Moderní nízkoenergetický dřevodům v strohém ztvárnění, a přece přitažlivý

Jeho minimalistický tvar a strohá fasáda se vymykají tradičním představám o dřevostavbě. A přece jí je.

Zahradu svěřila majitelka do rukou zahradní architektky, která vybrala hned několik stromů, aby na pozemek vrhaly žádoucí stín. Je to zejména javor, habr obecný (‚Fastigiata‘) a liliovník tulipánokvětý. Majitelka si k nim ještě přidala oskeruši, která se jí hned první rok odvděčila bohatou úrodou. FOTO MIRO POCHYBA

Jednolitý kvádr

Navzdory svažitému terénu se podařilo majitelům vytvořit rovný pozemek kopírující vrstevnici. Podél jeho zadní hranice osadili šedý kvádr s plochou střechou. Už samotná orientace tak předurčila dům k pasivnímu využití solární energie – všechny obytné místnosti jsou orientované na jih, kde kromě krásného výhledu využívají i tepelné zisky. Zároveň však bylo potřebné zabezpečit i letní tepelnou pohodu. Využili k tomu vnější stínění jižních oken žaluziemi a větrání s rekuperací.

Na severní stranu jsou orientované spíše doplňkové prostory – technická místnost, koupelny, kuchyň apod. „Přesto, že jde o dřevostavbu – a to nemyslím dřevotřísku nebo OSB desky, kde většinu materiálu tvoří různá lepidla, ale skutečné dřevo –, na exteriéru objektu byste to nezjistili. V tomto případě je dřevo vnímáno jako kvalitní stavební materiál, ale není nezbytné jeho uplatnění na fasádě, jak je zvykem u většiny dřevostaveb. Ne každý investor, který má zájem o dřevostavbu, touží po přímém kontaktu se dřevem, především po jeho použití v exteriéru,“ vysvětluje architektka Eva Kutišová.

Exteriér domu je pojat minimalisticky – jedná se o jednoduchý šedý kvádr se zvýrazněným vstupem. Velkoplošný cembonitový obklad fasády v kombinaci se šedou omítkou a antracitovými okenními rámy vytváří jednolitý rámec, do kterého jsou umístěny čisté zasklené plochy.

Dřevěná křesílka z Ikey pamatují ještě časy, kdy máma s dcerou bydlely ve starém bytě. Původně měly jen překlenout období, než se koupí nový nábytek, do interiéru však nejen výborně zapadly, ale také přinesly nevšední nostalgii. FOTO MIRO POCHYBA

Interiér podle Pera

Majitelka domu bydlela dlouhé léta ve staroměstském bytě v centru Bratislavy. Když však dcera dospěla, začala zvažovat možnost, že byt přenechá jí. Toužila po vlastním tichém místě v lůně přírody, avšak ne daleko od centra a od práce. Vinohrady na kopci znala z častých vycházek, a když se naskytla možnost koupit zde pozemek, ani na chvíli nezaváhala. Společnost jí tu dělá anglický pointer jménem Peris, ale všichni mu říkají Pero (perro znamená po španělsky pes).

Tento věrný společník chtě-nechtě ovlivnil interiér domu. „Materiál i nábytek jsem volila s ohledem na Pera. Chtěla jsem, aby byl praktický a snadno udržovatelný. Netoužím být otrokem domácnosti, ale ani vyhánět neustále Pera ven,“ říká paní Jarmila a usměje se na čtyřnohého přítele. V domě se využívá elektrické podlahové vytápění, v zimě se přitápí akumulačním krbem. „Krb jaksi k domu patří. Je pro mě symbolem pohody a relaxu,“ říká domácí paní.

Dům je rozdělený na denní a noční zónu, které odděluje menší chodba. Svůj vlastní pokoj zde má nejen dcera Terezka, ale dokonce i čtyřnohý chlupáč. Ten během noci hlídá dům v odlehlém pokoji pro hosty u hlavního vchodu.

Obývací pokoj s kuchyní plynule navazují na terasu. Jelikož jsou během teplých dnů posuvné dveře kvůli chlupáčovi neustále otevřené, ve společném prostoru zvítězila dlažba. Je odolná proti psím škrábancům, nenáročná na údržbu a vhodná i na elektrické podlahové vytápění. FOTO MIRO POCHYBA

Katčin pohled

Moderní nízkoenergetický dřevodům jsem v takovém strohém ztvárnění nečekala. Dům osazený v nádherné přírodě však pod chladným povrchem ukrýval upřímné srdce. Nejvíc mě okouzlily příjemné majitelky. Z této návštěvy jsem odcházela s touhou okamžitě někam vycestovat, ale ještě předtím vyhodit polovinu věcí, co se tlačí v mých skříních.

Zatímco šedý exteriér mě nechával chladnou, jejich minimalisticky pojatý interiér mě oslovil okamžitě. Vše zde má svůj účel, vše má své místo. Velmi se mi líbí, jak všechny pokoje plynule navazují na terasu i zahradu s nekonečným výhledem na Bratislavu. S přírodou je však úzce propojen nejen dům, ale i majitelky, a je to právě jejich dobrodružný duch, který mu dává nevšední, přitažlivý rozměr.

Nejmenší pokoj patří domácí paní. Jak sama říká, nic víc nepotřebuje. Stačí jí pohodlná postel a oblíbená kniha. Vše ostatní v domě je důmyslně ukryté ve vestavěných skříních, které vyrobil na míru šikovný truhlář z Dunajské Stredy. FOTO MIRO POCHYBA

AUTORKA
Ing. arch. Eva Kutišová

typová dřevostavba

plocha pozemku 600 m²

zastavěná plocha 133 m²

lokalita Bratislava-Vinohrady

TEXT: EVA KUTIŠOVÁ A KATARÍNA PAUKEJE
FOTO: MIRO POCHYBA
ZDROJ: časopis HOME