Unikátní proměna 200-leté kamenné stáje

Linescio je jednou z těch prastarých horských vesniček v kantonu Tessin, kde ještě bydlí původní obyvatelé, nejen letní hosté. Jsou tu rodiny, spjaté s místem už stovky let – a vztahy mezi nimi jsou také tradičně přátelské nebo nepřátelské. K cizím se však chovají vstřícně. Tuto otevřenost zažili i architekti z ateliéru Buchner Bündler Architekten, kteří se rozhodli přetvořit starou maštal v odlehlém údolí Val Rovana na letní sídlo. „Místní lidé nás během stavby ochotně ubytovali a vařili nám,“ vzpomínají architekti. „Radovali se, že se konečné někdo ujal té ruiny.“

Stará kamenná stavba sice zůstala zvenčí nedotknutá, původní hospodářské prostory v jejím nitru však nahradila samostatná betonová stavba, realizovaná přímo na místě. Nový obsah z nového materiálu je podobně asketický jako ten původní. Foto Martin Guggisberg

Obvodové zdi a střechu staré kamenné stavby přestavba vůbec nezměnila – zůstaly v původním stavu. Zbytky malty na suchém kamenném zdivu naznačují, že kdysi bylo omítnuté. Foto Martin Guggisberg

Daniel Buchner a Andreas Bründler zahlédli starou kamennou budovu na vývěsce jisté realitní kanceláře v Locarnu. V následujících týdnech se k myšlence na ni neustále vraceli, a když se jim naskytla možnost navštívit kanton Tessin, udělali si zajížďku do Val Rovana. Byl březen a údolí bylo ještě pusté a nevlídné – až na právě kvetoucí magnólie. Stará maštal stála v nehostinné kamenité krajině, kde ticho narušoval jen vítr a zurčící říčka Rovana. „Ocitli jsme se v úplně jiném světě. Po deseti minutách jsme se cítili jako znovuzrozeni.“

Srubová stodola je přistavěná kolmo na kamennou maštal − tak, že spolu vytvářejí malý dvůr. Dřevěná dostavba s kamennou podnoží sloužila kdysi na skladování sena a sušení plodů. Foto Martin Guggisberg

Moment rozhodnutí

Budova někdejší maštale zcela okouzlila mysl obou architektů, a tak se do Linescia vydali v květnu znovu. To už si vesničku podmanilo jaro. Tam, kde byla předtím pustina, narostla opravdová džungle. Kolem kamenné maštale vykvetla obruč bujných keřů, všechno se zelenalo a kvetlo. Netrvalo dlouho a architekti se rozhodli, že starou maštal koupí.

Kamenné sloupy jsou ve skutečnosti zbytky pergoly, po níž se kdysi popínala vinná réva. Obraz Madony namalovaný na sousedním domě svědčí o tom, že oblast je převážně katolická. Foto Martin Guggisberg

Foto Martin Guggisberg

Celé léto odstraňovali z budovy a z jejího okolí keře a plevel, vysekávali maliní, odnášeli staré desky a seno. Za zdmi našli kalendář z roku 1958 – důkaz, že to tu už 50 let nikdo nevyužíval. Pomalu odkrývali původní strukturu asi 200 let staré kamenné stavby. Její spodní část se zařezávala do strmého svahu a kdysi sloužila jako maštal. Nad ní byla jediná obytná místnost – bez vytápění a vodovodu, která se pravděpodobně využívala jen na přenocování. V nejvýše položených prostorech se skladovalo seno a sušila část úrody. Dřevěná přístavba na kamenném soklu, situovaná kolmo na maštal, sloužila hlavně na uskladnění sena a sušení plodů.

Betonový komín a skleněné dveře do zahrady jsou jedinými zvenčí viditelnými důkazy nového života v dvousetleté budově. Foto Martin Guggisberg

Nový obsah starých zdí

Rozhodnutí přetvořit objekt na letní bydlení umožnilo neřešit vytápění, okna a izolaci, takže zvenčí zůstala původní stavba úplně nedotknutá. (Beton, který použili, nalévali vrstvu za vrstvou přes otevřenou střechu.) Vnitřní vybavení navrhli úplně nově, ale stejně jednoduše a syrově. „Chtěli jsme, aby se zachoval původní archaický ráz,“ vysvětluje Daniel Buchner. Běžné požadavky na bydlení zredukovali jen na ty elementární. „Jen obývací prostor, výklenek na spaní a krb,“ vypočítává architekt.

Božský klid. Pohled z bočního údolí Val Rovana do doliny Maggia. Foto Martin Guggisberg

„Ocitli jsme se v úplně jiném světě. Po deseti minutách na tomto místě jsme se cítili jako znovuzrozeni.“

Nová stavba z původní „trčí“ jen na dvou místech: jedním jsou skleněné dveře do zahrady, které zároveň poskytují panoramatický výhled, druhým je betonový komín krbu sahající vysoko nad původní kamennou střechu. Do sousední budovy – srubové přístavby s kamennou podnoží, která kdysi sloužila jako stodola – vede nový průchod. Architekti v tomto prostoru, otevřeném k sazemi zčernalé střeše, vytvořili „kuchyň“ i „koupelnu“ (do betonové desky vložili dřez, do betonové stěny zase umyvadlo). Celé koupelnové vybavení tvoří jen betonová vana zapuštěná do podlahy a vysoká trubka, která je jakousi zjednodušenou verzí sprchy.

Dveře, kdysi zpřístupňující prostor na ukládání sena, dnes vedou k místu na spaní nad krbem. Foto Martin Guggisberg

Architekti měli zpočátku hrůzu z představy, že budou stavět na velmi strmém svahu, ale nakonec zjistili, že místní řemeslníci jsou na to zvyklí a dobře vybavení. „Mají menší a lehčí stavební mechanizaci, která se mohla přenášet helikoptérou a v neschůdném terénu se s ní dalo šikovně manévrovat,“ vysvětluje Andreas Bündler.

Kuchyň v přístavbě je zredukovaná na nezbytné minimum. Pracovní deska i dřez jsou z betonu. Foto Martin Guggisberg

Foto Martin Guggisberg

Koupelna se zapuštěnou betonovou vanou má atmosféru prastaré svatyně. Kdysi se tu sušily kaštany. Foto Martin Guggisberg

Budoucím generacím

V závěru stavebních prací se před vysoké úzké otvory betonové stavby namontovaly okenice z dubového dřeva, přes které se nový prostor otevírá směrem k původním oknům a dveřím. Při pohledu zvenčí se téměř nic nezměnilo. Možná až na to, že nyní se dá do někdejší maštale bez problémů vejít. Staré zdi nadále ohlodává zub času a to architektům vyhovuje. Starý dům tak bude ještě po mnohé zimy bičovat ledový vítr a mnohá léta se bude pražit na horkém slunci, až se jednoho dne rozpadne… A na jeho místě se objeví, možná už také archaická, betonová stavba.

Introvertní budova má jen jedny nové dveře – skleněné v ocelovém rámu, které zároveň poskytují výhled na panorama údolí. Foto Martin Guggisberg

Vysoké úzké otvory v nových stěnách korespondují s dveřmi a okny původní stavby. Za dubovými okenicemi se otevírá nejen výhled ven, ale i pohled na původní stěny a zachovalá okna a dveře. (Pohled z vyvýšeného místa na spaní.) Foto Martin Guggisberg

Legenda
1 obývací prostor
2 krb
3 WC
4 kuchyň
5 koupelna
6 dvůr

Buchner Bründler Architekten, Basilej, Švýcarsko
Daniel Buchner, Andreas Bründler
www.bbarc.ch

Text Mirko Beetschen, Bergdorf AG
Foto Martin Guggisberg
Odpovědná redaktorka Dominika Záveská
Zdroj časopis HOME, JAGA MEDIA, s.r.o.