Foto: Stéphane Groleau, Amielle Clouâtre

Moderní městský dům pro pánskou společnost

10. 02. 2015

Náš příběh by mohl dost dobře začínat jako pohádka − byl jednou jeden architekt a ten měl dva syny. A psa. A jednopodlažní domek z 50. let minulého století. Co bylo dál?

Nenápadný domek s cihlovou fasádou nijak nevybočuje z typické architektury svého okolí, robustní stěny bývalé dílny ovšem skrývají nečekaný klenot. Obývají ho tři muži. Vlastně čtyři, počítáme-li i temperamentního čtyřnohého člena domácnosti, bostonského teriéra Winstona.

Nenápadný cihlový domek na první pohled vůbec nevypadá jako rodinný dům, spíše jako dílna – což původně i byl. Foto: Stéphane Groleau

Velké okno na vchodové straně fasády přináší do interiéru více světla, mléčný pás ve spodní části slouží k ochraně soukromí. Foto: Amielle Clouâtre

Takhle to tu vypadalo na začátku… Foto: Atelier Moderno

Vzal to z gruntu

Majitel Jean-Guy Chabauty, designér montrealského ateliéru Moderno, interiér v podstatě znovu vystavěl. Původně tu byly jen čtyři holé stěny. Cihlová fasáda zůstala i po rekonstrukci věrná tradičnímu pojetí, velká okna a vysoké dveře však napovídají, že koncepce se hlásí k současnému minimalistickému pojetí designu. Osu sever-jih tvoří široká chodba, přiléhající k jedné z vnějších stěn a osvětlená tenkým proužkem světla v podobě pásky LED, která se na jedné straně otevírá do velkého společného, obytného prostoru prosvětleného světlíky. (Z důvodu zachování intimity architekt ponechal domu původní rozměr oken a zvolil toto stropní řešení.)

Pro společné chvilky i dostatek soukromí

Prostor, kde se rodina setkává, tvoří stylový obývací pokoj s biokrbem a velkorysým sezením, dubovým jídelním stolem a přímočarou kuchyňskou linkou s centrálním pracovním ostrovem. Zejména kuchyně v každém svém detailu přesvědčivě manifestuje moderního ducha: varná zóna z nerezové oceli, přípravný ostrov z bílého Corianu a velký úložný modul, na němž právě v kombinaci se studeným kovem a umělým materiálem krásně vyniká struktura dřeva.

Kuchyňský ostrov z bílého Corianu nechává vyniknout přirozené struktuře dřeva na dvířkách „spižírny“. Foto: Stéphane Groleau

Dubový jídelní stůl tvoří srdce celého obytného prostoru. Foto: Stéphane Groleau

Obývák na rozdíl od zbytku interiéru hraje barvami díky velkorysé pohovce v pestrobarevném provedení. Foto: Stéphane Groleau

Mumraj v kuchyni. Když se obyvatelé pustí do práce, „nudný“ Corian se rozehraje barvami připravovaných pokrmů. Foto: Stéphane Groleau

Přímočaře. Kuchyně je orientována podél horizontální osy, varná, úložná i přípravná zóna jsou v jedné linii. Foto: Stéphane Groleau

Dřevo, nerez, Corian. Kontrast materiálů je hlavní atrakcí kuchyně. Jinak jí dominují jednoduché linie a tvary, hladké povrchy… Foto: Stéphane Groleau

Tady rádi a hodně vaří. Varná i přípravná zóna si z kuchyně ukrojily opravdu úctyhodný krajíc prostoru. Vzhledem protiklady, duší kolegyně spolu komunikují „přes ulici“… Foto: Stéphane Groleau

Světlíky nad varnou zónou zajišťují kuchtíkům dostatek přirozeného světla. To v kuchyni žádné umělé nenahradí. Foto: Stéphane Groleau

Za obývací zónou následuje ta soukromá: kromě pokojů obou chlapců se tu nachází otcova ložnice s vlastní koupelnou, v níž se snoubí bohatství materiálů s elementy vody a ohně (díky malému biokrbu zabudovanému v umyvadlovém pultu).

Jednoduché rovné schodiště v chodbě zajišťuje přístup na zelenou střechu s terasou, která umožňuje vychutnat si velkoměstský ruch pěkně v soukromí.

Chodbu na úrovni podlahy příjemně osvětluje decentní LED páska, která návštěvníka provede celým domem od vchodu až do soukromých komnat pánského osazenstva domu. Foto: Stéphane Groleau

Majitel se snažil zachovat alespoň některé původní prvky, v tomto konkrétním případě staré dveře ohlodané už notně zubem času. Na bílém pozadí nádherně vyniknou… Foto: Stéphane Groleau

Soukromá koupelna pána domu je královstvím sama o sobě. Charakterizuje ji bohatá škála materiálů (barvený beton, exotické dřevo ipe, keramika, nerezový povrch a sklo) a barevný kontrast. Foto: Stéphane Groleau

Koupelna je dle moderních trendů pojata jako součást ložnice, tedy řešení en-suite. Cihlový obklad natřený na bílo svou „hrubou strukturou“ narušuje jednolitost hladkých materiálů. Foto: Stéphane Groleau

Podlahu sprchového koutu tvoří rošt z exotického dřeva ipe. Jak je pro exotické druhy dřev typické, vyznačuje se vysokou tvrdostí a odolností prosti působení vody. Foto: Stéphane Groleau

Výběr barev i materiálů v koupelně odpovídá představám o pánské koupelně. Majitel se tu mohl vyřádit přesně podle svých představ. Foto: Stéphane Groleau

Oheň versus voda. Zajímavým prvkem, pro koupelnu ne úplně tradičním je biokrb zabudovaný v nerezové desce umyvadlového pultu. Foto: Stéphane Groleau

Nevinně bílá. Koupelna chlapců je o poznání skromnější a jednodušší, jak z hlediska výběru barev a materiálů, tak z hlediska vybavení. Foto: Stéphane Groleau

S čistým svědomím a osobitě

Cílem majitele a architekta v jedné osobě nebylo pouze vytvořit harmonické domov pro tři dospělé chlapy, ale zároveň zmenšit ekologický otisk budovy. Docílit se mu to podařilo nejen díky zmíněným světlíkům a zelené střeše, ale také díky stříkané přírodní izolaci na bázi sóji, vytápění pomocí infrapanelů. A také prostřednictvím zachování a vylepšení původních prvků: starých dveří, oken, roštů, či zužitkováním renovovaného nábytku po otci. Kromě toho, že se tím vším splnil majitelův sen o domovu přátelskému k životnímu prostředí, získalo tím bydlení na osobitosti a stalo se odrazem mužů, kteří ho obývají.

Jednoduché rovné schodiště v chodbě zajišťuje přístup na zelenou střechu terasou, která umožňuje vychutnat si velkoměstský ruch pěkně v soukromí. Foto: Stéphane Groleau