Původní dům změnili k nepoznání. Nyní má tři patra
Dynamicky zakřivené nebo zaoblené křivky v tomto domě jsou inspirovány funkcionalistickými stavbami. Interiér je světlý, prostorný, a proto mu krásně sluší výrazná modrá barva na kuchyni a na pohovce.
Bratislavská Koliba, zejména její starší část, je tradičně oblíbenou lokalitou nabízející rodinné bydlení přímo v hlavním městě. Jedná se však z velké části o stabilizované území, kde jsou volné stavební pozemky spíše vzácností.
V tomto případě tomu tak nebylo, proto se investor rozhodl pro kompletní rekonstrukci – nástavbu a přestavbu staršího rodinného domu. Původní dům architekti Ing. Juraj Krč a Ing. Zoltán Horváth ze studia ARCHSTYL změnili k nepoznání. Jeho tvar byl předurčen tvarem předchozí stavby, kterou doplnili menší přístavbou garáže.
Architektura
Architektura vily je dynamizována použitím netradičních křivek v exteriéru i interiéru. Inspiraci pro návrh architekti našli ve funkcionalistických domech a vilách, které jsou typické pro rezidenční lokality „nad Bratislavou“. Dům se vytahuje za výhledy nejen svou výškou, ale i použitím rozměrných oken. Ta kromě výhledu na město propouštějí do interiéru velké množství světla, které je ještě umocněno otevřenou galerií mezi druhým a třetím podlažím. Zajímavým prvkem při pohledu zpředu je vjezd do garáže otočený o 90°, který dává vyniknout vstupu do domu. Tím se vila odlišuje od velkého množství současných novostaveb, které často zdůrazňují pouze vjezd pro auto.
Dominantní vstupní dveře jsou opticky protaženy spojením s oknem nad nimi, což vyvolává dojem nadřazené výšky. Zadní fasádu domu doplňuje pergola a balkon, který je společně přístupný ze dvou dětských pokojů. Ta svými horními a dolními konzolami stíní okna denní části a pokojů nad ní a zabraňuje jejich přehřívání.
Obývací pokoj s jídelnou
V obývacím pokoji architekti pracovali s nadstandardní světlou výškou. Díky velkým oknům je v něm hodně světla, proto jsou v prostoru dva větší tmavé prvky – tmavě modrá pohovka a antracitová nábytková nika s místem pro televizi. Nábytková stěna ze světlých dubových dýhovaných desek prochází po celé délce interiéru tohoto patra v jedné linii a skrývá vestavěné dveře do dalších místností.
Tato stěna prochází i obývacím pokojem (výklenek pro televizi je jen její součástí) a je zakončena elegantním obloukem, na který za rohem navazuje vysoká sestava kuchyňské linky. Jídelna je umístěna v předprostoru oken do zahrady, v přímém kontaktu s kuchyňským prostorem. Její součástí jsou také elegantní vysoká krbová kamna připomínající pece často používané ve staroměstských obydlích.
Kuchyně
Kuchyně má tvar písmene L a je doplněna kuchyňským ostrůvkem, který stejně jako ostatní nábytek v interiéru využívá efektu zaoblených rohů. Skryté dveře vedou přes vysokou část kuchyňské linky do spíže a prádelny. Z kuchyně a jídelny je přímý vstup vysokým oknem pod zahradní pergolu, kde je společné zahradní posezení.
Materiály v interiéru
V interiéru domu se objevuje dřevo, a to ve třech podobách. První z nich je masivní dubová podlaha ve vzoru rybí kosti inspirovaná staršími městskými obydlími. Druhou formou je světlá dubová dýha v radiálním vzoru na vestavěném nábytku. Jednotlivé nábytkové desky a dvířka jsou pečlivě slícovány tak, aby vzor plynule navazoval. Třetí formou je tmavší dubová dýha, která dodává interiéru eleganci.
Světlá i tmavá dýha se pěkně doplňují právě s dřevěnou podlahou, kde se střídají světlejší a tmavší části, protože dřevo má své přirozené suky. Kromě dřeva je dalším „měkkým materiálem“ textil: záclony, závěsy, čalounění nábytku, ale například i tapety.
Doplňkovou, akcentní barvou v interiéru je tmavě modrá. Objevuje se na vysoké sestavě kuchyňské linky, dekorativních maloformátových glazovaných obkladech v koupelnách a také na pohovce v obývacím pokoji. Modrá je částečně přítomna i na skleněných lampách zavěšených v prostoru galerie, které jsou vyrobeny ručním foukáním skla a následně kolorovány. Výrobcem je česká značka Bomma, která navazuje na bohaté tradice českého sklářského průmyslu.
Obklady imitující režné zdivo z exteriéru zasahují i do interiéru. Jsou použity v oblasti schodiště. Keramické obklady v interiéru mají strukturu terazza, což opět odkazuje na tradice funkcionalistických vil. Zajímavá je také tím, že náhodně používá formáty 30 × 60 cm a 60 × 60 cm, díky čemuž více mizí spáry a dlažba působí homogenněji.
Posledními materiály, které podle architektů stojí za zmínku, jsou kov a sklo, které se objevují ve dvou podobách. První je čiré a druhé je rýhované, tzv. válcované sklo. To se používá tam, kde není žádoucí, aby sklo bylo průhledné (například na stěně, která opticky odděluje vstupní halu od průchodu do wellness zóny).
Rozložení interiéru
Protože je dům třípodlažní, dodržovali architekti jednoduchou dispozici. V prvním patře (které je částečně zapuštěné do země) se nachází vstupní prostor s větší přijímací halou, dále šatna a technická místnost. Interiérovým prvkem této části domu je kovová a skleněná stěna s dveřmi vedoucími do wellness, tělocvičny a obývacího pokoje. O patro výše se nachází denní část domu – obývací pokoj s vysokou hladinou světla, které propůjčuje galerie druhého patra, jídelna a kuchyně. Odtud je přímý vstup do zahrady. Kromě toho se v tomto patře nacházejí obslužné místnosti, jako je kuchyňská spíž, prádelna nebo toaleta. Aby měli hosté dostatečnou míru soukromí a zároveň byli odděleni od rodiny, byla v tomto patře vytvořena samostatná buňka pro hosty, která se skládá z ložnice pro hosty, šatny a koupelny.
Ve třetím, nejvyšším patře je podobná buňka pro rodiče, ale s podstatně větší šatnou a koupelnou. Dětské pokoje sdílejí poslední z koupelen a mají své šatní skříně v podobě vestavěných skříní přímo v pokojích. Změněná dispozice domu po rekonstrukci poskytuje jeho obyvatelům opravdu vysoký standard bydlení, který odráží nejnovější trendy.
Chodba, schodiště a pracovna
Schodiště je důležitým spojovacím prvkem celého domu a jeho design je také výraznou dominantou interiéru. Funkci zábrany plní dlouhé svislé desky – tmavé dýhované lamely, které jsou zároveň kompozičním pozadím pro zavěšená skleněná svítidla. Po zapnutí osvětlují celý prostor schodiště. V nejvyšším patře je předprostor využíván jako otevřená pracovna.
Ložnice
Zajímavým prvkem v ložnici rodičů je obrácený designový princip. Dřevěná podlaha ve tvaru rybí kosti se stává obkladem čela postele a je nejvýraznějším prvkem místnosti. Naopak na podlaze se objevuje koberec, stejně jako v dětských pokojích. Za čelní stěnou se nachází šatní skříň, do níž se vstupuje dveřmi skrytými za zrcadlem.
Když jsou dveře do skříně zavřené, působí dojmem čistého, uklizeného pokoje. Navíc díky zrcadlům působí ložnice mnohem prostorněji, než ve skutečnosti je. Za zmínku stojí také zaoblený výklenek naproti posteli. Stěnu je vytvarována tak, aby na jedné straně byl prostor pro psací stůl a na druhé straně výklenek pro toaletní stolek a zrcadlo.
Nábytek a detaily
Detaily vestavěného nábytku jsou pečlivě promyšlené, ať už jde o vyfrézované úchytky a madla, skrytá dvířka integrovaná do obkladu, různé integrované elektrické zásuvky, vypínače, nebo skryté rozvody pro spotřebiče. Samozřejmostí je vytvoření co největšího úložného prostoru, sloučení jednotlivých kusů nábytku do většího vizuálního celku (například pomocí obkladových panelů na stěnách). Mnoho kusů nábytku sleduje křivky charakteristické pro dům nebo je přímo vytváří. Nábytek na míru je klíčovou součástí celého interiéru, a tedy i vily samotné.
Koupelny
V domě je několik sociálních zařízení. Všechny jsou však designově sjednoceny použitím kombinace terazzových gresových obkladů, bílé mozaiky a maloformátových glazovaných obkladů. Tato trojkombinace se opakuje v celém domě a je doplněna nábytkem z dubové dýhy ve světlém odstínu, zrcadly a také skleněnými lampami, stejnými jako ty, které visí na schodišťové galerii.
„Interiér domu jsme navrhli v plném souladu s jeho architekturou. Výsledkem je kompletní umělecké dílo, na které jsme spolu s investorem a našimi odbornými kolegy, kteří dům a zahradu navrhovali, velmi hrdí,“ říkají architekti Ing. Juraj Krč a Ing. Zoltán Horváth (archstyl.com).
FOTOGALERIE
Odpovědná redaktorka: Lucia Blažiová
Foto: Marián Svítek