Byt v doktorském plášti

Pokud by majitel tohoto bytu začal v předsíni návštěvy přezouvat do bílých doktorských přezůvek, nikdo by se nemohl divit. Ale proč se obtěžovat s přezůvkami, když vaše nohy příjemně hřeje (v zimě) či chladí (v horkých letních dnech) lakovaná podlaha ze štípaného bambusu…

Ještě dříve než po příjemné podlaze přejdeme do obývacího pokoje, zastavme se u samotné podstaty rekonstrukce více než půl století starého cihlového bytu. Původní 80 m² byt s dispozicí 2 + 1 byl pravděpodobně navržen pro křečka nebo jiného hlodavce – při pohledu na půdorys totiž na první pohled zaujmou hned dvě prostorné komory, do nichž by se vešly zásoby na pořádně tuhou zimu. V dlouhé a úzké kuchyni by se sice dalo vařit pro celý regiment, ale rodina by se musela ke slavnostnímu obědu scházet „na stojáka“. Z koupelny na záchod to kdysi bylo co by kamenem dohodil, dnešním potřebám však takovéto „dálkové“ řešení rozhodně nesluší. Do předsíně by se zase hravě vešel třeba pingpongový stůl, úložný systém však nabízel jen málo místa na kabáty či boty.

Nový majitel se tedy obrátil na architekta Aleše Holmana s jasným záměrem – přetvořit původní byt na moderní interiér se vším, co k tomu patří. Nové řešení mělo být ušito na míru pro dva stálé obyvatele – majitele a jeho velkého dobrmana. Rekonstrukce bytu byla svým způsobem i jakousi rozlučkou majitele s původním stylem bydlení – jeho předcházející příbytek byl totiž zařízen starožitným secesním nábytkem. Secesní ornamentálnost měly vystřídat přímé a strohé linie architektonické moderny.

Funkci obytných prostorů přitom nový návrh příliš nezměnil – denní část je nadále orientována na východ, noční na západ – zmizela jen přebytečná příčka mezi bývalou kuchyní a obývacím pokojem. Nový prostor spojuje obě funkce – našlo se i místo pro jídelní stůl, barový pult i pelíšek pro psa.

Chodba jako architektonické dílo

Jelikož i ložnice zůstala na svém místě, největší změny čekaly chodbu, koupelnu a komory. Chodba se po zásahu architekta stala téměř architektonickým artefaktem – čisté bílé plochy vestavěných skříní kombinované se zrcadlem i díky kulatému okénku do koupelny na protilehlé straně připomínají fasádu některé z funkcionalistických vil na pražském sídlišti Baba. Autor rekonstrukce se nebál jemných zaoblení, která jen umocňují pocit, že jsme vstoupili do interiéru z třicátých let minulého století. Vestavěná skříň ukrývá i vstup do komory, která vznikla sloučením nadbytečné chodbičky a bývalého záchodu. Kulaté okno do koupelny našlo svou tvarovou odpověď ve svítidlech osazených ve zcela nenápadném stropním podhledu.

Krátký pohled do soukromí

Díky rekonstrukci vznikla namísto dvou komor velká koupelna s prostorným sprchovým koutem, velkým zrcadlem, se skříňkami a záchodem. Elegantní umyvadlo italské výroby je osazeno na masivní desce z exotického teakového dřeva, teaková je i podlaha. Zajímavým detailem je chromová trubka (ne náhodou tvarově i materiálově korespondující s vodovodní baterií), která zespodu kopíruje teakový pult – uživatelé tak získali velmi variabilní prostor na věšení ručníků či osušek. V mužské koupelně sice chybí vana, ale velkorysý sprchový kout s originálně řešenou skleněnou dělicí stěnou (do objektivu fotoaparátu se nám bohužel nevešel) potřebám majitele úplně vyhovuje. Na jeho výslovné přání mají speciálně zhotovené koupelnové dveře neprůhledné lodní okénko – jak sám s úsměvem říká, je to hlavně proto, že ženy rády zapomínají zhasínat světlo, a tak má případné šetření energií pod kontrolou.

Chodbu na jednom konci uzavírají dveře do ložnice (jako všechny dveře v bytě, i ty ložnicové jsou zhotoveny na míru a na plnou výšku), na druhém atypický skleněný posuvný panel, který tvoří hlavně akustický předěl mezi denní a noční částí bytu. Ložnice dosud částečně nese stopy po předcházejícím bydlení majitele – vedle moderní postele či skříněk najdeme i pár kusů starožitného nábytku. V prostorném pokoji však oba architektonické výrazy dokáží žit v pozoruhodné symbióze. Bývalá koupelna posloužila jako šatník, nebylo tedy potřebné místnost zahltit skříněmi – a tak je ložnice skutečně prostorným a klidným místem pro zasloužený odpočinek.

Kuchyň s oranžovým vykřičníkem

Přejděme chodbou zpět, na druhý konec bytu. V cestě stojí posuvné skleněné dveře, které i přes svou velikost lehce uvolní průchod do obývací místnosti. Velká transparentní plocha nejen, že dělí interiér na dvě části, ale i příjemně láme světlo dopadající z oken obývací místnosti, propouští světelné paprsky i do chodby, kde pomocí zrcadel na stěnách vznikají další zajímavé efekty.

Bílá, šedá, krémová či béžová – jako kdyby se tato slova stala jakousi mantrou architekta při barevném ladění jednotlivých prvků interiéru. Bílé jsou všechny stěny, stropy i rolety na oknech. O to více překvapí a vynikne oranžový prvek se skříňkami téměř na plnou výšku místnosti, který uzavírá kuchyňskou linku a tvoří jakýsi přirozený hraniční kámen na rozcestí mezi kuchyní, obývacím pokojem a chodbou. V takto jednoduše navrženém interiéru potom vyniknou i různobarevní „obyvatelé“ kuchyňských skříněk, jejichž tvary a funkci můžeme jen tušit přes transparentní materiál dvířek celé sestavy. Malá kuchyň je od ostatních prostorů symbolicky oddělena již zmiňovaným barovým pultem a pracovním ostrůvkem. Díky tomu, že architekt kuchyň z ani jedné strany neuzavřel, je v ní dost místa i pro kuchaře a několik pomocníků.

Nenápadná harmonie užitečných detailů

Zajímavým detailem je osvětlení – lampa nad pultem v kuchyni se materiálově i barevně shoduje s roletami na oknech, světlo na jídelní stůl zase nevrhá stropní svítidlo, ale variabilní svítidlo, které lze využít i na čtení či osvětlení pracovního koutku s křeslem a telefonem. Při sledování televize zase obyvatelé bytu ocení „utajené“ zdroje světla skryté v římse stropního podhledu.

V obývací části dominuje krémová kožená pohovka – originální kus zhotovený speciálně pro tento byt v továrně ve východních Čechách. A aby se hosté nemuseli dělit o pohodlné polštáře s druhým domácím pánem – se statným šestiletým dobrmanem – dostal čtyřnohý miláček vlastní pelíšek barevně sladěný se vzorem polštářů.

Investor s architektem našli společnou řeč i při vybírání nábytku – téměř všechny kusy (kromě židlí a křesel) jsou originály, vyrobenými v domácích dílnách. Stejně jako obrazy na stěnách – majitel bytu dává příležitost mladým autorům a podle doporučení přátel i vlastního vkusu ze zásady kupuje jen výtvarná díla z domácích zdrojů. Stačí se jen pohodlně usadit, zaposlouchat do zvuků kvalitního sterea a nechat unášet fantazií umělců. Čisté tvary, nenápadné barvy interiéru – to vše váš zážitek z návštěvy ještě umocní.

Dodavatelé:
Podlaha: Empire Parkett Praha (bambus, teak)
Zakázkový nábytek: Truhlářství Souček Praha (kuchyň, skříně a obklady v předsíni, jídelní stůl, zásuvkový díl v obývacím pokoji, Interio Litomyšl (pult v koupelně)
Skleněné stěny: Sklenářství Ladra Praha
Světla: Artemide, Metalarte, Erco
Zámečnické výrobky: Revyko Praha
Kuchyňské desky: Corha Jihlava
Jídelní židle: Vitra
Barové židle: La Palma
Kuchyňské spotřebiče: AEG
Sanitární keramika: Catalano Zero
Sedací souprava: Special Edition Choceň

TEXT: Matej Šišolák
FOTO: Jana Labuťová, Jiří Vaněk