Neobyčejná novostavba: Podařilo se jim propojit dům s okolím a interiér s exteriérem?

Dům propojený s okolím

Pro architekty ze studia BekArch je podstatný kontext, funkční uspořádání a precizní zpracování detailů. V rodinném domě uprostřed zástavby naplno využili svůj komplexní přístup a kromě stavby navrhli také její interiér.

„Díky tomu celá řada interiérových prvků vyplývá z dispozičního řešení domu. Věřím, že se nám podařilo propojit nejen interiér s exteriérem, ale také dům se svým okolím,“ vysvětluje Jan Bek výhody komplexního navrhování.

Vila ve Vestci respektuje tradiční tvarosloví se sedlovou střechou, ale díky předsazené nízké hmotě si zachovává moderní ráz. Bíle omítnutý minimalistický štít navazuje na vertikální rastr dřevěného obložení. Přízemní část ke stavbě přistupuje po její délce a tvoří pomyslný střed rodinného domu: rozhlehlý obývací pokoj s rohovým oknem do zahrady.

Rozhlehlý obývací pokoj s rohovým oknem do zahrady. Zdroj: Filip Györe

Z prostoru dýchá kosmopolitní duch

Vchod do domu vede z ulice; vstupní dveře jsou něžně usazené do dřevěného obložení. Podobně nenápadně působí vrata, kterými se vjíždí do integrované dvougaráže.

Úzká chodba vede podél technické místnosti, toalety a pracovny a ústí do otevřeného prostoru obývacího pokoje. Z chodby stoupají schody do horního, soukromého patra s ložnicemi a koupelnami.

Výrazný strop z pohledového betonu dodává interiéru živou, organickou kvalitu. Velkorysé prosklení dovnitř vnáší dostatek světla, v létě se stírá hranice mezi pokojem a zahradou. Díky tvarosloví zvoleného nábytku a práci s živými rostlinami z prostoru dýchá kosmopolitní duch.

Úzká chodba vede podél technické místnosti, toalety a pracovny a ústí do otevřeného prostoru obývacího pokoje. Zdroj: Filip Györe

Výrazný akcent mu dodávají detaily v černé barvě, což platí jak pro koupelnové vybavení, tak pro kuchyňské osvětlení nebo třeba rám přepážky mezi obývákem a chodbou.

Konceptuální vnímání architektury se propsalo do barev i materiálů: s bíle omítnutou stavbou koresponduje nábytek a bílé obklady; cedrový obklad zvenku doplňuje dubové provedení nábytku a truhlářských prvků, jako je schodiště nebo kuchyňská skříňka.

Interiér je také materiálově provázán: betonový strop s otisky bednění doplňuje hydrofobní stěrka v koupelnách, velkorysé prosklení se objevuje i ve spodní koupelně, kam přivádí světlo střešní okno přes celou šířku místnosti.

Jan Bek  Zdroj: Jan Bek

Rozhovor a architektem Janem Bekem: Stavba je důležitá uvnitř i navenek

Studio BekArch založil architekt Jan Bek v roce 2019. Za pět let praxe ateliéru si kolem sebe vybudoval síť spolupracovníků i příbuzných profesí. Ateliér sousedí s projekční kanceláří, Janův kamarád Stanislav Líkař je majitelem stavební firmy, která realizuje návrhy ateliéru.

BekArch ve svých projektech používá především český design, nábytek na míru vyrábějí dva spřátelení truhláři. O co architekti usilují a co je vysněná stavba Jana Beka?

V portfoliu máte byty, domy i rekonstrukce. Co z toho vás nejvíc baví?

Se ženou máme moc rádi Adolfa Loose, který říká, že žijete uvnitř a vnějšek se má přizpůsobit vnitřku. S tím tak úplně nesouhlasím, ale líbí se mi jeho přístup, že stavba je důležitá uvnitř i navenek. To je cesta, kterou se chci vydat; nedává mi smysl, když někdo navrhne dům a neřeší vnitřek.

Já si naopak hraji s každým detailem, aby měly naše realizace specifický rukopis – a interiér považuji za stejně důležitý jako exteriér. Takže nejvíc mě baví navrhovat kompletně celý dům tak, aby se exteriér s interiérem vzájemně prolínaly a fungovaly spolu.

Navrhujete prostory kaváren, restaurací nebo kanceláří. V čem je tato práce jiná než rezidenční architektura?

Nejzásadnější je rozdíl v klientovi: firma nebo korporát přistupuje k zakázce jinak. Nechá nám volnější ruku a workflow je snadnější, než když někomu navrhujeme interiér, v němž bude žít. Rezidenční architektura obnáší mimo jiné roli psychologa (směje se). Lidé někdy zabředávají do věcí, které nejsou důležité, což jednak prodlouží celý proces, jednak to umí vysát.

U rezidenčních projektů je důležité si s klientem sednout; ideální jsou takoví, s nimiž jsme už něco řešili. Další věc je, že spousta lidí staví třeba jen jednou v životě. To bývá problematické v tom, že si nedokážou představit, co taková stavba obnáší a často se zaseknou na drobnostech, místo aby se věnovala pozornost funkčním věcem.

Vyhovuje vám víc volnost, nebo naopak pevně dané mantinely?

Rozhodně je důležité, aby od klienta vzešlo zadání. Optimální scénář je, že si nás klienti najdou na základě naší práce, protože se jim líbí náš styl. Na základě toho si můžeme upřesnit, že preferují jiný odstín dřeva, ukážou nám inspiraci a my ji pak v souladu s naším rukopisem parafrázujeme.

Každopádně je skvělé vědět předem, co by se jim líbilo. Ideální klienti nás nasměrují, ale potom nás nechají tvořit. Když nám dají prostor, můžeme si hrát s detaily, vymýšlet originální prvky a netrávit veškerý čas tím, že ladíme vizuál. Pokud funguje vzájemná komunikace, obě strany celý proces baví.

V týmu vás je sedm, spolupracujete se stavební firmou. Jaké v tom vidíte výhody?

To, že dokážeme vlastní projekty i postavit, je hrozně důležité. Často se mi dostane do ruky návrh od jiných architektů a na první pohled vidím, že některé věci jsou nerealizovatelné, ať truhlářské prvky, nebo třeba kování.

A protože stavíme i dodáváme interiéry, umíme navrhnout věci tak, aby fungovaly – jinak by nám je lidi reklamovali. Výhody to má hlavně pro klienty: nestane se, že odevzdám projekt a s tím se rozloučím, ale ještě si realizaci pohlídám i v rámci stavby.

Mám zkušenost, že když se opomene stavební dozor, přijde za klientem třeba elektrikář a navrhne změnu, protože to je pro něj snazší – a ne vždy znalý klient nemá jak argumentovat. Když navíc takový řemeslník dodá, že jeho způsob bude levnější, klient mu ho odsouhlasí.

Jde o drobné věci, které ale na klienty útočí z různých stran. Architekt je v procesu klíčový mimo jiné proto, že je schopný ty argumenty vyvracet. Zkušenost ze stavby je důležitá. Jedním z důvodů, proč máme dotažené věci, je právě fakt, že si na stavbě všechno hlídáme. Jakmile bychom to nedělali, každý si to udělá po svém.

Naučila vás spolupráce se stavební firmou i technologické věci?

Všichni v ateliéru jsme inženýři architekti ze stavební školy, takže ponětí o stavební části máme. Samozřejmě se nepouštíme do projekční fáze. Děláme architektonickou studii, tu pak předáme klukům vedle do Bízek projektu a ti ji s námi konzultují.

Věřím, že projektant dělá projekční činnost lépe než architekt. My to samozřejmě také umíme a projekční činnosti se věnujeme, ale časem bych si rád vybudoval samostatnou vlastní projekční divizi.

U vašich realizací vidět, že kladete důraz na propracovanost a detail. Co dalšího charakterizuje váš rukopis?

V interiérech máme rádi ucelené plochy jako zdi obložené dřevem se skrytými průchody nebo průchozí skříně z koupelen do ložnic. Hrajeme si s materiály, se vzhledem dřeva: jak vypadá, jakou má kresbu. Zase jsme u Loose: nepřidáváme dodatečné ornamenty, dotahujeme je zpracováním prvků, jako jsou obklady nebo struktura dřeva.

V exteriérech rádi kombinujeme tradiční a moderní tvarosloví, používáme střechy bez přesahů, prosklené plochy, abychom umožnili propojení interiéru se zahradou, a taky nás baví kombinovat materiály na fasádě.

V interiérech máme rádi ucelené plochy jako zdi obložené dřevem. Zdroj: Filip Györe

V interiérech používáte český design…

Snažíme se používat české značky, mají vysokou úroveň. Vznikají tu krásné věci a český design rádi podpoříme. Používáme světla od Bommy, Lasvitu, Brokisu nebo Lucisu, z nábytku se nám osvědčily značky TON, Situs, Master & Master nebo venkovní Egoé, pohovky a postele máme z hradeckého Polstrinu.

Firmu vlastní rodina Pacáků, děda, otec a syn, dnes už tři generace. Líbí se nám jejich věci, a protože jsou Češi, dá se s nimi domluvit na individuálních úpravách, třeba na zkrácené pohovce. S tím by nás jinde vyhodili.

Hlídáte si, s jakými řemeslníky spolupracujete?

Jasně. Truhlařina je největší položka v interiéru, takže jsme opatrní. Spolupracujeme s truhláři Pavlis nebo Lapka interiéry. Pro pana Pavlise dělá Ondra Válek, jsme podobně staří a rozumíme si. Líbí se mi, že ho baví hledat nová řešení. Dřív jsme třeba průchody skříněmi dělali na pantech, teď už tam dáváme Tectus, skryté panty.

Stále vymýšlíme, jak se dají lépe zafrézovat a Ondra uvažuje pružně. Stavební firmu vlastní můj kamarád Standa Líkař, na světlo mám kamarády z firmy Ilumix, sanitu máme podchycenou přes Ptáčka a keramiku Soukup. Takže máme takový gang (směje se).

Máte nějaký svůj architektonický sen?

Možná odpovím pod vlivem nedávné schůzky s 3AE dřevostavby, pracují s biodeskami a CLT panely. Biodeska ze smrků se mi pohledově moc líbí, rád bych někde použil kombinaci CLT panelu s betonem. Jednu takovou stavbu realizovali 3AE na Šumavě, tu by mě bavilo dodělávat. Vůbec mám rád horskou architekturu. Zanedlouho zahájíme stavbu na Klínovci, na to se moc těším.

Co vás napadne, když se řekne kvalitní architektura?

Napadá mě taková, která i po třiceti letech vypadá aktuálně. Nejspíš ji definuje určitá jednoduchost ruku v ruce s charakterem použitých materiálů. Třeba Adolf Loos má skryté zárubně nebo bezfalcové dveře – navrhoval je už v minulém století! Hodně mi záleží na kvalitním zpracování: vždycky mě zaujmou atypická řešení, neobvykle řešený nábytek či stavební prvky. Jsem ten typ, co zespoda okukuje stůl, když mi není jasné konstrukční provedení. A obecně preferuji střídmost.

Máte nějaký formativní zážitek ze setkání s architekturou?

Napřed mě zformovala máma: sdělila mi, že budu architekt, protože umím kreslit a jde mi matematika – a já poslechl (směje se). Moje první setkání se stavbou, která mě nadchla, proběhlo v Barceloně, kde jsem jako mladý kluk navštívil pavilon od Miese van der Rohe: učarovala mi ta jednoduchost a výrazná kresba materiálů. A minulé léto jsme strávili objížděním Loosových bytů a domů. Moji ženu na prohlídkách zajímá, jak lidé žili, a mě baví technické detaily a zpracování.

Na co všechno myslíte, abyste si byl jistý, že děláte kvalitní architekturu?

U studie musíme v první řadě myslet na to, aby stavba vůbec legislativně prošla přes územní plán a další limity, které pro danou oblast existují. Někdy je předepsaná sedlová střecha, někde se musí dodržet uliční čára, stavby většinou musí odpovídat rázu okolní zástavby, nesmí přesáhnout výškovou hladinu… Zkrátka je třeba respektovat celou řadu regulací. Z toho pak vykrystalizuje zadání, kterému se snažíme přizpůsobit vlastní architekturou.

Což znamená? Na jakých myšlenkách vaše architektura stojí?

O jedné už jsme hovořili: provázanost exteriéru s interiérem. Na tu navazuje důraz na materiály a na jejich unikátní kresbu. U interiéru i exteriéru si myslím, že v jednoduchosti je krása a síla; není potřeba na domech vymýšlet zbytečnosti.

I malý jednoduchý domek může dobře vypadat. Obecně preferuji velkou obytnou místnost, která slouží členům rodiny ke společnému trávení času. Ložnice mám rád menší s dostatkem úložných prostor; malé místnosti na spaní jsou mimo jiné energeticky úsporné. Tento princip používal Adolf Loos taky.

Přemýšlíte o tom, kam se architektura bude ubírat v budoucnosti?

Tématem se určitě stane energetická náročnost budov. Souvisí to mimo jiné s velikostí domů. Cenu budovy dnes vztahujeme na metr krychlový: čím méně metrů, tím nižší cena. Myslím si, že v budoucnosti budeme zmenšovat domy i byty.

Ve světových metropolích najdeme spoustu maličkých bytů, u nichž je potřeba důmyslně vyřešit každý metr – a interiérový architekt musí umět vymyslet a zkonstruovat udržitelný způsob uspořádání. Malé byty se mi líbí a myslím, že jich bude přibývat.

GALERIE

Odpovědná reaktorka: Lucia Blažiová
Foto: Filip Györe