Garsoniera se střídmosti pánského stylu

Reklama

Lze vůbec mluvit o něčem takovém, jako je typicky mužský, či naopak bytostně ženský interiér? U pánského bydlení většinou předpokládáme převahu jednoduchosti, funkčnosti a praktičnosti nad přehršlí doplňků a barev. Pokojíky pro dámy zase často řadíme do kategorie drobného chaosu, kde se zařizovalo spíše s citem než s rozumem. My jsme se ale tentokrát podívali na zoubek maličkému bytu, který ačkoliv jej obývá mladá žena, charakterizuje rozumovost a střídmost pánského stylu. A jak paní domácí garsonku vybírala? No přece srdcem!

Přestože naše dnešní hostitelka bydlí v zelené garsoniéře již čtyři roky, její oficiální majitelkou se stane teprve v průběhu několika málo dní. Byt v novostavbě si totiž původně pořídil její bývalý přítel a zároveň developer daného projektu, protože občas musel kvůli pracovním povinnostem zavítat do hlavního města. Kromě nevelké rozlohy tomu napovídá utilitární vybavení v jednoduchém a přehledném stylu. O tom, jak se mladá dáma zabydlela v původně klukovském interiéru, jsme si povídali na terase vedoucí na zahradu. Byly jsme tam totiž vyhnány fotografem – v nevelkém prostoru bychom mu prý překážely v záběru…

Dispozice bytu je jasná a nekomplikovaná. Skříňová stěna v podobě monolitu skrývá dostatek úložného prostoru. Žádný další nábytek již není zapotřebí.

Táhli za jeden provaz

Není zvykem, že by developer, architekt a investor chtěli úplně totéž. Někteří stavitelé dokonce ze spolupráce s architektem, kterého si jejich klient na cestě k vysněnému bydlení přizve, nebývají zrovna dvakrát nadšení. Ještě nedávno také nebývalo zcela zvykem, aby se byty v nových projektech navrhovaly pro koncového zákazníka a na míru. Dnes je realita naštěstí jiná, přesto jsme však příliš často slyšeli od dodavatelů stavby lamentace, co že si to prý architekt vymyslel, a klient zase naopak hořekoval, že jim developer nechtěl v nějaké drobnosti vyjít vstříc.

Kuchyňská linka má dostatečnou hloubku na to, aby se i na pracovní desce našlo místo pro ukládání nezbytností. Z monolitu si do prostoru na procházku vyběhl jen jídelní stůl a postel. Plastové „neviditelné“ židle malou garsonku nikterak nezatížily. Nasvícení kompaktní sestavy bylo žádoucí nejen u kuchyňské linky, ale také u jídelního stolu. Pracovna se sem již skutečně nevešla, a tak se často pracuje právě zde.

V případě novostavby na pražské Vinoři situaci usnadňovalo to, že původní vlastník bytu byl současně i developerem a že se na samotném projektu bytového domu podílelo architektonické studio Dimenze 11 v čele s architektem Břetislavem Lukešem, které se nakonec podepsalo i pod návrh interiéru námi navštívené garsonky. Všichni hlavní aktéři jsou navíc dobrými kamarády, a tak se spolupráce nesla v přátelském duchu.

V zeleném a v zeleni

Ve chvíli, kdy se bývalý přítel naší hostitelky rozhodl garsonku prodat, měla ihned jasno v tom, že zde chce i nadále zůstat. Přestože vlastnila o něco větší byt přímo u metra, rozhodla se, že jej prodá a pořídí si svůj staronový domov do osobního vlastnictví: „Neváhala jsem ani okamžik. Naprosto jasně jsem věděla, že nechci bydlet na sídlišti. Původně jsem totiž žila na malém městě, a tak se ve mně vesnická povaha asi nezapře,“ vysvětluje nám své rozhodnutí. Mladá lékařka nepotřebuje být za každou cenu v centru dění ani města. Rušné zóny Prahy si tak raději užívá při dojíždění do zaměstnání: „Do práce jezdím už velmi brzy a zpátky většinou pozdě večer, a tak se úspěšně vyhýbám dopravním zácpám. Na autě jsem závislá, ale není to jediná možnost, jak se dostat do Prahy. V zimě jsem kvůli náledí vyzkoušela i hromadnou dopravu a byla jsem mile překvapená, že jsem byla v práci už za čtyřicet minut,“ hovoří ve prospěch lokality.

Nasvícení kompaktní sestavy bylo žádoucí nejen u kuchyňské linky, ale také u jídelního stolu. Pracovna se sem již skutečně nevešla, a tak se často pracuje právě zde.

Ačkoliv paní domácí tráví mnoho času v práci a hojně se věnuje i aktivnímu sportu, který ji stejně jako zaměstnání odvádí z domova pryč, kvalita bydlení je pro ni naprosto zásadní. Vzdala se bytu, který byl z hlediska polohy u metra lepší obchodní investicí, aby mohla zůstat tam, kde se jí opravdu dobře žije: „I když je to původně klukovský byt, bydlí se mi v něm nádherně. Přispívají k tomu výtečné sousedské vztahy. Je to úplně jiná kvalita bydlení, když máte příjemné sousedy, na které se můžete spolehnout. Nedokážu si proto ani představit anonymní spolužití na velkém sídlišti.“ Pohodové soužití tak natrvalo vytlačilo všechny dotěrné obchodní argumenty.

Skříňová sestava působí vzdušně a lehce. Přispívá k tomu dynamické střídání zelené a bílé barvy a otevřené regály a plochy.

Vtipně poskládaná sestava

Architekt Břetislav Lukeš z malého prostoru vytěžil maximum. Garsonka není zbytečně zahlcená solitérními a chaotickými kusy nábytku. Na pomoc naopak přispěchala skříňová stěna ve formě monolitu, který začíná u kuchyňské linky a končí až u vstupu na zahradu. „Výhodou tohoto uspořádání je to, že žádný jiný nábytek už vlastně není potřeba. Nedávno jsem přišla o garáž a nemám ani sklep. S úložnými prostory si ale vystačím. V technické komoře u kuchyňské linky mám kromě bojleru schované i zimní pneumatiky,“ chválí funkčnost interiéru jeho majitelka.

Nasvícení stěny je efektivní zejména večer, nám se ale zelenkavé světlo podařilo zahlédnout a vyfotit i ve dne. 

Z monolitu vede zelená deska sloužící jako jídelní stůl. Prodyšnost a lehkost malého prostoru podpořily také dvě „neviditelné“ plastové židle, které jsou suverénní součástí interiéru, ačkoliv na sebe nepoutají přílišnou pozornost. Orientaci usnadňuje a příjemnou atmosféru navozuje nasvícení jednotlivých částí skříňové stěny. Prý je efektivní hlavně večer, ale my jsme měli štěstí v neštěstí – venku bylo zataženo, a tak jsme mohli světelné pásy docela dobře vidět i v dopoledních hodinách. „Je fajn mít i ve tmě přehled o tom, co kde v místnosti je,“ dodává spokojená paní domácí. Oku lahodí také podsvícení postele, která je opět jedním z výběžků skříňové sestavy. Volně stojící noční stolky byste zde hledali marně – i ony jsou přímou součástí regálového systému. 


 
Tmavě šedá stěna se nejspíš dočká nového odstínu a dalších fotek zavěšených na lankovém systému. Možná budou připomínat galerijní expozici, napovídají tomu i bodová světla, která jsou na „umělecká díla“ namířena.

Na přehledné dispozici garsonky se podílí také jakési jádro, do kterého je zapuštěná kuchyňská linka, koupelna se sprchou a WC a úložné prostory v předsíni. Kuchyňská linka má dostatečnou hloubku na to, aby se vzadu na pracovní desce našlo nějaké to místo na nezbytné doplňky či pochutiny. Stěna mezi kuchyní a koupelnou je částečně přepažená tabulí z matného skla, která do koupelny, jež nemá vlastní okno, přivádí z obytné zóny žádoucí světlo. Aby koupelna skutečně nepociťovala žádný světelný handicap, zvolil pro ni architekt skleněné dveře, které udělaly dobrou službu i přiléhající dlouhé chodbě.

A jak se s účelným interiérem navrženým původně pro muže mladá žena sžila? „S výraznými barvami nemám nejmenší problém. Dříve jsem bydlela v úplně oranžovém bytě, takže mi odvážná zelená nevadí. Jediné, co mám v plánu změnit, je tmavě šedá stěna. Ráda bych ji prosvětlila nějakým jemnějším odstínem. Možná dám i na doporučení architekta a na tu část zdi, která je naproti stolu, umístím větší zrcadlo. Celý prostor by se jím měl natáhnout a zesvětlit,“ dozvídáme se o nejnovějších plánech. To, co ale určitě zůstane, bude nerezová lišta se systémem pro zavěšení obrazů a fotek na lankách. Stěna v nejbližší době tak nedostane pouze jinou barvu, ale také další fotografie, kterými chce hostitelka interiér ještě více zabydlet.

Exteriér následuje interiér

V létě se maličký byt příhodně rozroste o terasu a zahradu, která je k dispozici i ostatním obyvatelům domu. Majitelka dodává: „Propojení exteriéru a interiéru si opravdu užívám. Několikrát do roka pořádám zahradní párty. Dveře na balkon mám doširoka otevřené a byt je volně průchozí. Mám tolik kamarádů, že se dovnitř všichni nevejdeme, a tak se nám každý prostor navíc opravdu hodí.“ Vzhledem k opěvovaným sousedským vztahům mě nepřekvapuje, že když se začne grilovat na společném zahradním grilu, většinou se neplánovaně sejdou všichni sousedé.

Část příčky nad pracovní deskou vyplňuje matné sklo, které do sousedící koupelny vpouští světlo ze společenské zóny. Skleněné dveře v mnohém prospěly nejen koupelně, ale i úzké chodbě.

I přes společenskou povahu majitelky skýtá terasa sousedům, z nichž se postupně stali přátelé, také jistou míru soukromí. Její prostor je vymezen dřevěným obložením a stěnami, do kterých jsou po obou stranách vmontovány lavice a ohrádky pro květináče. Jako velmi příjemná se pro večerní odpočinek nebo párty ukázala světla umístěná v dolní části lavic, která krásně osvětlují kontury terasy, aniž by světlo bylo příliš ostré.

Tam, kde stereotyp nemá šanci

Naše příjemná návštěva a povídání se chýlí ke konci. Najednou si uvědomujeme, že jsme byli hosty v bytě, který nám vyhnal z hlavy všechny stereotypy. Například ten o tom, že mladí chtějí bydlet v centru. Nebo že žití v garsonce je neúplné a nouzové, že není pro společenské lidi. Citové argumenty převážily ty obchodní a výsledkem je naprosto spokojené soužití mladé majitelky a její celoročně zelené garsonky.

Interiér minimálního bytu:
Autoři: Ing. arch. Břetislav Lukeš, Ing. arch. Tomáš Horák, Ing. arch. Tomáš Lohniský
Projekt: 2007
Realizace: 2007–2008
Rozloha: 33 m2
www.dimenze11.cz


TEXT:
Zuzana Hošková
FOTO: Dano Veselský

Reklama
Reklama

Komentovat