Sivý dům DEV – lehká vsuvka do venkovské zástavby

Řeknete si: Už se ti architekti opakují. Funkcionalismus, moderna nejmodernější, syrové materiály jako projev dobrého vkusu, hodně světla v interiéru a známá písnička o investorech, kteří dozráli pro kvalitní architekturu. Zamyslíte se. Kam se poděla odlišnost a co nového může přinést hranatá, jakékoliv zdobnosti zbavená výstavba rodinných domů na venkově? 

Uličky se klikatí, stoupají a klesají. Pod starobylým Děvínem nedaleko Bratislavy se jen málokterý pozemek prostře do roviny a do šířky. Domy a domečky staré venkovské zástavby se k sobě tisknou na úzkých parcelách. Komu se poštěstilo a je tu na svém, toho parcela se většinou zvedá vzhůru svahem, dokud ji nezastaví skála, sousedův plot, cesta nebo opěrná zeď. Bratislavané sem rádi zavítají na víkendové procházky, někteří do obce i dojedou na kole. Nejednomu z nich by se i nyní, když pozemky už dávno nejsou levným špásem, zachtělo přestavět si starší domek nebo si tu vybudovat od základů novou vilu. Ostatní se alespoň dívají a zkoumají, co se tu změnilo, která stavba trčí a která neruší původní vzhled obce. U některých novostaveb se zastaví a cosi utrousí o odvážném řešení. V klidnější památkové zóně na úpatí hradního masivu jen několik metrů od hradního opevnění se z rázovitého mišmaše fasád z druhé poloviny minulého století vyčlenilo obdélníkové průčelí rodinného domu. Vypadá to, jako by stavitel poskládal tuto novotu z velkých šedých kvádrů, které k sobě tak docela nedosedly.

Díky tomu vytvořily na fasádě lineární síť. Její pravidelnost s lehkou elegancí porušily dvě nestejné plochy s výplní ze smrkového dřeva a tři menší okna. Asymetricky umístěná a s důrazem na vodorovné členění fasády hledí na východ. Pomyslíte si, že domácí mají dům nejen bez pozemku, ale i bez sousedů natlačených na sebe. K tomu všemu stavba z ulice vypadá spíš na bydlení v přítmí než na dům plný slunečního jasu. Jednoduchá, tvarově strohá východní stěna je však jen vysunutou hlídkou obydlí, které mělo domácím poskytnout co největší soukromí. V situaci, kdy se mělo stavět na úzké parcele sousedící na jižním okraji s poměrně velkým rodinným domem, hledal se způsob, jak interiér budoucího domu prosvětlit, zintimnit a opticky propojit se zahradou za domem.

Jednopodlažně a s atriem

„Jeden z architektů ateliéru gutgut je synem našich přátel. Přišel k nám na návštěvu právě v době, kdy jsme uvažovali o stavbě ekonomičtějšího rodinného domu. Nejprve pro nás vymyslel klasický domek, potom zjistil, že se nebráníme bydlení v moderní stavbě. Měla být už jen pro dva. Děti vyrostly, osamostatnily se. Najednou jsme zůstali sami dva ve velkém domě. Byl to prostorový přepych a zbytečné náklady na energii. Už nás obtěžovalo přílišné uklízení, chození po schodech do ložnice a sílící ruch ulice. Po kouskách jsme se s architekty posouvali k výsledku, dokud nám nenavrhli liniový atriový dům. Skromný z ulice, prosvětlený, s ložnicí otevřenou do patra a s volnou dispozicí obývacího pokoje, kuchyně a jídelny,“ vzpomínala majitelka na události před pěti lety. Zaparkovala v garáži polozapuštěné do mírného svahu přímo pod obytnou jednopodlažní částí domu. Z ulice jsme přešli podél plné jižní stěny, mohli se dotknout cementotřískového obkladu, vyfotit detaily odvětrané fasády.

Zjistili jsme, že uprostřed obvodové zdi umístili architekti nejen vstup do domu, ale hned za ním projektovali čtvercovou chodbu, která překvapivě a působivě navazuje prosklenou posuvnou stěnou na atrium. Vložením atria doprostřed dispozice se přirozeně a logicky rozvinul plán uspořádání místností a průhledů do exteriéru. Dům se zevnitř otevřel dennímu světlu a povětří. Stavba si vytvořila vlastní klima řízené otevíráním a zavíráním posuvných prosklených stěn, stíněním a odcloněním. V atriu postupně a s rozmyslem přibývá zeleně, od začátku se tu počítalo s umístěním jakuzzi. I když byl dům z jižní a severní strany uzavřen, architekti svým návrhem vytvořili interiér s dostatkem soukromí, světla a pohodlí. Jednotný dřevěný obklad z překližky se vine podhledem chodby i kuchyně, až se nakonec ve společenské části domu prohne v pravém úhlu a v pravé chvíli se zvedne do obložení galerie.

Příjemnou, přímo zenovou geometrii dřevěných ploch podlahy, stropu, dveří a prosklených tabulí klidně provází bílý lesklý povrch vestavěného nábytku, bílé sklo jídelního stolu a bílé omítky. Barvami se tu nehýří. Ty do interiéru vnáší zahrada a umělecká díla, která si postupně nacházejí místo na stěnách chodby a galerie. Galerii nad stropem kuchyně mohli architekti zakomponovat do objemu obývacího pokoje díky vysoko zvednutému hřebeni střechy. Barevně neutrální a materiálové řešení „na přírodno“ navrhli architekti v souladu s představou majitelů.

Střecha, materiály a konstrukce

Zastřešení předního traktu se jen nesměle přiznává k šikmé střeše. Ta se však od západní stěny ve směru hlavní osy domu dvakrát zvedne do střešního hřebene. Nejprve nad společenskou částí v zadním traktu až do výšky sedmi metrů, potom střešní šikmina klesne k atriu a nad jeho polovinou se odrazí a znova zvedne k druhému hřebeni střechy. Pozvolným klesáním k okapu vytváří z ulice dojem, že tu se zastřešovalo naplocho. Střešní krytina z poplastovaného ocelového plechu se na šedém odstínu shodla s fasádou domu. Dům stojí na pásových základech. Spodní stavbu vyzdili z betonových bednicích tvárnic, podlaží bylo uzavřeno železobetonovou stropní deskou. Vrchní stavbu projektovali jako dřevodům. Klasickou sloupkovou konstrukci smontovali na místě, její stěny vyplnili foukanou celulózou. Střechu s rozponem devět metrů staticky vyřešili dřevěnými příhradovými nosníky. Složitost střechy, galerie nad kuchyní a vkomponování atria doprostřed domu si vyžádaly některá atypická řešení detailů, která nakonec přispěla k osobitému výrazu stavby.

Patřily k nim například styk provětrávané cetrisové fasády se střešní krytinou, žlaby v předsazené fasádě nebo i atypická dřevěná okna. „Galerii nad společenskou zónou jsme osadili na dřevěnou trámovou stropní desku, která je shora zaklopená několika vrstvami OSB desek. Na podlahu jsme položili dřevěné velkoformátové parkety. Obklad zábradlí galerie, který plynule přechází v podbitý podhled, jsme navrhli z borovicové překližky,“ ozřejmil architekt Peter Jurkovič. Šedý dům DEV opláštěný cetriskami a rozložený pod šikminami střechy obalené poplastovaným plechem se vyznačuje jistým druhem skromnosti. Nepředvádí okázalámateriálová řešení a ani se prvoplánově nechlubí velikostí stavby.

TEXT: Marína Ungerová
FOTO: Dano Veselský