Jak žije mladý slovenský malíř Peter Cvik?

Umění a artefakty ze života si nemusí konkurovat. V tomto duchu si mají co říci i velkoformátové malby na stěně proti zavěšeným dětským mapám či hračkám. Foto Nora Sapárová a Jakub Čaprnka

Každý předmět přišel odjinud, ale všechny mají svou funkci. Ať už praktickou, vzpomínkovou, nebo obě najednou. Foto Nora Sapárová a Jakub Čaprnka

Gymnazista malířem

Cesta k umění je občas přímá, avšak nikdy jednoduchá. Peter Cvik jako čerstvý absolvent osmiletého gymnázia musel procestovat celou Evropu, než zjistil, co skutečně chce v životě dělat. „Můj strýc byl akademický sochař, takže vztah k umění jsem měl odmalička. Při cestování jsem navštěvoval mnoho galerií a to mě velmi ovlivnilo,“ tvrdí. Po návratu se rozhodl pro Vysokou školu výtvarných umění, obor malba. Dnes je úspěšným doktorandem, vystavuje u nás i v zahraničí.

Loftovému stylu odpovídají i typy oken a povrchová úprava stěn. Bývalé továrně by „plasťáky“ opravdu neslušely. Foto Nora Sapárová a Jakub Čaprnka

„Tyto loftové prostory nabádají člověka, aby se stal ,vetešníkem‘. Snažím se tomu vyhnout, aby se nestalo, že prostor přeplním, a tím potlačím jeho vzácnou atmosféru.“

Peter Cvik, výtvarník

I bez stěn je v prostoru jasně čitelné, jak je dispozičně členěný. Své místo má obývací pokoj, kuchyň, pracovna, jídelna i ložnice. Foto Nora Sapárová a Jakub Čaprnka

Život umělce je spjat s inspiracemi. Ať už jsou jimi lidé, věci, či místa. Bydlení nevyjímaje. „Pro mne je byt vlastně jen polovinou skutečného domova. Tu druhou tvoří ateliér. Proto jsem hledal prostor, kde bych mohl mít obojí,“ vzpomíná Peter. To, že jeho kroky vedly tenkrát do bratislavské Cvernovky, bylo téměř samozřejmé. „Tento prostor je unikátní. Bude mi moc líto, když ho budu muset opustit, protože jedním z jeho největších kladů je komunita lidí a profesí, která tu za ty roky vykrystalizovala.“ Podařilo se mu zde pronajmout dva oddělené prostory vymezené moduly industriální haly. V jednom si zařídil prostorný loftový byt, druhý tvoří ateliér, který sdílí s několika umělci.

„Na životě výtvarníka jsou nejúžasnější dvě věci – volnost a čas. I když je to někdy na úkor peněz. Záleží na prioritách a volbě. Na tom stojí i tento prostor. Volný, nevázaný, na nic si nehraje, a tím je pro mne mnohem přitažlivější než do detailu dotažený komfort.“

Peter Cvik, výtvarník

Barový pult tvoří pozůstatek stěny, která původně sahala až po strop a dělila prostor na dvě poloviny. Dokud nebylo realizováno mezipodlaží, opírala se o něj manželská postel. Foto Nora Sapárová a Jakub Čaprnka

Mnoho obrazů v prostoru pochází od mnoha umělců. Ten nad konferenčním stolkem pochází z dílny Petra Cvika a má název Düsseldorfer. Foto Nora Sapárová a Jakub Čaprnka

Nejmenším obyvatelem bytu je umělcův syn, jehož prvotiny už visí na stěně. Dětský pokoj v pravém slova smyslu ale v bytě chybí. Foto Nora Sapárová a Jakub Čaprnka

Na začátku byl prostor současného bytu v provizorním stavu. To, co nebylo určeno k vybourání, bylo nutné opravit. „Uprostřed dispozice byla příčka sahající až po strop, takže první půlka bytu byla v úplné tmě. Celý strop křižovaly mrtvé kabely a nepotřebné konstrukce, stěny byly špinavé a otlučené. Aby se tu dalo bydlet, museli jsme si to tu pořádně odmakat,“ vzpomíná na těžké začátky Peter. Ještě s tehdejší partnerkou se jim podařilo odkrýt a očistit velké množství původních konstrukcí, odstranit příčku, jejíž pozůstatek tvoří dnes barový pult, a rozčlenit prostor tak, že nabyl dispozice bytu. Mezipodlaží s ložnicí přibylo až vloni. To, že nejde o standardní bydlení, obyvatelům těchto prostorů většinou nepřekáží. Vysoké stropy, obrovské okno s výhledem, zděné stěny, dřevěná podlaha. To jsou benefity za to, že někde možná přimhouříte oko nad trčícími kabely či chybějící parketou. „Dalším bonusem, který získáte, jsou podobně smýšlející lidé – sousedé. Všichni jsme si vědomi toho, jaké mantinely toto bydlení má, ale jsme naladěni na jedné vlně, máme podobné smýšlení, tolerujeme se a pomáháme si. To už není v tomto světě až tak samozřejmé a pro mne to znamená více než stoprocentní komfort,“ uzavírá.

Galerie s ložnicí vznikla svépomocí, podobně jako všechno ostatní. Peter ji postavil ze dřeva z rozebraného krovu. Hranoly musel ohoblovat, nařezat a upravit. Díky tomu se však jednopokojový byt změnil v dvoupokojový. Foto Nora Sapárová a Jakub Čaprnka

Ateliér v těsném sousedství bytu autor sdílí s několika kolegy. O to je však prostornější a nálada tvořivější. Pracují tu Martina Rotlingová, Andrea Kopecká, Filip Sabol a Peter Bařinka. Foto Nora Sapárová a Jakub Čaprnka

Humor sehrává důležitou roli v autorově tvorbě. Díky němu se mu daří uchopit a interpretovat mnohá i vážná společenská témata. Foto Nora Sapárová a Jakub Čaprnka

Protože malíř často tvoří v noci, blízkost ateliéru a domova je důležitá. Mnoho umělců tyto sféry nedokáže oddělit ani zdí. Foto Nora Sapárová a Jakub Čaprnka

Pracovní stůl je v tomto bytě spíš sekundární, využívají ho především ostatní školou povinní obyvatelé. Foto Nora Sapárová a Jakub Čaprnka

„Na poslední výstavě na Slovensku jsem se zabýval interpretacemi obrazů klasických slovenských umělců moderny. Snažím se tím nejen reagovat na mnohá aktuální témata, ale i zprostředkovat svůj pohled na historii skrytou v umění.“

Peter Cvik, výtvarník

Text Lucia Kušnírová
Foto Nora Sapárová a Jakub Čaprnka
Zdroj časopis HOME 9/2016, JAGA MEDIA, s.r.o.