Byt, který vás zaujme už od vchodových dvěří

Tento byt je zvláštní v mnoha ohledech. A zaujme vás už u vchodových dveří. Architektka Anna Igriciová se nebála použít litou bílou podlahu ani v místech, kde se tu a tam objeví šlápota od bot. Na první pohled je jasné, že v tomto interiéru jde především o kontrast. Kontrast toho, co je skutečně důležité, s tím běžným, „obyčejným“, co se jen tak mimoděk používá.

Dámský esprit prostupuje celým bytem. Hlavní slovo v tomto interiéru měly dvě ženy, a je to znát. Řada řešení se ovšem nese v duchu jednoduchosti a racionality, což jsou vlastnosti přisuzované spíše mužům. Spokojeně tak bydlí celá rodina. FOTO DANO VESELSKÝ

Klame tělem. Mělký botník v předsíni působí dojmem, že se do něj zrovna moc bot nevejde. Opak je pravdou. Jeho tělo je zapuštěné do skryté niky ve zdi, která na druhé straně ubírá z hloubky polic v dětském pokoji. Díky chytrému návrhu i provedení je tenhle architektonický „vtípek“ téměř nepostřehnutelný.

Absolutní nadvláda bílé, originální volba osvětlení a důmyslná hra se závěsy – to jsou tři momenty, které tento byt činí výjimečným na první pohled.

Každý z členů rodiny dostal svou vlastní pohovku-lenošku, kde se může pohodlně natáhnout a podle libosti si číst či naopak konverzovat se „sousedy“. FOTO DANO VESELSKÝ

Aby digestoř nerušila estetický dojem, zabudovali ji do sádrokartonového podhledu.

Protože koníčkem majitelů tohoto bytu v pražské Libni je objevování mladých umělců-malířů a sbírání jejich děl, bylo architektce od začátku jasné, že pro interiér bude muset navrhnout netradiční řešení. Takové, které bude už od začátku počítat nejen s pouhou přítomností obrazů, ale přímo s důrazem na jejich význam. Aby vnímání uměleckých děl nic nerušilo, rozhodla se ztlumit okolí do neutrální, příjemné bílé.

FOTO DANO VESELSKÝ

Pro společné chvíle. Televize mívá tendenci rodinu spíše rozdělovat, než spojovat, a to majitelé rozhodně nechtěli. Přestěhovali ji do dětské ložnice − v obýváku tvoří ústřední motiv knihovna a místa pro čtení, vzájemnou komunikaci a odpočinek s výhledem do zeleně. FOTO DANO VESELSKÝ

Jídelní stůl přišel do interiéru jako dar. Díky střídmosti celkového vybavení a minimalistickému stylu vyniká jeho „surovost“ a přirozená krása nahrubo opracovaného, ničím nenatřeného dřeva. Je to další umělecký kousek − socha, která má v bílé své místo, stejně jako obrazy.

Obývací pokoj je umístěn v samotném v rohu budovy – díky velkoformátovým oknům ze dvou stran tak poskytuje dostatek denního světla a výhled jak do klidné ulice, tak do nedalekého parčíku, kde rostou ovocné stromy.

„Bílou tu chápeme jako plátno pro ‘malíře’, tedy majitele. Barvy sem budou přibývat jejich životním stylem, obrazy, sochami, koberci, závěsy… A každému kousku dá bílá vyniknout. Mohou si tak svobodně ‘malovat vybavením bytu’,“ vysvětluje svou základní myšlenku architektka.

Vrána k vráně. A kultovní ke kultovnímu – kožené křeslo Butterfly našlo své místo v „nejvystrčenějším“ koutě obývacího pokoje. Nad ním se vznáší originální organická svítidla Cosmic Leaf, která pro značku Artemide navrhl proslulý designér Ross Lovegrove. FOTO DANO VESELSKÝ

podorys puvodny

podorys – stavajici podoba

Na začátku byla kuchyně

Anna Igriciová se s klientkou znala už delší dobu. Přátelily se ještě před tím, než se mladé rodině podařilo získat k původnímu bytu ještě ten sousední, který jejich životní prostor zvětšil. Na začátku byl požadavek na změnu kuchyně, se kterou si nevěděli rady. Nakonec však dospěli k závěru, že když se udělá to, bude třeba změnit ještě ono, a tak dále. Proto se Anně nakonec podařilo majitele bytu přesvědčit, že nejlepší bude, když ji rekonstrukci bytu svěří z gruntu. Architektka změnila dispozici, zrušila původní příčky a ty nové posunula a navrhla tenčí. Tím zvětšila plochu bytu, vyřešila některé jeho nepraktické aspekty a dopřála obyvatelům velký obývací pokoj s jídelnou i koupelnu s dostatečně velkou vanou. „Usoudili jsme, že kuchyň nemá vypadat jako kuchyň, má splývat s jídelnou a obývacím pokojem,“ doplňuje architektka.

Centrální osou bytu se stala chodba, která se na jednom konci otevírá do velkého, společného obytného prostoru, na straně druhé ji uzavírá soukromý budoár domácí paní. Podél této osy jsou z obou stran umístěny ložnice a koupelny.

Aby chodba nepůsobila jako dlouhá, uzavřená nudle, otevřela ji architektka rodičovskou ložnicí. Zachce-li se nocujícím soukromí, mohou využít silný, světlo nepropouštějící závěs, kterým ji nechala architektka pro tento účel vybavit. FOTO DANO VESELSKÝ

„Dlouhá chodba bez denního osvětlení se v dispozici jevila neúnosně. Posuvné dveře až ke stropu, vstupní hala a otevřená ložnice tento dojem odstranily. Když není zatažený závěs, tvoří ložnice jeden celek s hlavní koupelnou se skleněnými posuvnými panely.“
Anna Igriciová, architektka

Bílo-zlatá koupelna je součástí ložnice i budoáru (vanu od něj dělí pouze matné sklo). Svým pojetím se blíží zařízení obou místností, nejčastějí se využívá pro dlouhé uvolňující koupele, které smyjí stres z dlouhého pracovního dne. FOTO DANO VESELSKÝ

Když se mladému pánovi zachce dobrodružného bivakování, nebo přijde na návštěvu kamarád, ocení lůžko zavěšené u stropu. FOTO DANO VESELSKÝ

Originální řešení zábrany z provazů působí svěže a hravě, zkrátka ideální do dětského pokoje.

Světlo jako šperk

Vedle samotných obrazů vnášejí do bělostného interiéru vzruch také originální svítidla rozmanitých barev a tvarů. Majitelé je s architektkou vybírali dlouho a pečlivě. „Některá jsme objevili na výstavě ve Frankfurtu – k nám na na trh se dostala až později,“ vypráví Anna. Každé z nich je osobité, výrazné a zaujme vzhledem, použitým materiálem i provedením.

Dětská ložnice je vybavena nadčasově, neutrálně, takže věk jejího obyvatele můžete jen hádat podle předmětů na stole a v poličkách. FOTO DANO VESELSKÝ

Holka, nebo kluk? Ani světlo Aurelia od QisDesign, inspirované podmořským světem a krásou světélkujících medúz, vám nemusí prozradit, kdo je obyvatelem tohoto místa − místnost se stává univerzální.

Dětskou koupelnu, naproti vstupu do dětské ložnice, využívá zejména pánská část rodiny. Oceňuje sprchový kout a malou skříňku zapuštěnou ve zdi za zrcadlem. FOTO DANO VESELSKÝ

Jediný zdobný prvek tu představují nástěnné lampy u zrcadla. Jinak je vybavení střídmé, jednoduché a účelné.

Za skleněným panelem se skrývá pračka. Posuvný panel slouží zároveň na uzavření sprchového koutu.

FOTO DANO VESELSKÝ

Klavír, obrazy a knihy − další relax, který zde má svoje opodstatnění.

Sen nejedné ženy. Soukromý budoár se nachází stranou všeho rušivého dění, majitelka má místnost sama pro sebe. FOTO DANO VESELSKÝ

Vestavěné skříně s dveřmi z italské dýhy poskytují spoustu místa pro velkolepý dámský šatník.

„Šatní skříň má za úkol poskytnout plnohodnotný přístup k šatům, šuplíkům. Panely se dají roztáhnout na obě strany najednou. Zavřená skříň má působit jako dřevěný obklad či obraz, zkrátka neobtěžovat svým obsahem.“
Anna Igriciová,
WWW.ARCHIANA.CZ

TEXT DOMINIKA ZÁVESKÁ
FOTO DANO VESELSKÝ
ZDROJ časopis HOME, JAGA MEDIA, s.r.o.