenou levandulí), tvorbě mandal, vedení tematických kurzů a teambuildingů. K umocnění atmosféry a propojení interiéru s exteriérem přispívá i 35arová rozlehlá divoká zahrada, do které majitelka nezasahuje, ale pečlivě ji udržuje.
Do Bratislavy jen za lidmi
„Tím, že už jsem se mnohokrát stěhovala a hodně cestovala, pochopila jsem, že domov si nosím v sobě. Dostala jsem asi dar od Boha cítit se doma a vytvořit si domov, kamkoliv mě život zavane. A tak jsem dnes zde,“ říká majitelka, která nám však šeptem prozradila, že svůj původní byt v Bratislavě si přece jen nechala.
„Vracím se tam, když potřebuju vidět lidi. Protože zde je i celé týdny nevidím, když nechci a nesejdu do vesnice. Zajít si s kamarádkami do kavárny, užít si wellness či kulturu, je skvělé, ale můj opravdový domov je tady. Zde cítím, že toto jsem já.“
Zbytečnosti nemají místo
Základ je pro Anitu nezaplavit prostor zbytečnostmi, na které jen sedá prach. Zároveň však nevtíravými maličkostmi vytvořit teplo domova. Velmi tomu v úvodu pomohl i omezený rozpočet, který jí po koupi domu zůstal.
„To mě donutilo využít svoji vlastní kreativitu. A tak jsem začala recyklovat staré kusy nábytku, doslovně někdy vyhozeného na smetišti, a vdechla mu novou duši přesně podle svého vkusu. To se zároveň stalo i mojí vášní. A tak ruku v ruce šla funkčnost a originální design. Osobně miluju dotek dřeva – masivu, stále v něm cítím život, a tak to mám se všemi přírodními materiály, které jsem tu v různých strukturách využila. Sahám po nich úplně intuitivně. Žít v prostoru, kde základ tvoří přírodní materiály, je pro mne nejpřirozenější podstatou.“
Přizpůsobení
Žebřík v přestrojení hravě dokáže zastoupit i polici na knihy a dekorace. Stačí, když žebřík namalujete barvou podle svých představ a na jednotlivé stupínky připevníte desky. Nenáročné, ale vysoce efektní!
Miluju, když mám vygruntovaný a vyvoněný dům. Zapálím si svíčky, v kamnech praská oheň. Takto dokážu v síti prosedět v úplné tichosti i celé hodiny a užívat si pocit domova“ majitelka
Staré a nové
Spojení starého s novým dostalo v tomto interiéru od majitelky zelenou. Nejen recyklování starších kousků, ale i zakomponování originálních, desítky let starých drobností, dodalo domku na originální atmosféře.
Praktická dispozice
Řešení domu je velmi dobré, nemá totiž žádná hluchá místa. Kromě kuchyně spojené s jídelní částí a obývákem má novostavba i tři plnohodnotné ložnice. V loftové části nad obývákem je ateliér, kde majitelka tvoří energetické mandaly. Otevřený prostor v přízemí i poschodí je vzdušný a zároveň útulný. Velká okna navíc poskytují nádherné výhledy do údolí, což umocňuje pocit lehkosti a prostornosti.
Zde v domku miluji hlavně ticho. Je tak intenzivní a hluboké, jaké jsem zatím nikde jinde nezažila, a taktéž dechberoucí výhledy na zasněžené kopce a přírodu, které mi připomínají kraj, odkud pocházím. No a na svátcích si velmi vychutnávám, když to celé do sebe zapadne a výsledkem je sváteční kouzlo,“ majitelka
Kuchyně
Klasická kombinace bílé kuchyně s dřevěným akcentem je v tomto domě nejen během Vánoc vyparáděná přítomností červené a zelené na koberci, ale i na nádobí. Ponožkovou girlandu nad snídaňovým pultem a šišky zavěšené na židlích klidně „odkoukejte“ a osvěžte si sváteční dekorování i u vás doma.
Ložnice
V ložnici převládají zemité odstíny a přírodní materiály. Dřevo s výraznou kresbou je rukopisem venkovských, industriálních i skandinávských stylů, proto sem krásně zapadly dekorace sobů, skřítků a kontrast černého kovu.
V barvách Vánoc
Typické vánoční barvy krásně propojí celou místnost a zaplaví ji harmonickým dojmem. Červené akcenty na polštářích, svíčkách a zimních dekoracích jsou velmi citlivě rozmístěné v rámci celé ložnice stejně jako chvojí. Bílá barva na textiliích a háčkovaných ozdobách působí osvěžujícím dojmem a béžová barevné kontrasty zjemňuje a neutralizuje.
Sváteční idyla Uhliská
Kdo tady bydlí: Majitelka Anita vůbec neměla jasno v tom, jak by měl vypadat její nový dům. Dokonce neměla jasno ani v tom, ve které části Slovenska by měl její nový dům stát. Vlastně ani nevěděla, zda hledá dům, nebo pozemek. Co však věděla úplně přesně, bylo, že chce bydlet pod lesem a ráno si vypít kávu na terasu.
Fotogalerie
Text: Kristína Falťanová
Redakčně upravila: Lucia Blažiová
Foto: Miro Pochyba
Zdroj: časopis HOME