Tvarově vyhraněná vila pod borovinou

Města naší země si na svéráznost nemohou stěžovat; některá vyrostla u řek, jiná na úpatí hor a jsou i taková, jimž se dostalo privilegií víc – řeka, úpatí i vznosná rozvlněná krajina. Pokud město ještě dovolí, aby do jeho útrob vstupovaly alespoň zbytky lesa, potom se najdou místečka jako stvořená pro architekturu, která ctí povahu místa. Architektům ateliéru Barak se přihodila taková vzácná příležitost – svým projektem v duchu nadčasovosti a s vlastním rukopisem naplnili vůli místa na vyvýšenině nad městem.

Vila stojí, klidně a s podepřenou hlavou, rozložená mezi cestou a borovinou. Tvarově vyhraněná a celá zelená radostí, že má velkolepé zázemí v nedalekém lese, hledí na město, a přitom se nemusí ani příliš vypínat nad ostatní domy v okolí. Na to, aby viděla na siluetu města či okolní domy i zahrady a aby vyrostla ze svažitého terénu, jí stačilo dobré místo a dobrý návrh spřízněného architekta. Ten měl odvahu spojit modernistickou vizi souladu s prostředím a inspirací, již našel ve zvláštnosti rozeklaných kmenů borovic, ale hlavně v původní povaze místa.

Kuchyň čistých linií a se štěstím na dostatek prostoru je v severozápadní části domu.

Vnitřní prostor prvního nadzemního podlaží tvoří velká hala rozdělená nábytkem a schodištěm na jednotlivé obytné zóny. Velkorysé řešení vzniklo díky konstrukčnímu systému, který v stropní části architekt provázal příhradovými vazníky. Dovezli je z Rakouska, kde je vyrobili jako kombinaci ocelové výztuže a dřeva.

Znamení místa

Vila se teď průnikem jednotlivých prostorů přimyká k zahradě a současně se od jejího terénu odpoutává, vznáší se k borovině, ale i obrací k čtvrti rodinných domů a zahrad. Rozložení vnitřního prostoru stavby zachovává soukromí obyvatel domu, zároveň se však otevírá světlu a prozíravě odkrývá výhledy na všechny světové strany. Ten, kdo prochází vnitřkem vily, se zakrátko nechá vtáhnout do hry plynutí a prolínání venkovního a vnitřního světa.

Ložnice proti obývacímu pokoji se ocitla na zvýšeném pódiu, na které se vychází po několika dřevěných schodech hned vedle krbu. Místnost se táhne směrem do zahrady, je s jedním výhledem na terasu a s druhým na zahradu. Postel i celé zařízení ložnice vyrobili ve firmě Chreno. Součástí dřevěného obkladu stěn jsou stejně jako v obývacím pokoji podsvícené lišty.

Koupelna v zákulisí ložnice dostala do výbavy celoskleněný sprchový kout a designovou sprchovou hlavici. Stěny ještě čekají na dřevěný obklad.

Poznávacím znamením průčelí obráceného do zahrady se stal les sloupů, který vyrostl z dřevěné plošiny atria. Zlehka na něm spočívá hmota horního poschodí. Přesto, že svažitý terén mohl architekty svést k návrhu terasovitého domu nebo hledání způsobu, jak by se jinak mohl objekt usadit v kopcovitém terénu, v případě vily pod borovinou se tak nestalo. Naopak – jednotlivé hmoty se vznášejí nad terénem podobně jako koruny nedalekých borovic. Čtyři plošiny vrství, rozdělují i spojují jednotlivé celky objektu, dovolí, aby se mezi jejich hmotou přelévala volnost prostoru.

„Čím více je vzorků, tím hůře se vybírá. Chtěla jsem máslové textilie, návrhářka mě přemluvila pro káro. Myslím, že taková textilie vypadá zajímavě v prostředí, kde byly zdůrazněny horizontální linie nábytku a více než na tvarovou rozmanitost se kladl důraz na střídání jednotlivých ploch dřeva, omítky, kamene…“

Rozprava o klidu

Domácí sice nemají tolik moudrých řečí kolem svého domu, ale jsou na něj náležitě hrdí. Provedou hosty úsporně řešenou předsíní, která se ve chvíli otevře do rozlehlého prostoru obytné plochy prvního nadzemního podlaží. Světlo prostupuje prosklenými plochami dveří, které otevírají výhled i vstup na terasu. Proudí i okny v obývacím pokoji či kuchyňské části podlaží, klouže prostorem a měkce dopadá v mnoha podobách na tmavou dřevěnou podlahu. Zařízení interiéru promlouvá povrchy z přírodních materiálů. Tématu tohoto místa se přidržuje barevná škála nátěrů a textilií. „Zajímavý nábytek? To ano: před rokem jsme se vydali na výstavu nábytku. Oslovily nás hlavně nábytkové kusy z dílny firmy pana Chrena a styl sedací soupravy ve stánku u pana Krupce. Členění interiérových dveří nám rovněž navrhli u Chrena, zatímco stoly máme od Briku. Určitě bych si neuměla představit jiné než přírodní odstíny a materiály. Patří sem. Ba i ten přiznaný dřevěný příhradový vazník nejen drží konstrukci naší haly, ale je také její ozdobou. Trochu uzemnil, ale i ozvláštnil obývací zónu,“ zamyslí se majitelka. Kompozici vnitřního prostoru vyvažuje schodiště, které se nese na středové ocelové schodnici, a přesto vytváří iluzi lehké konstrukce.

Zelená fasáda domu mění své odstíny podle počasí a nálady lesa. Někdy vynikne více zeleň domu, jindy se přizpůsobí blízkému lesu.

Klidné formy stavby nadnesené nad terénem svahu prostupují malé prostory nad plošinami. Její architekturu ozvláštňují nosné venkovní sloupy, které se uklánějí v rytmu kmenů blízké boroviny.	Dřevěné plochy rytmicky střídají plochy omítaných zděných stěn. Tři samostatné celky stavby srostly již v architektonickém návrhu do soustavy, kterou spojují čtyři pobytové dřevěné terasy.	Jeden z pohledů do atria s dřevěnou plošinou, kterou využívají domácí za horkých letních dní.

„Myslím si, že v tomto duchu pokračoval i nápad s mramorovým obkladem krbu. Problém byl jen v tom, že když jsme chtěli, aby obklad vypadal podle našich představ, nenašli jsme na tuhle práci nikoho jiného než mého manžela,“ svěří se majitelka vily. „Také s textiliemi jsem se chtěla držet při zemi. Původně jsem se zaměřila na závěsy v odstínu máslové bílé, ale návrhářka mě přemluvila k odvážnějšímu káru,“ přiznává se paní domácí. Během přípravy kávy si pochvaluje výhled z kuchyňského okna do ulice, odkud vidí příchozí. Mezitím její manžel nadzvedne dřevěné nástupnice na schůdcích u krbu a vybere z nich kovovou soupravu na roztápění, aby prohrábl dřevo v krbu. Potom připomene, že toho ještě hodně čeká na dokončení: „Chybějí svítidla, která jsme si objednali, skleněná stěna bude jednou i s posuvnými dveřmi, čekáme na nové židle. Víte, ani takový detail, jako je dlažba v předsíni, nám nepřidal na klidu. Dlažba byla nejprve bledší, ale nebylo to ono, a tak jsme položili druhou vrstvu. Víc se nám líbí velkorozměrná s kovovým leskem. Řemeslník, který dlažbu opravil, byl tak zručný, že kdybychom na něj přišli dřív, určitě by se pro něj našlo víc práce.“

Jednohalový vnitřní prostor vznikl díky přiznaným příhradovým vazníkům, které dovolily obytnému prostoru, aby se rozevřel do nezvyklé šířky i délky.	Hmota druhého podlaží si jako koruna hoví na sloupech… „Člověk stejně v lese vnímá ponejvíce kmeny stromů, jejich koruny má nad hlavou. A tak je to i s naším domem,“ vyznává se majitel.

Kde končí architekt

„Víte, u nás nepřicházelo v úvahu, abychom se pustili do stavby domu bez architekta. Proč právě pan Viktor Šabík? Syn znal jeho návrhy, a tak jsme souhlasili. Jaké bylo naše zadání?“ Zasmáli se: „Ať přijde a ať se do toho pustí! Fakt je, že na začátku jsme si představovali takový bungalov, ale terén nám to nedovolil. Katalogový dům jsme určitě nechtěli. Architekt nám ukázal, že ploché střechy mohou být pěkné. Chtěli jsme nový, zajímavý dům a právě na tomto místě. Tenhleten pozemek si totiž na nás počkal. Nejprve nebyl na prodej, a tak jsme už ani nedoufali. Ovšem o čtyři roky později se najednou objevil v nabídce realitky a náhoda chtěla, abychom se o tom dověděli. Architekt navrhl stavbu a vnitřní dispozici. Do výběru zařízení a doladění interiéru jsme se pustili sami,“ vzpomínají oba. Na začátku se jim naskytl pohled na velký prázdný prostor s tmavou podlahou a schodištěm, které vedlo do druhého nadzemního podlaží k ložnicím pro hosty a které mělo v budoucnosti opticky oddělovat kuchyňskou zónu od obývací. Jinak byl prostor prázdný, nepopsaný, jen obrazy krajiny za okny je vedly k postupným rozhodnutím. Vědí, že vlastní výjimečnou vilu. Odhodlaný investor, invenční architekt, skvělé místo, šťastná ruka na dodavatelskou firmu a pátý element – cit pro povahu místa – dali vile pod borovinou její neopakovatelnost.

Dřevěné plošiny, vysunuté kubusy – jeden z nich, podobně jako vysunutá hlava domu do ulice, se opírá o les sloupů, které připomínají nedalekou borovinu i při večerním osvětlení.

V noci prozáří dům umělé světlo a převrátí důležitost členění fasády. Plochy oken se i za noci přiznávají k dobré architektuře.

TEXT: Marína Ungerová
FOTO: Dano Veselský
ZDROJ: časopis HOME 2008, JAGA MEDIA, s.r.o.