Jak se žije v dřevěné kouli

Jak se žije v dřevěné kouli

09. 05. 2011
Diskuze (0)
Sdílet

Nebyl to tak úplně nápad pana Urbana. Nebyl ani první, kdo si kreslil a představoval bydlení v kulaté stavbě. Byl však první na Slovensku, kdo v rámci svých možností, vědomostí a zručnosti dovedl myšlenku obývat kouli do úspěšné dřevostavby. […]

Nebyl to tak úplně nápad pana Urbana. Nebyl ani první, kdo si kreslil a představoval bydlení v kulaté stavbě. Byl však první na Slovensku, kdo v rámci svých možností, vědomostí a zručnosti dovedl myšlenku obývat kouli do úspěšné dřevostavby.

Před dvěma desetiletími se mu zalíbil kruhový otočný dům z Francie. Už déle se zabýval plány na stavbu dřevěného altánku nebo zahradního domku, z něhož by byl výhled do vlastní zahrady. Dospěl k názoru, že malé kulovité a dřevěné bude ideální pro netradiční zahradní domek z tradičního stavebního materiálu. Když pan Urban objevil firmu Pergola nabízející lepidla ke spojování ohýbaných lepených nosníků, schylovalo se už ke konečnému rozhodnutí. Chtěl stavět ze dřeva a do oblouku, a aby vyhověl tehdejším předpisům o drobných stavbách, musel svou „budku“ projektovat na zastavěné kruhové ploše 16 m2. Výpočty a výkresy ukázaly, že za takových podmínek bude 6,5 metru nejvhodnější průměr pro komorní kulovitou stavbu.

Když se mistr tesař neutne
Absolvent dřevařské průmyslovky v Hranicích se po letech zkušeností vrátil na svou školu, kde dnes nejen přednáší o dřevě a tesařském řemesle, ale i jako vedoucí praxe v oboru nábytkářská a dřevařská výroba učí řemeslné zručnosti následovníky valašské tesařské tradice. Jozef Urban rád opakuje osvědčené postupy předků, kombinuje je se současnými, a když je potřeba nebo příležitost, vydumá i vlastní varianty jak vytvořit nábytek, hračky nebo dřevěné konstrukce pro dětská hřiště.

Při této práci se sejde se svými syny, podobně jak tomu bylo při stavbě dřevěné koule v jejich zahradě. Začali na ní pracovat už v roce 1997 a pokračovali další tři roky podle toho, jak do soukromého rozpočtu přibývaly finance. Jak plynul čas a stavba se pěkně zaokrouhlovala, tak i vztah k domečku se měnil. Z původního záměru vystavět sezónní zahradní chaloupku postupně dozrálo rozhodnutí vybudovat celoroční bydlení s malou dílnou v zateplené dřevostavbě. „Tvar koule znamená, že při minimální zastavěné ploše docílíte překvapivého vnitřního prostoru, který můžete pohodlně zabydlet. Věděl jsem to už i předtím, ale když jsem stál uprostřed rozestavěné konstrukce, potvrdilo se mi, že pocit prostoru je mnohem větší než v „rohaté“ místnosti se stejným objemem,“ vysvětluje změnu plánu pan Urban.

Kus po kuse
Každý kousek, každé „dřívko“, které přirostlo k domečku, má svou délku, přesně určené místo. Dřevěná kostra a tělo kulovitého obydlí vskutku rostly kus po kuse. Nosná konstrukce je svazkem dvanácti lepených žeber. Každé žebro navrstvili ze čtyř dřevěných lamel s průřezem 96 × 120 mm a slepili PUR lepidlem do tvaru oblouku na speciálně vyhotovené šabloně z vodovzdorné překližky. Nezapomnělo se na ztužení.

Koule vyvolává dojem, že se částečně uhnízdila v zahradní půdě. Ve skutečnosti se žebra opírají o betonové patky zapuštěné do půdy. Žebra jsou v půdorysu navzájem propojena radiálně uloženými fošnami nasměrovanými ke čtvercovému základovému věnci. „Tlakovou sílu ze žeber do fošen přenášejí dubové patky,“ ukazuje stavitel Urban detail na fotografii z montáže nosné konstrukce a hned nato zase záběr na vrchol konstrukce. Zde dva stejně velké kruhy z vodovzdorné překližky jistí konce žeber. Spoje jsou proti posunu zabezpečeny dubovými kolíky. V kruhovém otvoru vzniklo místo, jímž nyní prostupuje zděný komín. „Stabilní nosná konstrukce už nepotřebovala další ztužující prvky. Jediným vodorovným nosným trámem je ten, který přenáší zatížení od poschodí pod kupolí do dřevěných žeber,“ spokojeně ukazuje na podstřešní prostor.

V zahradě zděného rodinného domu přistála dřevěná koule a sdílí s ním společný prostor. Truhlářské řemeslo se podepsalo na tradičních mlynářských schodech a umělecké řezbářství na dřevěných plastikách… Na sezónní odkládání kabátu, pláště a obuvi slouží věšák v zádveří, na to „větší“ odkládání byla vybudována šatna vlevo od vstupních zasklených dveří, která je zakryta velkým zrcadlem. Kamennou dlažbu položili tam, kde stojí krbová pec.

Jak se bydlí v kouli
Nábytek na míru jako by tvořil součást konstrukce. Nemohlo tomu být ani jinak! Stačí vejít do předsíně a nutí vás to natáhnout ruku a odměřit vzdálenost dotykem. Zdá se, jako by tu platily jiné fyzikální zákony. Na ploše nevelkého kruhu si našel místo obývací pokoj, stejně jako pracovna a kuchyň. Pěkně po pořádku následují oblouk pod oblinou společné stěny. Vpravo od vstupu pohovka, za ní pracovní stůl a hned kuchyňka s jednoduchou linkou. Stěna kolem se usmívá prohybem, který ustupuje od podlahy až po tři čtvercová okna do vnějšího prostoru. Tady se potom stejným obloukem vrací k vrcholu stavby, kde se pod kupolí setká dřevěná stěna sama se sebou. Pod ní, blízko k obloze, se nachází duchovní a relaxační útočiště.

Dívat se tu nemusí jen na smrkový, i když umně vytapecírovaný podhled. Spojení s hvězdami nebo letícími oblaky zabezpečují dvě střešní okna. K pozemským záležitostem se schází po dřevěných mlynářských schodech vedle vstupu. Středem stavby se zvedá zděný komín, který odvádí spaliny z krbové pece. „V chladných měsících stačí přiložit jedno dvě polínka, na temperování tu mám elektrický ohřívač a na ohřev teplé vody elektrický bojler nastavený na odběr nočního proudu…,“ přikládá odpolední polínko do ohně pan Urban. Není to žádný pidimužík v zahradním domku, a tak se jeví přímo neuvěřitelné, že procházení interiérem a rozdělení na zóny poskytne dostatek pohodlí pro dospělého člověka.

„Rozvod vody jsem si nechal udělat jako výměnu za mou práci na jiné stavbě. To bylo asi jediné, co jsme s dětmi neudělali sami.“ Pracovna, řezbářská dílnička a kuchyň tvoří jeden prostor. Se stejným náčiním se pan Urban věnuje řemeslu i umění.


Teplo, ticho a sucho

Dřevěná koule už dávno není pro místní spoluobčany novinkou. Pro stavitele a celoročního obyvatele kulovitého domku se naštěstí též neudály žádné další novinky. Ty by mohly znamenat už jen opravy a náhradní řešení. Léta však potvrdila, že se nemýlil a jeho stavba nechce hodně za vytápění; lze ji směle přiřadit k ekologickým a určitě technicky nezklamala. Pan Urban stále vylepšuje zařízení domku, ale jinak všechno slouží podle prvotních předpokladů. Střešní krytina z kanadského šindele kryje a chrání před nepřízní počasí vrchní polokouli. Osm centimetrů silná izolace z čedičové vlny uložená mezi žebra konstrukce zajišťuje spolu se dřevem vyhovující tepelnou pohodu.

Odvětrávání pomocí svislého laťování a vzduchové mezery bez igelitové parozábrany prokazatelně stačí na to, aby nedocházelo ke kondenzaci vodní páry. Na odvětrávací otvory nainstalovali síťky a mřížky tak, aby se do dřevěných stěn nenastěhovali hlodavci a hmyz. „Za materiál jsem zaplatil 250 tisíc korun. Cenu práce lze měřit odhodláním postavit vlastníma rukama a s vydatnou pomocí dětí dřevostavbu, která sice rozlohou a konstrukcí nemůže konkurovat nízkoenergetickým domům, ale ohleduplností, přirozeným, prapůvodním tvarem a použitým materiálem ukáže cestu, jak nezatížit životní prostředí a vlastní rozpočet.“

Pro komín a krbovou pec je základem čtvercová betonová plocha, od níž se až po nejvyšší místo v kouli táhne tělo zděného komínu. Podhled kupole obložili smrkovou palubovkou. Po mlynářských schodech až do dřevěného nebe… Podchozí výška v poschodí má v průměru 1,8 metru. Každou chvíli se domek zvedne a odkráčí do pohádkového lesa za Křemílkem a Vochomůrkou.

Roční období se střídají a zahrada se převléká. Každý její šat se rád přizdobí domkem, který vypadá, jako by vyrostl v nedalekých lesích. Slunce spravedlivě svítí na celý povrch kulovitého obydlí. Kutálí se po jeho střeše a stěnách, nahlédne postupně všemi okny, vždy pod jiným úhlem posvítí na podlahu a dřevěnou výstelku domku. Teplo se stěhuje po oblé stavbě s pohybem slunce, které se opírá o stále stejně velkou část povrchu. Větry a déšť mění sílu a směr a přitom bez námahy a nepříjemných následků obtékají kulatý povrch malé stavby. Sníh zlehka klouže po střeše, kde nemá důvod a ani způsob, jak by se mohl zbytečně zdržovat. Čím bude dřevěná stavba starší, tím více sroste se zahradou.

TEXT: Marína Ungerová
FOTO: Dano Veselský

Článek byl uveřejněn v časopise HOME.

Kategorie: Dřevostavby Krbové mřížky
Tagy: drevostavba stavba altánku zahrada základové patky
Sdílejte článek

Diskuze