Moderní a svěží – rekonstrukce interiéru v domě z 90. let
Dům, nebo domov? Rekonstrukce části interiéru domu v šáreckém údolí řešila právě tuto otázku. Jak z neosobního domu vytvořit hřejivý domov, který budou majitelé milovat? Nakonec se ukázalo, že nejsou potřeba velké stavební zásahy, ale stačí jen pár dobrých nápadů. A s těmi přišli architekti Anna a Petr Venclovští.
Dům se nachází v Praze, v blízkosti přírodní rezervace Divoká Šárka, což je malebná oblast, která již dříve přitahovala milovníky romantické přírody. Právě poloha domu je jeho velkou předností.
„Dům byl dokončen na přelomu tisíciletí a tomu odpovídala dispozice i estetika. Naštěstí stojí na výjimečném místě a v podstatě funguje dobře, i když bych si to samozřejmě dokázal představit jinak, lépe. To ale nebyl náš úkol. Byli jsme požádáni o pomoc s optimalizací stávajícího a klient si ani nepřál velké stavební zásahy. Dnešní majitelé v domě bydlí už několik let, takže na prvním setkání nám hned dokázali vyjmenovat několik míst a bodů, se kterými nejsou spokojeni. K těm jsme nějaké přidali a postupně na ně hledali odpovědi. Lidé, kteří dům stavěli, ho zkrátka chtěli používat jinak a to bylo potřeba změnit,“ komentuje počáteční situaci Petr Venclovský.
Na míru každodennosti a intimitě
Z rekonstrukce je patrný citlivý přístup k návrhu i ke klientovi. „Zařizovat někomu obytný interiér je velmi intimní věc. Architekt potřebuje hodně empatie a citu, k lidem i místu. Problémy a jejich řešení nám byly jasné velmi brzy a myslím, že jsme o nich, až na drobnosti, nemuseli sáhodlouze mluvit“, vysvětluje architekt.
Kudy se skutečně chodí, které dveře jsou nadbytečné, kde naopak chybí? Kde studí podlaha, kam se chcete dívat při vaření, kam z křesla, kde se bude poslouchat hudba, kde se sejde rodina na Vánoce? Přesně takové otázky kladl architekt svým klientům, aby mohl co nejvíce přizpůsobit interiér jejich požadavkům a rytmu každodenního života.
Hravé řešení splnilo požadavky
Přáním klienta bylo „zabydlet“ vstupní a společenskou část domu. To se týkalo vstupu, pokoje pro hosty, kuchyně s jídelnou a obývacího pokoje. Podélný tvar vstupní haly podtrhuje dřevem obložená stěna nad lavicí na sezení − sympatická možnost usednutí, kterou majitelé při přezouvání jistě ocení. Vstupní prostor má obrovskou výhodu v tom, že ho osvětluje denní světlo procházející skrz skleněnou výplň dveří. Proti dřevěné stěně je praktická šatní skříň, třeba na uložení sezónních věcí.
Cvičit, poslouchat, meditovat, ubytovat
Na vstupní prostor navazuje pokoj pro cvičení a poslech hudby, který v případě potřeby slouží zároveň jako pokoj pro hosty. Zde architekti využili přírodních materiálů, takže výsledek působí příjemným dojmem. Tkaná béžová tapeta pokrývá protilehlé stěny místnosti a koresponduje s provazovými úchytkami na skříni, jež tvoří celou jednu stěnu místnosti a tak poskytují dostatek cenného úložného prostoru. V této stěně je i nika s pracovním prostorem.
Místo, kde trávíme společný čas
Obývací pokoj je opět laděn v přírodních tónech. Jedna část velkého obývacího prostoru slouží ke sledování televize, druhá část pak ke čtení. Na stěnu s okny tu navazuje dubová knihovna. Za sedačkou v dubové stěně je zakomponováno otopné těleso tak, aby dojem z interiéru nijak nerušilo.
Dubový stůl – základ rodiny
Kuchyně vznikla spojením dvou místností a tak nyní poskytuje dostatek prostoru a komfortní využití. Pracovní plocha kuchyňské linky se nachází pod okny a je dostatečně prostorná. Při vaření je příjemně osvětlena denním světlem a pohled ven může osvěžit a potěšit toho, kdo vaří. Základem kuchyně je mohutný dubový stůl z masivu (až pro 12 lidí) jako symbol velké rodiny. Jedná se o výrobek na míru. (Většina atypicky vyrobených doplňků v bytě je od Atyp Interier Praha.)
Osobitý styl je uměním kombinace
Propojování stylů a prvků tvoří osobitý rukopis architekta. „Vlivů je hodně. Člověk do sebe nasbírá spoustu inspirace a nejsilnější jsou ty z dětství. U prarodičů býval běžně mix první republiky a padesátých, šedesátých let. Funkcionalismus má v sobě krásu jednoduchosti a řemeslo, padesátky vřelost a domáckost, Skandinávie zase nadhled a vtip,“ shrnuje svůj přístup Petr Venclovský.
Text: Renata Horová
Foto: Petr Karšulín
Redakční úprava: Dominika Záveská