Nadstandardně pohodlný dům uprostřed barcelonské čtvrti

Reklama

Katalánského architekta Jordiho Antonijoana Roseta zavedli před čtyřmi lety k parcele široké tři metry sedmdesát. Zanedlouho přinesl projekt, v němž například na obývací pokoj připadalo více než třicet osm čtverečních metrů. Vykouzlil tu nadstandardně pohodlný dům.

 

Dlouhý dům plný zatáček

J. A. Roset eliminoval i další a snad ještě větší negativum parcely, než jakým byla její stísněnost. Na klikaté cestě domem od garáže k orosenému drinku pod slunečníkem na střešní terase, přes troje schodiště a kolem různě vysokých prostorů, se zcela rozplynul dojem extrémní délky. Kdo by postřehl, že je ve srovnání s šířkou téměř sedminásobná, když kráčí každou chvíli jiným směrem? A kdykoliv se zastaví, nezaregistruje v hloubce interiéru jedinou opakující se plochu, materiál nebo barevný akcent. I díky tomu se prostor opticky zkrátil. Ze zvyku hledáme jednotnou podlahu či dominantní barevnost, které jsou dnes v trendu, ale marně. Je třeba uznat, že sladěné různorodé plochy by byly zajímavým řešením i v běžných podmínkách, kde není nutné řešit korekci „ubíhajícího prostoru“.

Dům má dvě odlišné tváře. Tato, uhlazenější a obrácená k jihu, je přizpůsobena rázu ulice, na níž se zachovalo několik honosných neorenesančních a eklektických budov.  FOTO: Raimon Solà Casacuberta

Dvě stránky jedné parcely

Dodejme, že parcela uprostřed staré barcelonské čtvrti má i mnoho výhod. Je to především místo, kde se ve spleti úzkých, často ještě dlážděných uliček ve stínu pomerančovníků dobře snášejí horka a úplně zaniká hluk jedné z nejrušnějších ulic Španělska – Avingudy Meridiany, ačkoliv je vzdálená jen několik set metrů. Na skok odtud je staré tržiště a podloubí s kavárnami na Plaça d’Orfila, kde můžete posedět při kávě a skleničce cuarenta y tres nebo relaxovat v jednom z miniaturních parků. Potřebujete-li „jít do města“, nabízí se hned tři stanice metra tří linek.
Kousíček země, na němž postavili dům, je jedním z nejužších ve čtvrti San Andreu – jsou však i užší. Rozhodně je to ale nejkratší parcela v celé ulici. Její přední hranice leží v ohybu obloukovité ulice, zatímco sousední ulice, ohraničující pozemek zezadu, je ideálně rovná. Velkou výhodou přitom je, že z obou stran jsou zpředu garáže a za nimi dvory.

Schodiště, které stoupá z garáže podél vchodu do denního a společenského prostoru v prvním poschodí, je zajímavé obložením nášlapné části ze silestonu. Tento syntetický pryskyřičný materiál španělské výroby najdeme i na tradičním místě – na kuchyňských pracovních deskách. Skleněné tvárnice, které byly použity zde i ve střední části domu, jsou z produkce renomované florentské firmy Seves. FOTO: Raimon Solà Casacuberta  Sklobetonová stěna dokonale prosvětlila dům zboku i zpředu – vytváří atraktivní měkké světlo nejen na schodišti, ale i nad ním, v druhém poschodí v apartmá rodičů. V tomto pohledu – od vstupu do apartmá – se přes lankovou bariéru rýsuje těleso točitého schodiště, napůl otevřeného do prostoru nad snídaňovou jídelnou. Pozoruhodným detailem je ocelové držadlo s jednoduchým, ale dokonalým designem. FOTO: Raimon Solà Casacuberta 
Fotografie za soumraku vykresluje okolí přední, severní části domu pochmurněji, než jaké ve skutečnosti je. O několik desítek metrů dál vypadá ulice díky novostavbám jinak. Původně se do ní obracely jen garáže, případně provizorní zdi, které tu místy ještě zůstaly. S tímto prostředím komunikuje průčelí v loftovém high-tech stylu, jehož výrazným prvkem v interiéru jsou profilované kovové stropy u světlíku. Za skleněnými tvárnicemi v horním úseku fasády se skrývá bazén. FOTO: Raimon Solà Výstavnost uličky zdůrazňují vysázené pomerančovníky. Stromořadí jsou výsadou hlavních ulic čtvrti, především dva kilometry dlouhé Carrer Gran de Sant Andreu, která byla postavena na místě bývalé římské cesty a není o mnoho širší než současná ulice. FOTO: Raimon Solà Casacuberta  

Posouvání, přesouvání, rovnováha!

Vnitřní dvůr umožnil osvětlit dlouhé prostory zboku. Architekt si vybral dvůr z východní strany a vyčlenil v dispozici světlík v délce schodiště (přibližně tři a půl metru) a mírně ho posunul ze středu směrem k přední části domu. Efektní řešení snídaňové jídelny v dvojnásobné výšce s výhledem na patinované kovové točité schodiště ve vyšším poschodí, jehož barva připomíná plastiky velkého Baska Eduarda Chilidy, stálo za to. I když bez velkorysého zákoutí pro ranní probouzení mohl být obývací pokoj ještě větší a ložnice rodičů a k ní přilehlá koupelna prostornější.
To by však byl jiný dům. V tomto jsou proporce vyvážené jako na lékárnické váze. Konečně, právě proto obětoval J. A. Roset kus prostoru ze zmíněné koupelny a nad pohovkou v obývacím pokoji vytvořil raději úzký průhled do vyššího poschodí.

Atraktivní společný prostor s kamennou zahradou ve světlíku, rozprostírající se mezi dvěma ložnicemi, budou obyvatelé pravděpodobně většinou využívat, až když odrostou děti. Tato dětská zóna je v přízemí, ale není propojena se vstupem – schází se do ní jedině schody z obývacího pokoje. FOTO: Raimon Solà Casacuberta

Schodiště vede od vchodu do reprezentační jídelny s onyxovým stolem, který doplňují dlaždice v tradičním španělském stylu. Dřevěnou stěnu v obývacím pokoji zhotovili majitelé podobně jako točité schody podle návrhu architekta. FOTO: Raimon Solà Casacuberta 

Na obou stranách světlíku se otevírají atraktivní prostory v dvojnásobné výšce, které pomáhají opticky tlumit extrémní délku domu: nad snídaňovou jídelnou je prostor mnohem delší než na opačné straně v obývacím pokoji. Další příležitost ke stolování nabízí hluboká lodžie v kuchyni, která je skryta za lamelami. FOTO: Raimon Solà Casacuberta 

Průchod skleněným královstvím

Mezi schodištěm a světlíkem probíhá z přední do zadní části domu skleněný most; ze sklobetonu, kvalitních skleněných tvárnic italské výroby, se tu šíří záplava měkkého světla – v prostřední části domu dominuje sklo. Nespočetné odrazy na silných skleněných deskách obklopujících světlík definitivně tlumí dojem hlubokého prostoru.
V blízkosti světlíku se ukazuje, že opaky barevných akcentů a materiálů v domě přece jen jsou, ale na vertikále, na jednotlivých poschodích. Odvádějí pozornost od hloubky prostoru a nutí zvednout zrak do výšky. Na sytě červené plastové židle ve snídaňové jídelně navazuje nejvyšší z osmi bambusových tyčí ve světlíku, lakovaná, na terase zase slunečník. Podobných příkladů je několik.

Tento záběr od kuchyně zvláštně dotvořily odrazy ve skleněných tabulích obklopujících světlík. Ilustruje i pestrost podlah v domě – z kvalitních současných modelů dlaždic od španělských firem Inalco a Ceramica Tau, tradičních dlaždic a dřevěných podlah různých odstínů; zde vidíme až čtyři různé podlahy. FOTO: Raimon Solà Casacuberta  V tomto pohledu přes světlík k bazénu, který se naskytne od točitého schodiště, můžeme dobře vidět profil skleněných dílců, připomínající kanelury klasických sloupů – pojmenovali je Doric Bloc. V pohledech z této strany vytváří pomyslnou vertikálu bílý nábytek, který se uplatňuje na jednotlivých podlažích. FOTO: Raimon Solà Casacuberta 

Malá schodištní show

Do suterénu se chodívá nejen proto, že je tam garáž, ale i promítací místnost. Střešní terasa je zase frekventovaná hlavně kvůli bazénu. V domě se tedy chodí po pěti podlažích. Zjednodušuje to výtah, umístěný prakticky – prochází poschodími v místě snídaňové jídelny.
Dům je přehlídkou různých typů schodišť: kromě vřetenového v nejvyšším poschodí se tu zvedají tři rampy přímých schodů (s bariérou z lanek), jimiž se sestupuje a vystupuje z denního podlaží do soukromých zón. Dolní zóna se dvěma ložnicemi a atraktivní společnou místností slouží dospívajícím dětem, v horní je rodičovské apartmá a pokoj pro malé děti. Třetí schodiště, zrcadlového typu, do těchto zón nevede – soukromí je v domě pozoruhodně dobře zabezpečeno. Spojuje jen vstup (přes garáž v zadní části domu či předním vchodem) s denním a společenským prostorem v druhém nadzemním podlaží.

Prostory rodičovského apartmá (ložnice, šatna i koupelna) se dají oddělit zasouvacími dveřmi. V koupelně upoutají obklady se střídavým vodorovným a diagonálním rýhováním. FOTO: Raimon Solà Casacuberta



Tak jako prostory v bytě, ani bazén se zaoblenými dolními rohy a mozaikovým dnem koneckonců nepůsobí stísněně – je dlouhý pět metrů, terasa dokonce šest a půl metru. Menší terasa na opačné straně, obklopená vysokou zdí, slouží k sušení prádla. FOTO: Raimon Solà Casacuberta 

TEXT: Karol Klanic
FOTO: Raimon Solà Casacuberta
Odpovědný redaktor: Matej Šišolák
Zdroj: časopis HOME, JAGA MEDIA, s.r.o.
{R1}

Reklama

Komentovat