Minimální obytný prostor, malá okna, shnilé obklady a tapety. Nic z toho ale mladou dvojici nevyděsilo a pustili se do rekonstrukce!
Abyste se rozhodli koupit si tuto garsonku na předměstí Varšavy v její původní podobě, museli byste být buď blázni, nebo mít velkou představivost. Malá okna, shnilé obklady a tapety, obytný prostor na dvacet metrů čtverečních. Nic z toho ale mladou dvojici nevyděsilo!
Jsou prostory, které netrénovanému oku příliš neřeknou, ale v kreativních lidech probudí minimálně velkou zvědavost. To je také případ tohoto bytu, nacházejícího se v nejvyšším patře staré budovy ve Varšavě. Byt se prodával s počáteční plochou 20 metrů čtverečních a spadal do kategorie garsonka.
Již při první návštěvě si architektka Joanna Piorko všimla nesouladu mezi fasádou budovy a výškou vnitřního prostoru. Sondováním stropu nabyla dojmu, že pod střechou budovy se skrývá dosud neobjevený poklad. A měla pravdu. Odkrytím zapomenuté půdy se před majiteli objevil nový svět, kterým si pomocí architektky velkoryse zvětšili původní obytný prostor o další místnosti.
Chtěli jsme do bytu vnést co nejvíce zeleně. Rostliny v květináčích minimalisticky laděný interiér hezky zaplnily a vdechly mu život.
Joanna Piorko
Původní (jediná) místnost garsonky byla vysoká, bez příček, s jediným oknem a vstupními dveřmi naproti oknu. První úroveň s druhou architektka plánovala propojit pomocí kovového schodiště vyrobeného na zakázku. Pod schodištěm bezprostředně ke vchodu do bytu se rozhodla umístit koupelnu a WC.
Během renovace byly strženy všechny původní obklady. Cihlovou zeď nechali na několika místech v bytě odkrytou, což dodává interiéru osobitý nádech. Nová konstrukce schodiště umožnila Joanně uvolnit v přízemí co nejvíc prostoru. Díky němu získala malá kuchyň další metry a vešlo se sem také místo na sezení.
Nečekaně objevený prostor na půdě nás trochu překvapil, proto jsem pravidelně vytvářela několik dalších vylepšených řešení. Snažila jsem se zachovat autenticitu, jednoduchost a co nejvíc původních prvků, aby pak mohly ovlivnit povahu výsledného designu.
Joanna Piorko
Dvojice si tak splnila svůj dávný sen – mobilní stůl, u něhož mohou v sobotu večer sedět s přáteli nebo si dát línou nedělní snídani ve dvou. V horním patře vznikly tři místnosti (nebo spíše „zákoutí“) – minimalistický obývací pokoj situovali do otevřené galerie, ložnice je umístěná na konci chodby.
Pouze jednu místnost oddělili od zbytku posuvnými
dveřmi – pracovnu, která zároveň funguje jako pokoj pro hosty. Celý prostor tak působí svěže a vzdušně.
Tip redakce
Aby prostor nepůsobil stísněně a nepřicházel o denní světlo, majitelé se úplně vzdali horních skřínek.
Kuchyň je z IKEA. Nerezavějící ocel a černé detaily se postaraly o moderní industriální nádech, hřejivé masivní dřevo zajistilo příjemnou útulnou atmosféru. Úložné prostory pod kuchyňskou deskou se střídají s otevřenými policemi, skříňkami a závěsným systémem, díky čemuž působí celá kuchyň vzdušně a útulně.
Byt kombinuje několik stylů – na jedné straně neutíká před teplými přírodními materiály, jako je masivní dřevo nebo barevné prvky. Na druhé straně je vidět, že obyvatelé mají rádi jednoduchost a minimalismus. Surový charakter cihly doplňuje betonová podlaha. Podkrovní dveře jsou sladěné s černým ocelovým schodištěm. Barevné akcenty v jasných odstínech žluté, zelené nebo červené, které byly přimíchané do každé místnosti, vnášejí do interiéru energii a hravost.
Koupelna se nachází v přízemí vedle kuchyně. Podlaha i stěny jsou z voděodolného mikrocementu, což bylo jedním z hlavních požadavků majitelů, kteří dychtivě toužili po tzv. walk-in sprchovém koutě.
Profil
MAJITELÉ
Joanna Piorko (interiérová designérka), její manžel pracující v oblasti marketingu a jejich čtyřnohý psí miláček
NEMOVITOST
Podkrovní byt s plochou 52 m2 v cihlové bytovce v širším centru Varšavy
NÁVRH
Autorkou návrhu rekonstrukce bytu (kterým doslova odstartovala svou dráhu interiérové designérky) je Joanna Piorko, která je zároveň i jeho spolumajitelkou. Její další realizace najdete na stránce wrazeniaprzestrzenne.com
Text: Katarína Paukeje
Foto: Hanna Połczyńska, kroniki.studio
Zdroj: Časopis HOME