Originální rekonstrukce secesního bytu

Otázka přeměny historických bytů na současnou architekturu, která splňuje jak funkční, tak estetické nároky dnešní doby i s ohledem na budoucí roky, a která bude sloužit klientovi a snad i minimálně stárnout, je velmi častá. Zde koexistence nové struktury a původních cenných detailů vytvořila exkluzivní dojem přesahující staré i nové.

Vnitřnosti „hada“ ukrývají mnoho úložných prostorů, včetně vinotéky. Dobové dvoukřídlé dveře s pískovaným ornamentem na skle se báječně doplňují s pískovaným plexisklem prostorové struktury.

Půdorys

V symbióze s „hadem“

Prostorný, historicky hodnotný secesní byt za minulého režimu necitlivě rozdělili na tři menší bytové jednotky. Současný majitel všechny tyto části koupil a architekti z Progres atelieru bytu vrátili jeho velkorysou podobu tak, že prostory opět propojili. Zároveň ho však přenesli do 21. století.

Panoramatický záběr na strukturu mléčného „hada“, který se vine hlavní místností a tu a tam prosvítá jeho ocelový skelet.

Ve středu dispozice jsou dvě hygienická zázemí, ložnice a pokoje jsou orientovány na východ. Propojením tří pokojů vznikla prostorná hala, ve které se zabydlel „had“. Je to prostorová struktura z ocelové konstrukce pokrytá pískovaným plexisklem. Architekti do něj zakomponovali různé funkce od kuchyně po sezení přes úložné prostory, vinotéku, domácí kino, ale také osvětlení, rozvody a vzduchotechniku. Bylo tedy nutné minimum zásahů a tak nebyly poškozeny původní dřevěné obklady stropů a pěkné řemeslné detaily.

Působivý kontrast nového se starým. Zrenovované parkety, které najdeme ve všech obytných místnostech, sjednocují prostor a vytvářejí pozadí pro moderní, až futuristicky působící strukturu vinoucí se celým bytem.

Absolutní jednota. Pohled do kuchyně, která je také tvořena plastovou strukturou. Industriální atmosféru zjemňují právě původní parkety.

Kuchyň je tvořena spodními skříňkami. Horní část nejsou skříňky, nýbrž struktura naplněná osvětlením a ta se vznáší jako mrak, kterým prostupuje sluneční světlo. Použití materiálu a barevná střídmost vytváří až sakrální dojem. (foto: Jiří Ernest)

Kuchyňské skřínky tvoří rovněž z pískované plexisklo a jsou součástí struktury, ve které jsou umístěna světla.

Průhled obytnou místností skrz „hada“. Struktura z kovu a plastu působí v kontextu historických štuků překvapivě měkce a jemně. Bílá je doplněna světlým dřevem parket a kuchyňské desky.

Zajímavé je jak „had“ mění svůj vzhled, a tím i atmosféru v bytě. Transparentním materiálem totiž prostupuje světlo, a to v různých intenzitách podle denní doby a podle toho, co „had“ spolknul, tedy co se v něm skrývá. Tyto ukryté předměty − kořist, kterou „had“ pozřel − se propisují siluetami a barvami.

Sezení je umístěné do prostoru. Čalounění je ve svěží zelené barvě. Interiér je prosvětlen původními velkými okny, světlo se dále odráží od bílých povrchů.

Originální sedačka pod oknem jako šedá skulptura doplňuje dřevem obložený výklenek. (foto: Jiří Ernest)

Struktura „hada“ proměňuje nejen nálady, ale také prostor, jeho výšky, členění a tvoří průhledy a další a další dílčí prostory. Přesto dává vyniknout velikosti obytného prostoru, přitom ho zabydluje, zlidšťuje a vznikají tak i intimnější zákoutí. Interiér nepůsobí jako tělocvična, ale jako byt kde jeho vybavení je zároveň unikátní socha.

Ložnice je opět v bílé barvě s akcenty v podobě květovaného polstrování za postelí, prostorových objektů a obrazu naproti lůžku.

Koupelna v přírodně béžových odstínech s nábytkem z tmavého dřeva.

Malá koupelna v zeleném kabátku.

Text: Renata Horová
Foto: Progres atelier a Jiří Ernest