Přístavbou k původnímu domu vyřešili nedostatek prostoru

Postavili ho před šedesáti lety k obrazu tehdejšího světa. Naštěstí poctivě a s potenciálem ke změnám. Zatím nejvýraznější změnou prošel nedávno, aby vyhověl potřebám mladé rodiny a její představě o současném bydlení. Neztratil přitom tvář ani svou historii.
Reklama

Psala se padesátá léta, období poválečného optimismu, ale i brutálního stalinismu, budování socialismu pokračovalo plněním plánů druhé pětiletky… Dům na půdorysu čtverce o rozměrech 10 m × 10 m byl jedním ze stovek podobných, jaké se tehdy stavěly. Časem přibyla za domem letní kuchyně a mírný svah zahrady postupně ovládl ovocný sad. Roky běžely a koncem tisíciletí dostal dům nové obyvatele, kteří začali pozvolna dům měnit − rekonstrukcí a přizpůsobením původní dispozice. Život však ukázal, že původních 10 m × 10 m fungování tříčlenné rodiny nevyhovuje. Potřebovali více místa i změny v dispozici, obrátili se proto na architekty z ateliéru Vallo Sadovsky Architects.

Dřevěný obklad fasády odlišuje přístavbu od původního rodinného domu a navozuje dojem zahradního domku. Přístavba má jednoduchou pravoúhlou formu s plochou střechou a je postavena z tradičních materiálů – cihel Porotherm v kombinaci s ocelobetonovými stropními deskami a založením na betonové desce.

Dřevěný obklad fasády odlišuje přístavbu od původního rodinného domu a navozuje dojem zahradního domku. Přístavba má jednoduchou pravoúhlou formu s plochou střechou a je postavena z tradičních materiálů – cihel Porotherm v kombinaci s ocelobetonovými stropními deskami a založením na betonové desce. Foto Tomáš Manina

Bezrámové zasklení vytváří ještě intenzivnější pocit propojení interiéru s exteriérem. (Pohled ze zahrady do pracovny.)

Obklad z akátového dřeva je napuštěn lazurou, aby se zlepšila jeho trvanlivost.

Tvar přístavby je zcela jednoduchý – poměrně úzká část s kuchyní se o něco dále rozšiřuje, aby se vytvořil dostatek místa na pracovnu i ložnici. Kontakt nové části se starým domem přitom architekti omezili na co nejužší prostor, aby nezabrali velkou část původní fasády. V tomto místě zároveň vznikla venkovní terasa.

Tvar přístavby je zcela jednoduchý – poměrně úzká část s kuchyní se o něco dále rozšiřuje, aby se vytvořil dostatek místa na pracovnu i ložnici. Kontakt nové části se starým domem přitom architekti omezili na co nejužší prostor, aby nezabrali velkou část původní fasády. V tomto místě zároveň vznikla venkovní terasa. Foto Tomáš Manina

Velká zasklená stěna vpouští světlo do kuchyně a vtahuje terasu do centra dění.

Přístavba rodinného domu

Autoři: Vallo & Sadovsky Architects
Plocha: 47,6 m²
Projekt: 2012
Realizace: 2013

Změny k současnému

Rodině chyběl především větší denní prostor a plnohodnotná koupelna, ale i pracovna a samostatná manželská ložnice. Nové velké koupelně našli architekti místo v bývalé ložnici, stěnu mezi původní kuchyní a obývacím pokojem z velké části zbourali a nahradili ocelovým nosníkem, čímž vznikl větší a otevřený denní prostor. „Spojili jsme dvě místnosti původního domu a připojili k nim přístavbu, čímž vznikl prostor dlouhý asi 22 m – začíná obývacím pokojem u uliční fasády, plynule pokračuje jídelnou a kuchyní a končí pracovnou,“ přibližuje koncept architekt Oliver Sadovský. „Dlouhý prostor je navíc na straně pracovny ukončen velkým bezrámovým zasklením, díky němuž jako by pokračoval ještě dál, do zahrady,“ upozorňuje architekt.

Současný prostor. Díky architektům se starý dům sžil s dnešním trendem dlouhých otevřených denních prostor, v nichž se jednotlivé zóny řadí plynule jedna za druhou.

Současný prostor. Díky architektům se starý dům sžil s dnešním trendem dlouhých otevřených denních prostor, v nichž se jednotlivé zóny řadí plynule jedna za druhou. Foto Tomáš Manina

Vsadili na kontrast. Aby podpořili rozdíl mezi starým a novým, obnažili původní cihlovou zeď a natřeli ji na bílo.

Staré a nové se zde liší, ale nekonkuruje si. Na krásnou starou podlahu ze širokých dubových fošen navázali architekti štěrkovou podlahou se vzhledem betonu.

V industriálním stylu. Ocelobetonovou stropní desku architekti v interiéru nejen přiznali, ale i vyšperkovali neobvyklým osvětlením – elektroinstalace se vedly nad deskou, do níž se vyfrézovaly otvory na objímky s efektními žárovkami.

V industriálním stylu. Ocelobetonovou stropní desku architekti v interiéru nejen přiznali, ale i vyšperkovali neobvyklým osvětlením – elektroinstalace se vedly nad deskou, do níž se vyfrézovaly otvory na objímky s efektními žárovkami. Foto Tomáš Manina

Velký světlík je bezrámovým pendantem zasklení na konci pracovny. Světlo proudící do kuchyně shora zajišťuje komfort i pocit vzdušnosti a člení dlouhý denní prostor.

Zařízení je kombinací překližkového nábytku vyrobeného na míru, suvenýrů z cest a nadčasové klasiky z 50. let, ke které bezesporu patří i „vitrácká“ DSW Chair od manželů Eamesových.

Hra světel

Život v domě se prolíná se životem v zahradě, zejména prostřednictvím terasy, která vytváří chráněnou odpočinkovou zónu v srdci dispozice. Všechny místnosti spojují s exteriérem velké zasklené stěny, původní okno v jídelně zvětšili a nahradili pevným bezrámovým zasklením se širokým parapetem k sezení. Zajímavá je i hra se světlem: dlouhá místnost, která by kvůli nedostatku oken mohla trpět jeho nedostatkem, kompozičně vrcholí „otevřeným koncem“. Navíc ji opticky člení světlo přicházející nejen zboku (přes zasklenou stěnu v kuchyni), ale i shora (přes světlík).

Spojení interiéru nové části domu s exteriérem bylo pro architekty mimořádně důležité. Vnesli tak do objektu aktuální prvek. Dlouhou denní místnost ukončili skleněnou stěnou, díky výhledu tak prostor jako by nekončil pracovnou, ale pokračoval až do zahrady.

Spojení interiéru nové části domu s exteriérem bylo pro architekty mimořádně důležité. Vnesli tak do objektu aktuální prvek. Dlouhou denní místnost ukončili skleněnou stěnou, díky výhledu tak prostor jako by nekončil pracovnou, ale pokračoval až do zahrady. Foto Tomáš Manina

Nová manželská ložnice je přístupná z kuchyně. I tato místnost je díky velkému francouzskému oknu v intenzivním kontaktu se zahradou.

Kuchyňská linka kontinuálně přechází do pracovního stolu. Docílit zdánlivě přirozeného však nebylo jednoduché: „Problém byl s výškou – pracovní plocha v kuchyni má mít výšku 90 cm, pracovní stůl 75 cm. Vyřešili jsme to zvednutím podlahy o jeden schůdek,“ vysvětluje architekt.

Kuchyňská linka kontinuálně přechází do pracovního stolu. Docílit zdánlivě přirozeného však nebylo jednoduché: „Problém byl s výškou – pracovní plocha v kuchyni má mít výšku 90 cm, pracovní stůl 75 cm. Vyřešili jsme to zvednutím podlahy o jeden schůdek,“ vysvětluje architekt. Foto Tomáš Manina

Pracovní deska je z černé laminované překližky.

Architekt doporučuje
„Pokud se povrch dvířek z borovicové překližky správně ošetří, použití tohoto materiálu v kuchyni je zcela bezproblémové. Toto řešení jsme již realizovali vícekrát a máme s ním dobré zkušenosti.“

Staré a nové v harmonii

Cílem architektů bylo zachovat jedinečnou atmosféru starého domu. „Původní dům má působivé vysoké stropy, hezká okna do ulice, nádhernou dřevěnou podlahu. Nebylo nutné do něj nijak výrazně zasahovat,“ říká Oliver Sadovský. I když se přestavba neobešla bez bourání, všechny změny, které ovlivnily vzhled původního domu, se týkaly pouze stěn orientovaných do zahrady − do ulice se obrací stále stejnou fasádou se čtyřmi dřevěnými okny. Větším zásahem do vzhledu původní části bylo otevření obytného prostoru a obnažení cihlové stěny v místě nové obývacího pokoje a jídelny. Na původní cihlové zdivo a dubovou podlahu navázali hladkými omítkami, betonem a jednoduchou stěrkou na podlaze.

Exotické oživení. Majitelé domu hodně cestují – z cest si dovezli i některé kusy zařízení, exotické doplňky a obrazy. Pod podlahou se vzhledem betonu je skryto podlahové vytápění.

Exotické oživení. Majitelé domu hodně cestují – z cest si dovezli i některé kusy zařízení, exotické doplňky a obrazy. Pod podlahou se vzhledem betonu je skryto podlahové vytápění. Foto Tomáš Manina

„Nesnažili jsme se přiblížit starý dům novému, spíše naopak, zachovat duch původní stavby a záměrně podpořit kontrast mezi starou a novou částí.“
Oliver Sadovský, architekt

Jiná skříň. Atypičnost šikmé stěny v ložnici architekti ještě umocnili skříní, kterou prochází okno na terasu. Hloubka skříně se přitom plynule mění, což vytvořilo zajímavou geometrii stěny.

Jiná skříň. Atypičnost šikmé stěny v ložnici architekti ještě umocnili skříní, kterou prochází okno na terasu. Hloubka skříně se přitom plynule mění, což vytvořilo zajímavou geometrii stěny. Foto Tomáš Manina

Beton a dřevo. Drsné působení betonového stropu a podlahy zjemňuje nábytek z borovicové překližky. Veškerý nábytek a dveře v nové části domu jsou atypické, vyrobené na míru.

Beton a dřevo. Drsné působení betonového stropu a podlahy zjemňuje nábytek z borovicové překližky. Veškerý nábytek a dveře v nové části domu jsou atypické, vyrobené na míru. Foto Tomáš Manina

Na místě dveří do někdejší letní kuchyňky je dnes přechod do přístavby, zbořenou stěnu mezi nynější kuchyní a jídelnou nahradil ocelový překlad.

Půdorys původního stavu

Půdorys původního stavu

Půdorys po rekonstrukci

Půdorys po rekonstrukci

V industriálním stylu. Ocelobetonovou stropní desku architekti v interiéru nejen přiznali, ale i vyšperkovali neobvyklým osvětlením – elektroinstalace se vedly nad deskou, do níž se vyfrézovaly otvory na objímky s efektními žárovkami.

Matúš Vallo a Oliver Sadovský

Architektonický ateliér Vallo & Sadovsky Architects založili architekti Matúš Vallo a Oliver Sadovský v roce 2004 v Bratislavě. Zaměřuje se na architekturu, urbanismus, tvorbu městského prostředí, jakož i na interiérový design.
www.vallosadovsky.sk

Text Erika Kuhnová
Foto Tomáš Manina
Zdroj časopis HOME, JAGA MEDIA, s.r.o.

Reklama
Reklama

Komentovat