Udržitelná dřevostavba zateplená balíky slámy, postavená s využitím hlíny z vlastního dvora a dřeva z nedalekého lesa

Pozemek určený pro výstavbu se nachází v nově vznikající slepé uličce v obci Liptovský Ján. Architekti Martin Boleš, Aleš Berec, Erika Bolešová, kteří stojí za návrhem nevšední stavby, rozdělili obdélníkový pozemek diagonálně na dva trojúhelníky. Každý z nich má jiný charakter. Severní část vyčlenili pro samotný rodinný dům, v jižní se nachází zahrada. V zadní části pozemku stojí zahradní domek se zelenou střechou na uskladnění zahradního a sportovního nářadí.

Na stavbě „Slamáku“ se podíleli místní stavitelé a dům vznikal do velké míry svépomocí. Zdroj: Maté Hakár, Eva Benková, Táňa Biskupičová

Liptovská dřevěnice na trojúhelníkovém soklu

Stavba je dvoupodlažní s trojúhelníkovým půdorysem přízemí (s jedním mírně zřezaným vrcholem), které zahrnuje denní prostory a je v úzkém kontaktu se zahradou. Horní podlaží je objemově menší, obdélníkové a patří noční části domu. Noční část vychází z archetypu liptovské dřevěnice. Dá se z ní vyjít na zatravněnou střechu přečnívajícího přízemí (tato střecha však není primárně určena k užitkovým účelům).

Koncept připomíná památník lidové architektury od výtvarníka Tomáše Džadoně, který osadil dřevěnici na panelový dům v Košicích, jen v menším měřítku. Zelená střecha zároveň vytváří příjemný výhled i z ložnic a pocitové nepřímé spojení se zahradou. K domu patří i přístřešek pro auto.

Sedlová střecha a všechny klempířské prvky jsou z titanzinkového plechu. Zdroj: Maté Hakár, Eva Benková, Táňa Biskupičová

Zelená bublina důležitější než samotný dům

„Po několika setkáních jsme zjistili, že klientům jde primárně o vytvoření jakési „zelené bubliny“ na pozemku v budoucí zahradě. Samotná zahrada, která měla mít charakter Jánských luk, byla pro investory důležitější než dům,“ vysvětlují architekti začátky projektování. Vstup do „Slamáku“ je uprostřed podstavce, který tvoří přízemí. Ze zádveří můžete šatní nikou vejít do technické místnosti s malou dílnou na údržbu sportovního nářadí. Hlavní obytný prostor, který spojuje obývací část, jídelnu, kuchyň a schodiště, se otevírá za zádveřím na jižní a západní stranu. Se zahradou je propojen prostřednictvím překrytých teras.

Centrem domu se stala jídelna, která komunikuje s obývacím pokojem, kuchyní, terasou, ale též s horním podlažím. Zdroj: Maté Hakár, Eva Benková, Táňa Biskupičová

Akumulační kamna vytopí celou stavbu

Dominantou obytného prostoru jsou akumulační kamna a sloup z lepeného dřeva. Kamna jsou hlavním zdrojem tepla v domě. Sloup, který je nutný z hlediska statiky, opticky předěluje obývací pokoj od jídelny. Centrem domu se stala jídelna, která komunikuje s obývacím pokojem, kuchyní, terasou, ale též s horním podlažím. Kuchyň je zasunuta do zadní části společenského prostoru a je propojena i s hlavní částí překryté terasy, která funguje jako letní obývací pokoj. Další místností v přízemí je pokoj pro hosty, přístupný z obývacího pokoje i z terasy.

Lezecká stěna i čítárna

Za „zády“ jedné části kuchyňské linky ve tvaru písmene U je schodiště do horního podlaží. Architekti k němu z druhé strany přistavili dvoupodlažní hmotu hygienického zázemí. Její stěny zároveň slouží i jako lezecká stěna pro děti. Koupelny jsou v obou podlažích téměř identické. Po bocích schodiště se v horním „domku“ nacházejí ložnice a malá útulná čítárna, kterou od schodů odděluje síť. Pokoje i chodba jsou otevřeny do střešního prostoru, díky čemuž působí vzdušněji. Dominantou obou pokojů jsou velkorysé okenní otvory.

Sedlová střecha s krokvemi, dřevěný strop

„Stavba je založena na pásových železobetonových základech ztužených deskou. Modul hlavní dřevěné sloupkové nosné konstrukce vychází z rozměrů lokálních slaměných balíků. Ztužení stěny zabezpečuje diagonální obití z desek, které tvoří zároveň základovou vrstvu pro hliněné omítky. Sloup z lepeného dřevěného hranolu podepírá hlavní dřevěný nosník dělící strop na dvě poloviny. Ten je řešen jako dřevěný, trámový. Sedlová hambálková střešní konstrukce, realizovaná tradičním tesařským způsobem s krokvemi sedícími na postranních pozednicích, je v interiéru svázána přiznanými kleštinami,“ upřesňují konstrukční jedinečnosti stavby její autoři.

K hliněným omítkám v interiéru ladí dřevěný nábytek a schody. Zdroj: Maté Hakár, Eva Benková, Táňa Biskupičová

Izolace ze slaměných balíků z Hybe

Svislé obvodové konstrukce jsou tepelně izolovány slaměnými balíky z nedaleké obce Hybe. Dřevo pochází z Královy Lehoty, která je rovněž v blízkosti stavby. Na stavbě „Slamáku“ se podíleli místní stavitelé a dům vznikal do velké míry svépomocí. Primárním cílem však nebyla ekonomická stránka, ale ekologická udržitelnost a princip takzvané cirkulární ekonomiky s možností rozložitelnosti a vysoké míry recyklace materiálu. 

Proč právě hliněné omítky?

Hliněné omítky mají velkou výhodu v tom, že umožňují vodní páře unikat z interiéru ven přes slaměné balíky ve stěně. V případě této stavby efekt podporuje difúzně otevřená vnější obálka s dřevovláknitou deskou a provětrávanou fasádou. Hlína omítek je z pozemku, na kterém stojí dům. Za povšimnutí stojí i technologie nanášení hliněných omítek, která dala charakter detailům okenních ostění – v interiéru jsou zaoblená. 

Kuchyň. Zdroj: Maté Hakár, Eva Benková, Táňa Biskupičová

Dřevo zvenčí i zevnitř

K hliněným omítkám v interiéru ladí dřevěný nábytek a schody. Také podlahy a stropy jsou obloženy dřevem, navíc jsou zatepleny tepelnou izolací z recyklovaných textilních vláken. Dřevěné prvky jsou ošetřeny voskovými oleji s různou pigmentací. Sedlová střecha je zateplena minerální vlnou. Její statické ztužení a vyšší difúzní odpor z interiéru umožňují OSB desky.

Modřín, ocel, trapézový plech a česaný beton

Hlavním materiálem provětrávané fasády je dřevěný obklad z povrchově neošetřeného modřínu. Obě podlaží jsou oddělena takzvaným prstencem ve výšce konstrukce podlahy poschodí. Sedlová střecha a všechny klempířské prvky jsou z titanzinkového plechu. Přístřešek pro auto je z pozinkované ocelové konstrukce a střecha z trapézového plechu. I ona bude zazeleněna. Přístupový chodník a parkovací plocha vznikly na místě z odlitého česaného betonu. Hlavním zdrojem tepla ve „Slamáku“ jsou akumulační kamna. Prostory s dlažbou jsou dotápěny elektrickým podlahovým topením. Přípravu teplé vody zabezpečuje elektrický bojler umístěný v technické místnosti.

Na stavbě „Slamáku“ se podíleli místní stavitelé a dům vznikal do velké míry svépomocí. Zdroj: Maté Hakár, Eva Benková, Táňa Biskupičová

Sabína Zavarská

Foto: Maté Hakár, Eva Benková, Táňa Biskupičová