Jak se dělá suchá podlaha

Podlahy realizované suchými stavebními procesy jsou alternativou ke klasickému potěru jak u rekonstrukcí, tak u novostaveb. Jejich základem jsou sádrokartonové, sádrovláknité nebo cementové desky, které se podle daností prostoru a druhu suché podlahy většinou ukládají na suchý podsyp nebo tepelnou izolaci, v administrativních budovách se může využít i rošt (takzvané dutinové podlahy). Tyto podkladové vrstvy nejenže výrazně zlepší akustické či tepelnětechnické vlastnosti, ale pomocí podsypů se dají vyrovnat i větší nerovnosti.

Velkou výhodou suchých podlah je, že do stavby nevnášejí dodatečnou vlhkost, s čím je úzce spjat i rychlý postup výstavby – nejsou totiž nutné technologické přestávky. Navíc mají malou konstrukční výšku a nízkou hmotnost, díky čemuž jsou u rekonstrukcí často jedinou možností. K jejich přednostem patří též výborné akustické vlastnosti a dobrá tepelná vodivost, která je důležitá u podlahového vytápění.

Sádrokartonové a sádrovláknité

Suché podlahy se skládají ze dvou vrstev navzájem slepených sádrokartonových nebo sádrovláknitých podlahových desek. Desky ze sádrovlákna, tedy sádry kombinované s celulózou, jsou ve srovnání se sádrokartonovými mnohem pevnější a tvrdší, díky čemuž snese taková podlaha i extrémní zatížení. Ukládat se mohou v jedné nebo dvou vrstvách. Jednovrstvé konstrukce jsou sestavené z dílců, které jsou průmyslově slepené, a na stavbě se spojují většinou na pero a drážku. U dvouvrstvých konstrukcí se dílce navzájem lepí do dvou vrstev až při kladení.

Konstrukční výška je od 18 mm u jednovrstvých sádrovláknitých podlah přes 2 × 10 mm u dvouvrstvých až po 2 × 12,5 mm u obou materiálů. Protože jde o plovoucí podlahy, dílce nejsou spojeny s okolními konstrukcemi – od stěn se oddělí pomocí dilatačního pásu, například z minerální vlny. Podle varianty jsou vhodné do jakéhokoliv prostoru, ve vlhkém prostředí (například v koupelnách) je však nutné sádrovláknité desky celoplošně chránit nátěrem.

Výhody suché podlahy

• Suchý proces výstavby.
• Jednoduchá manipulace, rychlá a nenáročná montáž.
• Minimální odpad.
• Velká variabilita konstrukčních výšek.
• Malá hmotnost – méně zatěžuje stropní konstrukci a je vhodná i na rekonstrukce.
• Je pochozí hned po položení, na druhý den se dá ukládat finální nášlapná vrstva.
• Výsledná podlaha má výborné tepelněizolační a zvukověizolační vlastnosti.
• Lze ji použít do všech prostorů včetně koupelen a kuchyní.

Realizace krok za krokem

Před ukládáním podlahy je třeba zkontrolovat rovinnost podkladu a podle toho zvolit skladbu podlahové konstrukce – položení přímo na podklad nebo izolaci, vyrovnání nerovností pomocí podsypu a podobně. Na keramické a betonové stropy je nutné položit s přesahem PE fólii, aby se zbytková vlhkost z hrubé stavby nedostala do dalších vrstev. U dřevěných konstrukcí je třeba umožnit vlhkosti volně se odpařovat.

Na začátku je důležité zkontrolovat rovinnost podkladu.

Nerovnosti hrubé podlahy se vyrovnají suchým podsypem, který se stáhne pomocí latí.

Po zabezpečení oddělení podlahy od svislých konstrukcí pomocí dilatačního pásu se začne ukládat první vrstva desek od konce místnosti směrem ke dveřím. Poloha desek se musí nejprve vyměřit tak, aby se respektovaly jejich rozměry a potřebné přesahy jak v podélných, tak i v příčných spojích.

Na první vrstvu desek se celoplošně nanáší sádrové lepidlo a ukládá se druhá vrstva desek, opět s přesahem spojů.

Během ukládání je třeba průběžně kontrolovat rovinnost desek pomocí vodováhy, v případě potřeby se desky dorovnají poklepem gumovým kladivem.

Druhá vrstva desek se po položení zafixuje pomocí hřebů nebo šroubů.

Po dokončení celé místnosti se spoje vyplní sádrovým tmelem.

Po zaschnutí tmelu je podlaha připravená pro realizaci finálních nášlapných vrstev.

Připravila Erika Kuhnová
Odborná spolupráce Ing. Juraj Slezák, Knauf Bratislava
Foto Knauf Bratislava
Zdroj časopis HOME speciál 2015, JAGA MEDIA, s.r.o.