Nadčasový design z minulého století

Reklama

V různých rovinách naší existence vstupuje minulé do naší přítomnosti. V intimitě domova móda, architektura a design promítají vzájemné souvislosti podle našeho vlastního vzorce. Každý je jiný a jiný je i způsob, jakým se tyto zákonitosti zhmotňují ve výběru a rozmístění bytového zařízení. Nezávisle na tom, zda a v jaké míře sáhneme po nadčasových kouscích, jsou tyto zákonitosti stále přítomné přinejmenším v odkazu tvůrců moderního interiérového designu.

Návrháři, či nově designéři, více než století kódovali vlastní emoce do nábytkových kusů a lidé si je osvojovali jako vlastní – někdy jako výraz dobrého vkusu, jindy jako možnost koupě sériově vyráběného nábytku. Kousky, které prověřil čas, známe dodnes a někdy se divíme, že ač věkem patří k dinosaurům moderní interiérové tvorby, formou a způsobem vyhotovení se dokážou nonšalantně uvelebit v současném interiéru. I když dnes umístíme například lenošku LC4 od Le Corbusiera z trubkové oceli a s koženým čalouněním z roku 1928 vedle minimalisticky strohé komody, málokomu přijde na mysl, že nevznikly ve stejné době. V nadčasovosti LC4 možná už ani není tak důležité, že kdysi při jeho zrodu vycházel Le Corbusier z názoru, že „stroj se stal podstatou civilizace“. V dnešních souvislostech je lehátko zajímavé především tím, že na nás může působit jako výtvarný a zároveň funkční objekt, který posílí jedinečnost našeho interiéru. Když interiérový designér nebo my sami vycítíme, že jednotlivé kusy nábytku jsou si navzájem souzeny, nezávisle na období a filozofii jejich vzniku můžeme vytvořit atmosféru s neobvyklým emocionálním nábojem.

   
Potěšení uvelebit se v náručí klubovky Lounge Chair Ottoman si neodepřel ani doktor House ze stejnojmenného TV seriálu. Klubovka se vyskytuje už i
v tuzemských domácnostech díky obnovené výrobě. Kultovní křeslo se zrodilo v počátcích dánské moderny v podobě tvarované lastury z růžového dřeva, kterou položili na kostru z litého hliníku a změkčili koženým čalouněním. (Eames) 
Ani značka Marimekko si při focení svých textilií neodpustila atmosféru v prostředí  s klasickým skandinávským nábytkem. Křeslo Egg nonšalantně pohlíží do záběru fotografa.

 

   
Od poloviny minulého století se židle a nábytek manželů Charlesa a Ray Eamesových vlní až do dnešních domácností. Židle DAW 1950. (Vitra) Jean Prouvé navrhl v roce 1934 do výroby židli a o více než desetiletí později i stůl. Oba nacházíme na záběrech zahraničních interiérů dodnes. (Vitra)

 

   
Také sloni Eamesových se dočkali obnovené výroby. (Vitra) Když finský architekt Alvar Aalto přelomovým způsobem vytvořil nábytek bez zbytečného spojování z ohýbaného dřeva, ještě netušil, že bude předvojem mnoha kusům nábytku ze severských dílen nábytku. Novější verze židle LCW, kterou v roce 1945 navrhli Charles a Ray Eamesovi, se dělí o pozornost s taburetem firmy PTV.

 

   
Isamu Noguchi poskládal ze dvou identických dřevěných prvků a oblé skleněné tabule svůj Coffee Table v roce 1944. (Vitra) Trojici designérů 60. let minulého století, P. Gattimu, C. Paolinimu a F. Teodorovi, se podařilo stvořit vzhledem k rebelantskému období poddajné křeslo Sacco, které s námi ve shodě přežívá dodnes. Ve firmě Zanotta některé verze modelu prostě rozkvetly.

 

   
„V prostorové kompozici existují podobné zákonitosti jako v kompozici hudební.“ (Walter Gropius; v roce 1919 založil školu funkcionalistického designu Bauhaus.) (Tecta) S respektem k principu funkčnosti, tvarové jednoduchosti a konstrukční čistoty designérské školy Bauhaus z 20. let minulého století tvoří ve společnosti Tecta nábytek jednoduchých geometrických tvarů. K pestrému a přitom funkčnímu stylu zařízení patří doplňky a víceúčelové či mobilní nábytkové kusy. Nezklamou skladné stolky od Waltera Gropiuse.

 

   
Stohovatelná Panton Chair od Vernera Pantona z roku 1960 svým organickým tvarem v bílé verzi připomíná sochu, a tak vytváří příjemný kontrast k minimalistickému nábytku. Vznikla v dobách boomu plastů a barev a stírání hranice mezi krásným a komerčním uměním. Současný interiér se nebojí spojit plastové solitéry s jinak minimalistickým zařízením. (Hilkovič) Marcel Breuer byl při komponování židle Wassily B3 věrný materiálu a smyslu pro funkčnost. V roce 1925 asi netušil, že jeho design přetrvá do třetího tisíciletí – ačkoliv i ve společnosti horizontál nábytku značky Mercantini.

TEXT: Marína Ungerová
FOTO: archiv firem
ZDROJ: HOME

Reklama

Komentovat