Byt z 30. let zrekonstruovali k nepoznání. Do dětského pokoje se vchází skrz skříň jako do Narnie

Designéři ze studia JanskyDundera přesvědčili investory, aby využili příležitost rekonstrukce k velkorysé změně. Neměnili jen povrchy, ale i bourali, čistili a předělali dispozici tak, aby co nejlépe fungovala pro život nové rodiny a její potřeby.

Jídelna

Díky spojení menších částí dispozice do jednoho celku vznikl velkorysý prostor jídelny a na ni navazujícího obýváku, kde rodina tráví nejvíce času. Výhodou rohové stavby je vstup světla ze všech světových stran, což umocňuje pocit vzdušnosti a prostornosti. Krásu repasovaných dubových parket designéři zvýraznili jednoduchou bílou omítkou a nenápadnými doplňky.

Jídelní kout s dřevěným stolem. Zdroj: Honza Zima

Dětské pokoje

Svět dětí je jasně odlišený od ostatních částí bytu. Vchází se do něj přes skříňové dveře úložných prostor s okrouhlým okénkem. V prostoru mezi denní zónou a dvěma dětskými pokoji je i koupelna. Podlaha v ložnici, pracovně, kuchyni i v dětských pokojích je z přírodního marmolea.

Historické stavby mají silné kouzlo, ještě silnější však je, když jsou rodinným dědictvím. V projektu rekonstrukce bytu v domě z první republiky se snoubí více zajímavých prvků, které vyústily do mimořádně citlivé proměny. Bytový dům, ve kterém se prostor nachází, nechal postavit praděda jednoho z autorů návrhu Zena Fifky a doposud zůstal ve vlastnictví rodiny. Další sympatická informace je, že rekonstrukce probíhala také v rámci rodiny – pro blízké příbuzné se dvěma malými dětmi. Není divu, že designéři s bytem zacházeli mimořádně citlivě – jako se skutečným rodinným stříbrem.

Celé třetí poschodí

Díky vzájemné důvěře a pochopení mezi autory návrhu a klienty vzniklo nevšední rodinné bydlení s množstvím atypických prvků. Hlavním záměrem designérů bylo vdechnout bytu prostorovou velkorysost a podpořit prvorepublikový ráz nárožního bytového domu. Mimochodem, prostorný byt v něm zabírá celé třetí poschodí.

„Přesvědčili jsme investory, že by bylo vhodné využít příležitost rekonstrukce k velkorysé změně – neměnit jen povrchy, ale i bourat, čistit a měnit dispozici pro život nové rodiny a její potřeby. Současně jsme navrhli zrestaurovat maximum původních prvků a vybrat kvalitní nové materiály, které nebude třeba měnit,“ popisuje průběh projektu Matěj Janský.

Obývací pokoj s modrým konferenčním stolkem a policemi plnými knih. Zdroj: Honza Zima

Kvalita nad kvantitou

Pro staré byty je charakteristické vícero menších prostorů – nebylo tomu jinak ani v tomto případě. Designéři je spojili, díky čemuž vznikla velká denní zóna, kde rodina tráví společný čas. Naopak, dětské pokoje jsou menší a čistě funkční. Vchází se do nich přímo pohádkově – přes velkou modrou úložnou skříň inspirovanou skříní do Narnie.

„Modrá průchozí skříň má člověka vyvést z reality do jiného světa, magického prostoru, být filtrem mezi bytem a dětskými pokoji. Zprostředkovává zážitek a umocňuje fantazii. Celý byt zároveň zažívá různé světelné situace díky skutečnosti, že světlo má přístup do bytu ze všech světových stran a různými způsoby – zakulaceným pásovým oknem do ulice, oknem zalomeným přes roh vnitrobloku, obyčejným plochým oknem i zprostředkovaně skrz sérii několika oken – to jsou danosti rohového domu a architektury z 30. let. Snažili jsme se je posílit a doslova nezazdít,“ zdůrazňují autoři.

Moderní modré dveře vedoucí do světlé místnosti. Zdroj: Honza Zima

Vzpomínky na minulost

I když je byt po proměně k nepoznání, stále jsou zde prvky, které připomínají jeho minulost: kliky, parkety, posuvné dveře, přiznaná původní výmalba v ložnici. Rodičovská ložnice je řešená jako samostatná část bytu. Patří k ní vlastní koupelna i pracovna s malým balkonem.

Ať vejdete do kterékoliv části interiéru, všude je znát, že designéři se precizně a s velkou dávkou empatie věnovali každému detailu. Byt rozjasňují syté barvy a je vybavený i autorským nábytkem z produkce značky MCDJ designérů Matěja Janského a Cyrila Dunděru.

„Kvalitní individuální prvky obstojí i samostatně a dohromady vytvářejí pestrý celek, který dokáže absorbovat další nánosy a nadále se vyvíjet. Nesnažíme se o stoprocentní sladění všeho se vším, věříme totiž, že právě tak vzniká vstřícný a uvolněný prostor, kde se různí lidé mohou cítit dobře,“ zdůrazňují autoři proměny.

Chodba s dřevěnou podlahou, modrými skříňkami a výhledem do světlého obývacího pokoje. Zdroj: Honza Zima

Jídelna a obývací pokoj

Mezi jídelnou a obývákem s obnovenými původními dubovými parketami kladenými do vzoru rybí kosti jsou po proměně dvoukřídlé dveře. Za povšimnutí stojí repasované niklové kliky. Interiér harmonizují ručně tkané koberce, množství zeleně a hebké tkaniny ve světlých barvách.

Ložnice

Na stěně ložnice v záhlaví postele zůstala zachovaná původní zelená výmalba. Designéři k ní doladili textilie. Prostor opticky zvětšuje velkorozměrné zrcadlo, které odráží přirozené světlo přímo z oken obýváku.

Ložnice s dřevěným nábytkem, vedoucí do otevřeného prostoru s orientálním kobercem a černými židlemi. Zdroj: Honza Zima

Z ložnice do obýváku

Historický byt se rozprostírá přes celé třetí podlaží bytového domu. Díky tomu vznikají v interiéru různé světelné situace. Navíc rohové okno obýváku je zaoblené. Právě proto designéři vnesli do bytu zjemňující obliny v různých podobách – například jako kruhová okénka ve dveřích nebo oblé kusy nábytku. Na fotografii vidíme pohled z ložnice přes pracovnu do obýváku.

Pracovna

Na podlaze v pracovně je podobně jako v kuchyni a v dětských pokojích praktické přírodní marmoleum, zpestřené ručně tkaným kobercem. Tato místnost funguje i jako průchozí pokoj mezi obývákem a ložnicí, což majitelům zajišťuje dostatek soukromí. Nábytek v pracovně – jednoduchá knihovna s úložným prostorem a pracovní stůl – je z olejované dubové dýhy s kovovými prvky.

FOTOGALERIE

Text: Sabína Zavarská
Foto: Honza Zima, honzazima.com
Zdroj: časopis HOME