Dům bez vrtule a bez křídel

Reklama

Domu přeci vrtule, ani křídel netřeba, podiví se někdo. Svatá pravda. Dnes stavěný rodinný dům také nepotřebuje mít vysokou střechu s velkým sklonem, nad stropem těžký krov a obtížně využitelný prostor v podkroví. Využitelnost obestavěného prostoru, ta se počítá.

V obcích těsně za hranicí hlavního města si houfně staví rodinné domy lidé potřebující nové bydlení. Jsou to většinou zaměstnanci a příměstskou lokalitu si vybrali jako kompromis mnoha požadavků a reálných možností. Kde jinde hledat volné stavební parcely, z nichž je blízko současně do zaměstnání i do přírody? Tyto oblasti se tak stávají předměstím a v blízké budoucnosti budou městem pohlceny. Smutné je, že v naprosté většině obcí, jako by zákonitý vývoj nechtěli brát na vědomí. Mají-li vůbec nějaký územní plán, pak takový, který se snaží zakonzervovat jakousi ideu vesničky z devatenáctého století. Nebo raději osmnáctého, či sedmnáctého? Kdo to ví? Zdá se, že málokdo si láme hlavu zásadou „Pochopit a pak dělat.“ Pochopit současný stav a vývoj společnosti. Kdo jsou investoři a jaké mají potřeby a požadavky. Pochopit současný stav techniky a technologie. Musíme si připomenout, že všechny vesnice budovali v místě hospodařící zemědělci, jejichž nároky na obytnou plochu byly menší, že vesnická stavení byla vesměs přízemní bez nějakého obytného podkroví, a že velký sklon střechy přenášený z minulosti měl smysl, dokud střešní krytina nebyla dokonale nepropustná. Vše se vyvíjí a není vždy dobré opakovat postupy a produkty našich otců. Jednotlivý dům i obec je třeba formovat s výhledem na padesát let dopředu.

Bez sentimentu
Proto mimořádně potěší každý dům, který využitím soudobých poznatků, stavebních materiálů a technologií je prototypem domu pro následující desetiletí. Bez nostalgie, sentimentu a technicky i sociologicky neodůvodněných retardačních omezení zahleděných do minulosti. Jeden takový jsme navštívili. Dům vynikající účelností a moderní krásou obývá rodina se dvěma dětmi. Před tím si vyzkoušeli bydlení ve starším řadovém domku se zahradou, v němž si zrekonstruovali byt v patře a podkroví. Šikmé stropy působily svojí neokoukaností romanticky, ale brzy se projevila prostorová omezení, horší využitelnost místa v koutech místností, kde výška je nedostatečná. Když po čase ještě vyvstala potřeba samostatných pokojů pro děti, manželé se rozhodli investovat raději do stavby vlastního domu, než do koupě nového bytu.

Tvůrcem domu je architekt
K výběru architekta dopomohla trochu náhoda a kamarád, který v té době stavěl rodinný dům. Náš hostitel, kvalifikovaný stavař, ocenil originální projekt s dokonale vypracovanou dokumentací včetně detailů a obrátil se na jeho autory, architekta Zdeňka Rychtaříka a architekta Jiřího Smolíka z atelieru Vyšehrad. „Měli jsme představu, jak velký dům asi potřebujeme. Aby každé dítě mělo svůj pokoj, aby byl v domě dostatek úložných prostor, manžel chtěl pracovnu a pokoj pro hosty. Protože aktivně sportujeme a při tom jsme pracovně hodně vytíženi, chtěli jsme mít v domě saunu, kvůli ní je dům částečně podsklepený. Od architektů jsme požadovali projekt moderního současného domu, jinak jsme se spolehli na jejich odbornost,“ vypráví paní domu. „Okamžitě jsme se ztotožnili s prvním architektonickým návrhem, zdál se nám skvělý. Drobné korekce proběhly pouze v oblasti použitých materiálů. Na moderní architektuře oceňujeme jednoduchost a funkčnost. Jsou tu čisté linie, vše je jasně a logicky definováno. Rustikální styl se nám nelíbí, nepovažujeme ho pro nás a pro dané místo za vhodný.“


Osobité řešení

Originální dům je tvořen dvěma hranoly přisazenými delšími stěnami k sobě. Mezi nimi prochází prosklená chodba, nad níž je umístěna zastřešená ocelová pochozí lávka. Tím jsou jasně vymezeny a odděleny dvě základní zóny domu – společenská a ryze privátní. Centrem života v domě je velký obytný prostor v jednopodlažní části o vyšší světlé výšce, který zahrnuje kuchyni, jídelnu a obytné sezení s krbem. Tato k jihu vysunutá hmota, řešená jako celodřevěná sendvičová konstrukce s plochou ozeleněnou střechou, přechází přes zasklenou chodbu s vestavěnými skříněmi do části o dvou nadzemních podlažích s částečným podsklepením. V suterénu je sklad a posilovna se saunou, v přízemí garáž, komora, technická místnost, pracovna, pokoj pro hosty a WC. V poschodí jsou umístěny ložnice s příslušenstvím. Dvoupodlažní část je zděná se zateplenou fasádou obloženou šedými vláknocementovými deskami a zakrytá pultovou střechou z titanzinkového plechu. Obytný prostor navazuje v jihovýchodní části skleněnou stěnou na terasu, přístupnou též z pracovny a chodby. Architekti se snažili ovlivnit i interiéry, aby stylově odpovídaly celkovému řešení. Navrhli nábytek do jídelny a obývacího pokoje. Dveře v přízemí jsou posuvné, lakované tmavě červenou a šedou barvou. K nim si paní domu vybrala střídmě tvarovaný kuchyňský nábytek také tmavě červené barvy. „Kuchyň jsme určitě chtěli mít spojenou s obývákem. Život rodiny i návštěvy se odehrávají právě tady. Ani při práci nejsem od rodiny izolovaná,“ vyznává paní. „Všichni jezdíme domů až k večeru, pak jsme rádi, že jsme pohromadě. Všechno nové by mělo být lepší. A tady je. Všechno je hezké. Ten velký prostor je pro nás úžasný a přitom každý se může uchýlit do svého nerušeného soukromí.“

Projekt: Ing. arch Zdeněk Rychtařík, Ing. arch. Jiří Smolík, Vyšehrad atelier,
Zastavěná plocha: 178 m2
Užitná plocha: 280 m2

Generální Dodavatel – hrubá stavba, dřevostavba, podlahy:
TH –  System, spol. s r.o.
Dřevěná okna: AQ Okna a.s.
Ocelové konstrukce: Metalstav  K+B, s.r.o.
Zámečnické konstrukce: JOFO s.r.o.
Střechy: Keramizol  s.r.o.
Fasádní plášť Cembonit, prosklené konstrukce: ALTECH  Mladá Boleslav, s.r.o.

Text a foto: Pavel Rydl

Zdroj: časopis HOME

Reklama
Reklama

Komentovat